Subaru Forester XT: Vypadá dravě a stejně tak i jede

SUBARU

Subaru Forester XT: Vypadá dravě a stejně tak i jedeAUTO TEST 6
Auto
  • František Vahala
Sdílet:

​Subaru Forester je dospělé auto, které se v současné době prodává již ve čtvrté generaci. Na první cestu se vydalo v roce 1997, ovšem od té doby se výrazně proměnilo. O těchto změnách jasně referuje nejsilnější verze současného modelu nazvaná prostě XT.

Zatímco původní Forester byl v podstatě zvýšeným kombi (crossoverem) postaveným na základě tehdejší Imprezy, současná, čtvrtá generace má svými vnějšími rozměry i celkovým tržním zasazením mnohem blíže k oblíbené kategorii SUV. V nabídce je několik verzí, ovšem všechny spojuje použití plochého motoru a pohonu všech kol Symmetrical AWD. Základem je verze Active s dvoulitrovým benzinovým motorem o výkonu 150 koní, naftu reprezentuje turbodiesel o stejném objemu a výkonu 147 koní. Tyto motory lze kombinovat s různými výbavami a převodovkami, přičemž zajímavostí je dnes stále rozšířenější bezestupňová skříň, v případě Subaru nazvaná Lineartronic. Tím se dostáváme i k nejsilnější verzi v nabídce, modelu XT, který pro přenos síly na všechna kola využívá právě tuto a žádnou jinou převodovku.

Zrychluje a zrychluje

Ihned zaujme síla, kterou XT disponuje: díky turbodmychadlu (a například i přímému vstřiku paliva) dává dvoulitr 240 koní a točivý moment o hodnotě 350 Nm (v rozmezí 2400–3600 ot/min). Už nastartování dává tušit skrytý potenciál. Při rozjezdu, který je opět absolutně hladký, jako kdyby pohonné ústrojí nemělo odpory, je patrné příjemné sladění celého systému – převodovka neškube, ale rozhýbává hranatý vůz dle míry sešlápnutí plynového pedálu. Po prvních kilometrech mě potěšil plynulý zátah motoru, očekávaný turboefekt (známý například ze silných Imprez WRX a STI) se tu nekoná. Za tento pocit může částečně i převodovka, která mění otáčky plynule dle síly vyvinuté pravou nohou na pedál plynu. Brzy si zvyknete, že při běžné jízdě často používá střední pásmo otáček, ve kterém je k dispozici největší síla. Dynamika je víc než dostatečná – auto zrychluje v jakýchkoliv povolených rychlostech zcela samozřejmě a nenuceně. Nevypadá to ani, že by se nějak zvlášť snažilo, ale jen zrychlovalo a zrychlovalo. S jízdním stylem souvisí i spotřeba: jen výjimečně se dá jezdit za přijatelných 9 l / 100 km, svižnější způsob přesouvání vás přijde na 11 l / 100 km, a pokud se rozvášníte, čekejte klidně 13–15 l / 100 km. Dlouhodobý průměr v rámci testu se ustálil na 10,7 l / 100 km.

XT lze od ostatních Foresterů rozeznat už na první pohled díky výrazně odlišnému přednímu nárazníku a velkým diskům kol, pod nimiž se skrývá posílená brzdová soustava. Zezadu zaujmou dvě koncovky výfuku. XT je nabízeno ve dvou výbavách, Comfort a Executive, přičemž ta lepší má například kožené čalounění, navigaci, bezklíčkový přístup nebo kvalitní audiosystém. Ve výbavě Comfort na cestující čeká látkový interiér (tmavý nebo světlý), přičemž celkově sedadla hodnotím průměrně. Mají relativně dobré vedení v oblasti boků, ale při dlouhé vzdálenosti by mohla být pohodlnější. Sedí se trochu výš proti předchůdci, díky čemuž je z vozu dobrý výhled do všech stran. Couvací kamera pomůže odhadnout vzdálenost při parkování, ale stejně je třeba počítat s tím, že Forester je opravdu velkým autem s pouze průměrným rejdem. Výhled je fajn, ale přílišnou obratnost u něj budete hledat marně. V interiéru je dostatek prostoru pro všechny cestující i zavazadla. Jedinou věcí, která mě při testu rozčilovala, je elektrické ovládání pátých dveří, které je u verze XT součástí obou výbav, takže se ho nezbavíte. 

