Svobodní hloupější Humla
Do soutěže o nejstupidnější stanovisko k ukrajinské krizi promluvil nový účastník. Svým prohlášením z 1. září se může měřit s poslancem Humlem. Je stručné, ale jeho čtyři odstavce jsou napěchovány zavádějícími nesmysly k prasknutí.
Ke snaze přesvědčit maximum příjemců, že jsou magoři, využívají Svobodní už titulek: „Nejsme putinovci ani pravdoláskaři“. Pravdoláskař – ten termín je dnes ještě nosný pro někoho kromě veteránů politických bitev Václava Klause? Nenapadá mne mnoho lepších způsobů, jak dát najevo, že jsem pohroužen do vyprázdněných ideologických bitev minulosti, jež rozjaří už jen důchodce.
V prvním odstavci se praví, že „Svobodní nesouhlasí se zneužitím území Ukrajiny pro vedení zástupné války při hledání rovnováhy mezi velmocemi.“ Na Ukrajině je ovšem přítomna jen jedna velmoc, Rusko. Evropská unie není velmoc, nýbrž hospodářskoobchodní blok bez zahraničněpolitické a vojenské moci. To, že vytváří diplomatickou byrokracii, na tom nic nemění za situace, kdy si každá členská země prosazuje své vlastní zahraničněpolitické zájmy. A základním zahraničněpolitickým naladěním většiny starých členských zemí byla a je nechuť k jakémukoli rozšiřování EU. Názor, že ani země jako my nikdy neměly být přijaty za členy, neboť to překazilo původní představy o budoucnosti EU, probublává třeba na francouzské politické scéně celkem pravidelně. Snaha uzavřít se, konzervovat a obrnit se je účinnou a většinou vítězící protiváhou jakýchkoli expanzivních vizí. Z představy, že by se snad Ukrajina měla stát za našich životů členem EU, má klasický eurofil zažívací potíže. Imperiální vůle dnešním bruselským mandarínům zcela chybí. A Spojené státy jsou velmoc, jež po Bushových válkách a Obamově nástupu zcela ztratila zájem o supervelmocenskou roli. Jeho vojenské škrty a většina zahraničněpolitických kroků je nejlépe srozumitelná jako management stahování se ze scény. Tzv. reset ve vztazích s Ruskem byl vedle projevu naivity taky projevem abdikace na vliv v ruském okolí.
Pokračujme. „Ukrajina vznikla jako uměle vytvořený stát s nepřirozenými hranicemi. Podobně jako se rozpadlo Československo, Sovětský svaz i Jugoslávie, a jako se rozpadne i Evropská unie, dal se čekat i rozpad Ukrajiny.“ Svobodní, ač prý nejsou putinovci, přebírají standardní putinovské vyprávění o Ukrajině. Přečtěte si o tom laskavě něco. A Československo, ano, ta známá „fehlkonstruktion“, chybná konstrukce, v čele s válečným zločincem Edvardem Benešem. Když se rozpadalo poprvé, muselo se tomu trochu pomoci, není-liž pravda. A když se rozpadalo podruhé, neměnily se jeho vnější hranice – na rozdíl od Ukrajiny.
A víte, kdo má dnes v Evropě nepřirozené hranice? Německo třeba. A Polsko. To by byla legrace, kdyby se najednou rozhodly učinit je přirozenějšími – zvlášť pro nás. Vidí si Svobodní do úst? Aby pak při přeřazování na německé nebezpečí neočesali převodovku.
A víte, kdo má notoricky nejasno ohledně svých hranic? Rusko. Což je vzhledem ke známému Putinovu názoru, že rozpad Sovětského svazu byl největší geopolitickou katastrofou dvacátého století, a k rozmachu sovětské nostalgie v současném Rusku třeba brát v úvahu.
Svobodní pokračují, že „na Ukrajině navíc nebyly naplněny základní funkce státu – ochrana života, svobody a majetku občanů.“ Uf, ta klasická liberální rétorika, která se samozřejmě zastavuje před ruskými hranicemi. A této slabosti využily prý „především sousední mocnosti – Rusko a Evropská unie.“ Tahle snaha o nestrannost je skvělá rétorická figura – člověk působí jakoby rozvážně, a přitom ví, jak bude oceněno, že jde „proti hlavnímu proudu“. Ve skutečnosti je to nehoráznost. V našem širším okolí je spousta nesoudržných států: Belgie, Velká Británie, Španělsko. Žádné jejich sousedy nenapadne povzbuzovat jejich vnitřní konflikty a testovat, zda se třeba nejedná o další „fehlkonstruktion“, na jejímž zaslouženém a předvídatelném konci by se mohli přiživit. Jen u Ruska na to někteří lidé chápavě přikyvují, i když samozřejmě nejsou putinovci. (Zmínku si zaslouží ještě Maďarsko, které v počáteční fázi konfliktu zkoušelo vyslovovat požadavky pro svou menšinu na Ukrajině, jež byly zrcadlovým obrazem doněckých separatistů).
Poslední odstavec je opravdu trumfem: „K jednacímu stolu nyní musejí zasednout především vůdci mocností (např. v Radě bezpečnosti OSN), aby pomohli najít mírové řešení přijatelné pro všechny obyvatele současné Ukrajiny.“ Tip PR profesionála: pro hladší jednání navrhujeme výjezdní zasedání, jako ideální lokality se nabízejí třeba Mnichov nebo Jalta.
Takovouto myšlenku dokáže vyslovit jen ten, kdo jen papouškuje nějaké teze a o našich národních zájmech v životě ani na chvíli nepřemýšlel. Ze zahraničněpolitické diskuse je tím naprosto diskvalifikován.
