‚Zeman propojí Ameriku, Rusko a Čínu. S Trumpem si porozumí‘
Budoucí český velvyslanec v USA Hynek Kmoníček
TÝDENÍK ECHO
1
Dosavadní ředitel odboru zahraniční politiky na Pražském hradě Hynek Kmoníček je nominován na velvyslance České republiky ve Spojených státech, protože ale dosud nemá od americké strany agrément, mluvíme v rozhovoru o českém velvyslanci ve Washingtonu ve třetí osobě.
Bývaly doby, kdy česká ambasáda ve Washingtonu stejně jako v Berlíně platila významem za něco jako menší ministerstvo ve vládě. Co vlastně může a zmůže český velvyslanec ve Washingtonu?
Já řeknu, co si myslím, že je pro českého velvyslance ve Washingtonu dosažitelné maximum. Sloučení mentálních a fyzických map. Když ve Spojených státech řeknete Vídeň, všichni vědí, že je to někde na Západě. Když řeknete Česká republika, v lepším případě začne diskuse, jestli to je střední, nebo východní Evropa, jak se tyhle Evropy liší a kde mezi nimi leží hranice. Fyzicky je Vídeň od nás na východ, čili je-li Vídeň na Západě, jsme my na Západě ještě víc. A nám se zatím nikdy nepodařilo skutečnou mapu s mapou, co mají lidi v hlavách, sloučit do jedné. Tak aby se neustále neobjevovaly otázky, kde se vlastně nacházíme. Náš velvyslanec by v Americe prostě měl být vidět jako člověk, který je automaticky za Západu.
Po roce 1989 to dlouho bylo tak, že velvyslanec si do Ameriky vezl nějaký bilaterální projekt: členství v NATO, česká jednotka při amerických intervencích, radar. Dá se jet do Ameriky bez takového projektu v kufru a nenudit se tam?
Tak jistě se dá, ale je vždycky výhodné, aby ta agenda byla tažena jedním velkým, snadno popsatelným tématem, které je možná zajímavější pro Spojené státy než pro nás nebo minimálně stejně zajímavé pro obě strany. On ten náš vztah nikdy nemůže být rovnovážný – už proto, že český velvyslanec reprezentuje zemi velikosti jednoho amerického velkoměsta. Čili on se musí zvětšit o to téma.
Jaké téma se rýsuje?
Když to popíšu dvěma slovy, tak i když se to někomu nebude líbit: Miloš Zeman. Protože se jedná o jediného prezidenta, který má v této chvíli komunikaci s prezidentem čínským, ruským a, doufejme, brzy i americkým. A zároveň je představitelem země natolik střední velikosti, že může sehrávat svoji byť omezenou, ale přeci jen komunikační roli pro některé diskuse mezi těmi velkými.
A ti velcí by se bez něj mezi sebou nebyli schopní spojit sami?
Byli, ale často nechtějí nebo v nějakou chvíli nemohou. Příklad: máme dnes dvě největší bezpečnostněpolitické agendy, které budou zastiňovat všechno ostatní: Sýrie, Ukrajina. V obou zemích má Česko svůj vlastní bezpečnostní zájem, dostatečně velký na to, aby byl popsatelný, a přitom dostatečně malý, než abychom byli vnímáni jako nevyvážený partner. Ve chvíli, kdy my zastupujeme USA v Sýrii, kdy jsme tam ze zemí NATO a EU poslední ambasáda s velvyslankyní, kdy se Syřani nemohou dost dobře napřímo bavit se Spojenými státy, a zcela jistě se nechtějí bavit skrze Francii, tak státy velikosti České republiky se přirozeně nabízejí jako občasné depozitorium zpráv, které mají dojít ke správnému uživateli. Už jsem to někde říkal: kdykoliv jsem v USA, dostávám v průměru dvě zdvořilostní otázky na ČR a asi tak 300 na Sýrii. To znamená, že každý, kdo by dnes českou ambasádu v Sýrii uzavřel, ohrozí transatlantickou vazbu naší republiky. A pokud jde o Ukrajinu: my v ní máme taky svůj zájem. Poprvé historicky je ukrajinská národnostní menšina u nás větší než slovenská. Už z toho pramení náš bytostný zájem na udržení teritoriální integrity Ukrajiny.
Bude Zemana Trumpovi přibližovat i to, že oba vyhráli prezidentskou volbu navzdory vůli mediálně-politického komplexu?
Myslím, že ten komplex, o němž mluvíte vy, vznikl z toho, že někdo měl tak velký komplex z toho, že svět se stále chová jinak, než by podle něj měl. K otázce: ne mnoho. Američané netrpí čechocentrismem. Že by sledovali detaily naší politické scény, to je iluzorní. Ale je práce ambasády a pak i prezidenta při diskusi s prezidentem, aby dokázal poukázat na některé paralely, které je vzájemně mohou činit bližšími. Miloši Zemanovi se to v prvním rozhovoru s Donaldem Trumpem povedlo, protože v rozhovoru padly dvě věty, na které já jsem čekal. Ta první Trumpova věta byla: „You sound like my kind of the guy.“ A ta druhá: „You have a deal.“ Obě jsou specificky trumpovské a obě byly potřeba. Ano, ten deal je návštěva Miloše Zemana koncem dubna v Bílém domu, kdy by měli pokračovat v tématech, která po telefonu načali. Hlavním tématem byl samozřejmě boj proti politickému extremismu ve formě terorismu.
