DISKUSE

S médii se nebojuje, ale tohle nepřejdu mlčením

Na Velký pátek (18. dubna) nabídli kolegové z mediální sekce ODS redakci Mladé fronty Dnes, že pro ně exkluzivně napíši článek k 23. výročí založení ODS (20. dubna). Domluva byla na rozsahu i na tom, že tam poprvé sdělím počet členů ODS v letošním roce. Text měl vyjít v úterý po Velikonocích a redakce ho měla dostat na velikonoční pondělí k obědu. Tolik vcelku normální domluva mezi seriózním deníkem a vedením parlamentní strany. To co následovalo, už zdaleka tak obvyklé není.

Článek jsem samozřejmě napsal v požadovaném rozsahu, v požadovaném čase a se slíbenými údaji. Jistě, že lze o Velikonocích dělat něco rozumnějšího než psát články (byť o ODS), ale výročí je výročí. Redakce MFD moudře počkala do pondělního večera, aby nám řekla, že text nevydají (večer proto, že už ho nestačíte dát jinam). Zato použijí údaj o počtu členů a napíší vlastní text.

Redakční článek skutečně vyšel, počet členů uvádějí, jako by ho sami zjistili, z mého textu citují, co se jim hodí tak, aby to znělo co nejméně pozitivně, a hlavně se nám všem snaží sdělit, že „léčba ODS Fialou nezabrala“, jako by snad někdo rozumný něco takového mohl po třech měsících čekat.

Podívejme se na věc ovšem z jiného úhlu. Zatímco lídr kandidátky ČSSD do evropských voleb pravidelně publikuje své články v Právu, kde také bez problémů otisknou text premiéra a předsedy ČSSD, tak předseda ODS žádnou srovnatelnou platformu pro oslovení občanů nemá. ODS je přitom parlamentní strana, která navíc významně ovlivnila polistopadový vývoj v naší zemi. To už její předseda ani v den jejího výročí nemůže oslovit občany? Čeho se na mém textu Mladá fronta Dnes nakonec bála?

A věc má ještě jeden aspekt. Současný majitel Mladé fronty Dnes o sobě často říká, že není politik, i když je ministr financí a předseda parlamentní strany (hnutí, abych byl přesný). Budete se divit, ale já mu v tomto docela dobře rozumím. Mám občas stejný pocit. Možná bych to řekl jinak: nejsem jen politik, do politiky jsem přišel ne proto, abych se přizpůsobil, ale abych ji změnil. Těžko se ve svém přístupu zbavím toho, že jsem uspěl v jiném povolání, kterému se navíc stále věnuji. A nechci žít v zemi, kde se jedná tak, jak se mnou nyní jednala Mladá fronta Dnes. S tím se nehodlám smířit.

„S médii se nebojuje,“ říká jedna stará poučka pro politiky. Byla ovšem řečena v době, kdy se sice už psalo leccos, ale ještě se držela základní pravidla hry. Zde byla překročena. A jiná pravda říká, že když jde o hodně, má se bojovat i tehdy, když hrajete se špatnými kartami. Proto jsem šel do politiky a proto ani jednání Mladé fronty Dnes nepřejdu mlčením, i když zde není, co získat. Moc je jednoznačně na straně MFD a zítra mohou o mně a o ODS napsat, co je napadne. Ale alespoň to už neudělají se zneužitím mého textu, který jsem jim v dobré víře poslal. Všechno je ale k něčemu dobré: aspoň víme, na čem jsme a jak drží morálku ti, kteří nám ji každý den káží.

P.S.: Všimněte si ovšem, že jsem to napsal s chladnou hlavou. Tak kupříkladu jsem ani jednou nepoužil slovo cenzura, nenabádal jsem k srovnání nákladu (prodaných počtů výtisků) MFD z poloviny minulé dekády s dnešním a z toho neodvozoval teze o její úspěšnosti, majitele MAFRA jsem zmínil jen pozitivně. Je tedy do budoucna na čem stavět.

Přejít na diskusi