Týdeníku Echo dáváme nový střih
Prohlédněte si časopis v novém
1
Tímto vydáním posunujeme Týdeník Echo do další vývojové fáze. Jsme sice redakce s dlouholetými zkušenostmi, ale velmi omezenými možnostmi. Nikdy jsme neměli k dispozici velký rozvojový rozpočet v řádu desítek, nebo dokonce stovek milionů korun, ale o to nám nešlo. Chtěli jsme být svobodní. Každý vývojový stupeň, jímž jsme od vzniku nejprve názorového deníku Echo24.cz, Týdeníku Echo, Business Moninoru24 a chystaného Echo Prime prošli, jsme museli obhájit u čtenářů a prokázat jeho životaschopnost. Ničeho nelitujeme, protože tak je to správně.
Když jsme se před rokem a půl pustili do tištěné podoby Týdeníku Echo, byli jsme připraveni papírovou verzi po dvou měsících zastavit. Vše záleželo na tom, zda vás svým velmi umírněným, úsporným a konzervativním přístupem zaujmeme. Prospěli jsme. Týdeník Echo u vás našel ohlas, díky němuž naše malé vydavatelství může existovat, i když na žádné vyskakování nemáme. Dokonce se o Týdeník Echo, jeho digitální a tištěnou podobu, ekonomicky hlavně opíráme. Ale je to především díky vám, protože jste ochotni za Týdeník Echo zaplatit, což v době digitálně šířených informací, tzv. bezplatně, není zrovna jednoduchá disciplína. Od počátku jsme byli přesvědčeni, že pro vás připravujeme hodnotné a přínosné texty, ale na samotné grafické a vizuální zpracování jsme měli jen jeden den. Šlo v českém vydavatelství o unikum, samozřejmě jsme si však byli po celou tu dobu vědomi jeho slabin. I proto, že jsme věděli, že to umíme mnohem lépe. Byla to muka. Od tohoto vydání se ale cítíme plnohodnotně, posílil nás Jan Kurel, který se Týdeníku Echo bude věnovat na plný úvazek a dá mu jiný, nový střih. Zbývá nám jen doufat, že se vám trefíme do vkusu a nový háv vám sedne.
V poslední době se dost často pohybuji v kraji nedaleko od Prahy, v němž zanechala výrazné stopy dynastie Ringhofferů. Zasáhla mě dlouhá cesta lipovou alejí, která vede z pozemku novogotického zámečku v Kamenici k monumentální hrobce rodu, jíž vévodí plastika umučeného Krista od Josefa Václava Myslbeka. Dnes zanedbané místo, z něhož je ale patrná někdejší velká sláva. Průmyslnický rod nepoznamenal jen Velké Popovice, Kamenici nebo Štiřín, ale vybudoval velké továrny v Praze na Smíchově, rozvíjel ty v Kopřivnici nebo někdejší Vagonce Studénce. Ringhofferové vůbec patřili k nejvýznamnějším rodinám v Rakousku-Uhersku, přispěli k jeho prosperitě. Daniel Kaiser se jejich příběhu, který kupodivu není nikde rozsáhle popsán, ujal a zasadil jej do dnešní perspektivy.