Profesionální služebník

Na silnici potěší nečekaně dobrá úroveň komfortu. Oproti běžným verzím je XT sice trochu tvrdší, ale i tak nerovnosti zvládá nerušivě a bez zbytečného rázování. Podvozek má však i své slabší stránky: velké náklony karoserie v zatáčkách, uskakování na příčných nerovnostech a výraznou nedotáčivost. Tu lze trochu utlumit nastavením jízdního režimu tlačítky na příjemném volantu, přičemž běžný režim Intelligent tolik radosti nepřináší, sportovní mód zrychlí reakce, ale teprve Sport Sharp výrazně mění dynamický projev auta a v rámci možností SUV přinese hravější chování.

Ovšem není to tak jednoduché: ani použití těchto technologických pomocníků nezměnilo fakt, že verze XT je sice rychlá, ale jinak nevzbuzuje žádné výraznější emoce z řízení. Spíše než auto plné radosti působí jako profesionální služebník pro rychlou přepravu lidí a věcí. To, co umí, dělá opravdu dobře – ani tato verze se neztratí v lehkém terénu a na silnici je příjemným společníkem zejména díky výkonu a „hladkému“ jízdnímu projevu. Ale chybí tomu šťáva, kterou jsme si tolik oblíbili u první generace Foresteru s turbem. Fakt, že mu na kapotě chybí nasávač vzduchu, bych oželel, ale že bude nejsilnější verze tak usedlá, už mi tolik nevoní.

Cena dosahuje téměř milionu korun, což už jsou peníze, za které můžete pořídit řadu konkurenčních vozů. Subaru je překonává ladností jízdního projevu i dynamikou motoru, ale zaostává zase v jiných oblastech…

Tři různé režimy SI-Drive
Nejsilnější Forester má na volantu přepínače, které umožňují měnit nastavení vozu. Základem je režim Intelligent, který pozměňuje mapu škrtící klapky tak, aby bylo dosaženo nízké spotřeby paliva, hladkého chodu motoru, ovšem nebyla přitom omezena okamžitá jízdní odezva. Režim Sport je určen pro ostřejší ježdění, motor při jeho aktivaci citelně ožívá a nabízí lineární odezvu spojenou stále s nadprůměrnou kultivovaností a přívalem síly. Režim Sport Sharp využívá maximální výkonnostní potenciál motoru. V tomto režimu lze potenciál také lépe kontrolovat, a to pomocí páček pod volantem, jimiž lze „řadit“ jeden z osmi virtuálních převodových stupňů.

SUV by mělo vynikat i mimo zpevněné povrchy. V tomto ohledu XT potěší zejména komfortem podvozku, který v terénu nedokázaly pokazit ani široké silniční pneumatiky s nízkým profilem. Pohon všech kol využívá systém aktivního rozdělení točivého momentu (což je lamelová spojka, která je v případě Subaru součástí převodovky). Jde o stálý pohon všech kol, který ale v běžném režimu upřednostňuje přední kola (60:40) a chybí mu mezinápravový diferenciál. Ten najdeme (společně s viskózní spojkou) u modelů s manuální převodovkou, což se verze XT bohužel netýká. Schopnostem v terénu tak pomáhá zejména režim X-Mode, který obsahuje například asistenta pro sjíždění kopců nebo Hill Holder.

XT je samozřejmě nejdražší verzí Foresteru. Cena dosahuje téměř milionu korun, což už jsou peníze, za které můžete pořídit řadu konkurenčních vozů. Subaru je překonává ladností jízdního projevu i dynamikou motoru, ale zaostává zase v jiných oblastech, jako je například ergonomie ovládání některých prvků v interiéru či použité materiály. Forester obecně hodnotím jako povedené SUV, ovšem vrcholná verze je trochu zbytečná – její plný potenciál stejně nevyužijete a vzhledem k tomu, že nejde o auto způsobující příval emocí, nemyslím, že by podobný výkon (s ohledem na cenu vozu) byl nějakou zásadní výhodou. Klidně bych se spokojil s naftovou verzí v manuálu, která má lepší čtyřkolku s mezinápravovým diferenciálem, je úsporná a dynamicky běžným požadavkům bohatě dostačuje.

Plusy:

sladění motoru a převodovky, kultivovanost, výkon a dynamika, komfort podvozku

Minusy:

slabší obratnost, nepříliš pohodlná sedadla, náklony v zatáčkách, nedotáčivost

Verdikt:

Nejsilnější Forester má výkonnostní potenciál, který vás nezahanbí ani na německé dálnici. Vypadá dravě a stejně tak i jede. Navíc vás potěší hladkost celého pohonného ústrojí a široké možnosti využití. I když jde o dobré auto, u kterého převažují spíše kladné než záporné stránky, je docela drahý – kolem milionu korun už zkrátka koupíte všechno možné. Proto je XT pro někoho, kdo je věrný značce a od vozu vyžaduje sílu za každých okolností. Otázka lehce nadprůměrné spotřeby pak není důležitá.

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články