TÝDENÍK ECHO

TÝDENÍK ECHO: Babiš ovládl pole, chlévy, lesy. Teď i český byznys s ropou

Co najdete uvnitř

Jak ministr financí Andrej Babiš využil svou politickou stranu a média k ovládnutí ropného byznysu, získání vytoužených firem z Unipetrolu. To je hlavní téma nového Týdeníku ECHO. S tím koresponduje i profil jeho věrné spolupracovnice Radmily Kleslové a Salon s osobnostmi debatujícími nad střetem zájmů ministra financí. 

Babiš se svou partou ovládá strategický byznys s ropou

Za poslední rok a půl jsme se civilizačně posunuli o značný kus směrem na východ. O obratu v zahraniční politice se hodně mluví. Ten skutečný obrat se ale odehrál v politice domácí. Ruské poměry k nám nepřinesli Rusové. Zvolili jsme si je sami. A ti, kdo ten zahraničněpolitický posun ve veřejné debatě ostře tepou, často sami slouží obratu vnitřnímu.

Po roce a půl se dá docela precizně popsat, jak Andrej Babiš využil své politické a mediální moci k prosazení vlastních ekonomických zájmů. A k vytlačení těch, kdo se jim v minulosti odmítli podřídit. Nejpopulárnější politik a majitel Agrofertu přes své loajální lidi míří k ovládnutí celé české petrochemie. Od dopravy ropy po její konečné zpracování.

Právě teď se chystá klíčový krok celé operace, na jehož konci se Andrej Babiš dostane k části Unipetrolu, po níž vždycky toužil, snažil se ji dvakrát neúspěšně privatizovat, vedl o ni miliardové arbitráže. Dosud marně. Díky svému politickému a mediálnímu vlivu teď dostane to, co vždycky chtěl. Bez nich by toho nikdy nedosáhl.

Unipetrol je ale až završením celé ropné operace. Nejdřív bylo potřeba zajistit loajalitu v Meru a Čepru. Tam si Babiš vyslal svou starou partu z Unipetrolu z éry generálního ředitele Pavla Švarce (ten teď zatím stále zůstává ve službách miliardáře Karla Komárka, jemuž řídí projekt v Rusku), kdy státní firmu fakticky ovládal, aniž by mu v ní patřila jediná akcie. Se starou partou v Unipetrolu tehdy jako lobbistka začínala Radmila Kleslová (podrobně se její kariéře v tajných službách po roce 1989 a roli při konsolidaci Babišových miliard věnujeme v samostatném článku Kmotra Bartheldyová).

Salon Echa: Podnikatelé chtějí vidět silné lídry, nikoliv roztříštěné brandy velkých stran

Andrej Babiš i po roce účinkování ve vládě může nadále počítat s podporou mnoha českých podnikatelů. V Salonu Echa, které tak jako hlavní téma nového čísla pojednává o střetech zájmů Babiše v petrochemickém průmyslu, například majitel Student Agency Radim Jančura říká: „My chceme vidět, že zodpovědnost jde za konkrétním člověkem, než aby byla roztříštěná v nějakém brandu ČSSD.“ Na jiném místě Jančura vysvětluje, proč se mu nelíbí demokracie praktikovaná dosavadními politickými stranami. „ČSSD má sjezd, kde delegáti rozhodují mezi Sobotkou Haškem a někým třetím. Kandidáti na předsedu si v podstatě kupují hlasy. A delegát z Budějovic je pod tlakem nějakých lokálů... Takže klasická demokracie, která jde zespod, je špatně. Bohužel. Já jsem pro demokracii lídrovskou.“

Na otázku, zda nás má znepokojovat propojení politické a mediální moci, Roman Joch z Občanského institutu, jinak pravidelný přispěvatel Babišových Lidových novin, odpovídá, že jsou i horší scénáře. „Rozhodně bych považoval za mnohem fatálnější, kdyby se tu objevil charismatický politik typu Tsiprase (nový, krajně levicový premiér Řecka – pozn. red.), se silnými názory, s velikou popularitou, kterého by podporovala média i přesto, že by je ani nevlastnil.“

Podle Jocha není mezi českými novináři mnoho takových, kteří by Babišovi osobně fandili, dokonce ani v jeho redakcích. Nemůže ale oligarchizace českých médií vést k měkčí formě ovládání médií, tedy místo velebení vlastníků neútočení na ostatní oligarchy? Ekonom Miroslav Zámečník v Salonu řekl: „Uzavírají mezi sebou něco jako pakt o neútočení jadernými zbraněmi. Trochu jako za studené války,“

Kde mají jednotliví účastníci Salonu Echa čáru, po jejímž překročení už Babišovu koncentraci moci začnou považovat za skutečně nebezpečnou, si přečtěte v pátečním vydání časopisu.

Co dál naleznete v Týdeníku Echo

K hlavnímu tématu čísla napsala Lenka Zlámalová i profil Radmily Kleslové Kmotra Bartheldyová. Vždycky ve stínu, tam, kde je třeba, jakožto ženy, která Babišovi k vytouženým miliardám z Unipetrolu pomohla.

Petr Holub píše v analýze Nenápadný půvab Sobotkovy vlády o tom, jak je možné, že zrovna současná vláda má nejvyšší důvěru lidí za dlouhou dobu. Důvod může dle autora být i vyhýbání se jakýmkoliv nepopulárním opatřením, období skutečné zkoušky této vlády se přitom už nezadržitelně blíží.

Dále se Daniel Kaiser v komentáři Řecký volič oponou trhnul soustřeďuje na historický úspěch radikální řecké levice a osobnost jejího vůdce Alexise Tsiprase. K volbám do řeckého parlamentu se podíváte i ve Fotoeditorialu se zajímavými fotografiemi z místa od Lâm Duc Hiên. V reportáži Rudo nad Akropolí od Marie Vojenové s názvem získáte netradiční pohled na vítězství Syrizy v Řecku – pohledem pratety předsedy Tsiprase.

Kauzu norské děti rozplétá s novinářem Yngvarem Brennou Vladimír Ševela. Nejen o dětech Evy Michálkové, ale i o konvencích a systému, který občas semele nevinné, si přečtete v Nor o norském rovnostářství: Svěrací kazajka, z níž není cesty ven, rozhovoru s Norem žijícím přes 20 let v České republice.

Mané D. Shakarian vyzpovídala v dalším rozhovoru nového uměleckého ředitele činohry Národního divadla Daniela Špinara. Za Dočekala bylo Národní pestré, ale nemělo ksicht, tvrdí Špinar a do ND přináší novou vizi. Ondřej Štindl v Umění a kritice srovnává a hodnotí dva na první pohled tématem a zpracováním podobné filmy. O snímcích Whiplash a Birdman čtěte v Posedlost versus „dobrá práce“.

Koupit Týdeník Echo v papírové podobě můžete na těchto prodejních místech.

APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO IPAD SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE.

APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO ANDROID SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE.

POKUD CHCETE ČÍST TÝDENÍK ECHO PŘES WEBOVOU STRÁNKU, KLIKNĚTE ZDE.

Přejít na diskusi