Týdeník ECHO

Špatně placení učitelé a novináři. Česko si zadělává na problém

Kdo kolik bere?

Témata: ,

Podle čeho si lidé vybírají profesi? V ideálním případě je to kombinace zájmu, pocitu poslání, dobrý odhad vlastního talentu a schopností – a pak samozřejmě zajištění živobytí. V horším případě je to jen způsob obživy. Všichni čekají od svého povolání v různém poměru pocit naplnění, majetek, moc, dobrou pověst, respekt a volný čas. Čím schopnější a pracovitější člověk je, tím má širší spektrum příležitostí, z nichž může vybírat.

Co na druhé straně rozhoduje o výšce platu a životní úrovni? V soukromé sféře je to především vzácnost konkrétních vlastností a předpokladů, které jsou pro její úspěšné provozování nezbytné, zodpovědnost a riziko, které na sebe člověk bere. A také to, jak moc je dotyčný jedinec důležitý pro to, aby jeho firma dobře vydělávala. Tam, kde se platí z jakýchkoliv veřejných peněz, nebo v „neziskové“ branži určuje výšku platů především míra odpovědnosti a vlivu na společnost. Každý chápe, proč jsou ti, kdo řídí letový provoz, s průměrným příjmem 153 780 korun hrubého měsíčně vůbec nejlépe placenou profesí v zemi. Jsou na ně kladeny velmi vysoké nároky, protože kdyby tam neseděli špičkoví experti, ohrožovalo by to lidské životy.

Ze stejného důvodu se v posledních letech podstatně zvýšily platy doktorů. Průměrný internista si přijde na 69 410 korun měsíčně. Chirurg na 78 278 korun. Slušně už jsou zaplacené i zdravotní sestry. V průměru si vydělají 33 375 korun měsíčně. Každý si uvědomuje, podobně jako u leteckých dispečerů, že nekvalitní lékaři mají fatální následky. Společnost je ochotná z veřejných peněz dobře platit ty, jejichž výkony mají okamžité dopady na život. Podstatně méně si však hledí platů těch, jejichž slabá úroveň se neprojevuje, na rozdíl od lékařů, okamžitě, ale dlouhodobě. To jsou především učitelé. V soukromé sféře pak hlavně média.

Školy a média. Obě tyto profese silně ovlivňují směřování společnosti. Už dnes kvůli slabým platům nepřitahují moc chytrých, schopných a motivovaných lidí. Jejich slabá úroveň se neprojevuje okamžitě, ale zásadně přispívá k dlouhodobému úpadku společnosti. V obou profesích je navíc riziko, že se nedostatečná finanční motivace často kompenzuje zvráceným pojetím „poslání“, touhou formovat společnost a zanechat v ní stopu, což není nic jiného než aktivismus.

Všechny vlády zprava zleva vždy líbivě mluví o tom, jak je vzdělání jejich nejvyšší prioritou. Na financích, které se mu přidělují, ani na touze obsadit při dělení křesel právě ministerstvo školství, se to ale skoro nikdy neprojevuje. Francouzský spisovatel Michel Houellebecq v knize Podvolení líčí, jak se hodnot zbavená Francie poddá vládě muslimského prezidenta. Romanopisec vypráví, jak muslimové při rozdělování křesel v kabinetu mají úplně jiné mocenské priority, než bývá zvykem. Žádné vnitro, finance a zahraničí, ale školství. První reformy, do nichž se za obrovské finanční podpory Saúdské Arábie a spol. pustí, míří právě do vzdělání. Vědí, že chtějí-li ovládnout duši Francouzů, prosadit svou ideologii a představu o světě a společnosti, musí začít od základů, od škol. Přesně ze stejných důvodů si škol vždycky hleděly církve. Ve školách se společnost formuje.

Celý článek si můžete přečíst v aktuálním vydání Týdeníku ECHO

Přejít na diskusi