Kosti se nevešly do urny. Svědek popsal výbuch v Nagasaki

SPÁLIL VLASTNÍ SOUROZENCE

Kosti se nevešly do urny. Svědek popsal výbuch v Nagasaki
Nagasaki po výbuchu. Foto: Foto: Wikipedia.org
1
Svět
Echo24
Sdílet:

Když nad japonským městem Nagasaki explodovala atomová bomba Fat Man, v první chvíli to vypadalo, jako kdyby „slunce padalo z oblohy na zem“. Záhy však tepelná a tlaková vlna srovnaly se zemí vše, co jim stálo v cestě. Desítky tisíc lidí se buď vypařily nebo zemřely v důsledku ozáření a z města zůstaly jen ruiny. I tak ale řada lidí přežila. Dnes – téměř 70 let po výbuchu „Tlouštíka“ – už jsou dávno v důchodovém věku, ale události ze srpna 1945 si pamatují, jako by se staly včera.

O tom, kdo přežije, rozhodovalo především štěstí. Kromě toho však záleželo na tom, kde se člověk v době výbuchu zrovna nacházel. Dnes 84letý Hirotami Yamada si vzpomíná, že byl zrovna ve škole, zhruba kilometr a půl od epicentra výbuchu. Krátce poté, co plutoniová bomba explodovala, se zvedla ohromná mračna prachu a kouře, která dočasně zakryla sluneční svit.

V tomto šeru se Yamada vydal směrem k domovu. Procházel přitom rozbořenými ulicemi a prodíral se haldami sutin. Vzpomíná si, jak se po zemi plazili popálení, napůl osleplí lidé, kteří byli dezorientovaní a zoufale ho prosili o vodu. Jiní zase jen bezvládně leželi na zemi. „Po cestě jsem viděl lidi, kteří byli tak zranění, že nešlo poznat, jestli jsou živí nebo mrtví,“ rozvzpomínal se Yamada pro britský list The Independent.

Když konečně dorazil domů, alespoň částečně se mu ulevilo. Zjistil totiž, že jeho sourozenci a rodiče jsou „až na pár škrábanců“ v pořádku. Přestože jeho příbuzní neutrpěli vážnější popáleniny ani jiná zranění, neunikli smrtící dávce ozáření. Dřív než skončilo léto tak většina z nich byla po smrti.

Nespálené kosti se nevešly do urny

První, kdo zemřel, byl jeho devítiměsíční bratr jménem Takaši, který neustále plakal, až najednou zmlkl. Zoufalá matka se s mrtvým kojencem pokoušela třást v zoufalé snaze probudit ho zpět k životu. Marně. Nakonec usnula i s mrtvým dítětem v náručí. Hned druhý den ráno potom zemřela i Yamadova šestnáctiletá sestra Misao. Protože stále panovalo horké počasí, hrozilo, že mrtvá těla začnou v domě hnít. Tehdy čtrnáctiletý Yamada tak z okolí nanosil dříví a na zahradě postavil hranici, kde těla mrtvých sourozenců spálil.

Když jeho sourozenci hořeli, stála vedle něj jeho matka, která se zarytě dívala do země. Yamada dodnes lituje, že ji tehdy před tím pohledem neuchránil. Poté, co plameny uhasly, sebral popel a nespálené kosti svých sourozenců a uschoval je do prázdné plechovky od sušeného mléka. Ostatky devítiměsíčního Takašiho šly uskladnit lehce. Se starší sestrou to bylo obtížnější, protože její kosti byly příliš velké. Yamada tedy svoji improvizovanou urnu zabalil i s nespálenými kostmi do kusu látky a pohřbil ji na zahradě.

Podobné vzpomínky podle The Independentu provázejí i Yošitošiho Fukahoriho. Tomu bylo šestnáct, když se atomová bomba sesmekla ze závěsu pumovnice strategického bombardéru B-29 a následně přeměnila jeho domov v síť rozvalin. I Fukahori si vzpomíná, jak ho plazící se lidé prosili o vodu. „Lepili se mi na nohy. Naplnil jsem starou lahev vodou a každému jsem dal jeden doušek. To se však ukázalo jako chyba. Připlazili se další, s otevřenými ústy, a já dostal strach,“ vzpomíná dnes 86letý Japonec. Dodal, že ve kvůli strachu následně utekl.

„Chlapeček“ mohl skončit na dně

Yamada a Fukahori jsou jedněmi z dvou set tisíc lidí, kteří přežili atomové výbuchy v Hirošimě a Nagasaki a jsou dodnes naživu. Přeživší, již jsou registrováni japonskou vládou, mají zvláštní kartičku, která jim zajišťuje výhody jako doživotní zdravotní péči. Zároveň v zemi představují silnou lobby, která tradičně hájí pacifismus a je pro jaderné odzbrojování.

Američané na Nagasaki shodili atomovou bombu přezdívanou Fat Man („Tlouštík“) 9. srpna 1945. Stalo se tak tři dny poté, co atomová bomba Little Boy („Chlapeček“) srovnala se zemí japonské město Hirošima. Poté, co bomba explodovala, se ve městě rozšířila vlna požárů a ulicemi se prohnala smršť skla. Zadní střelec Enoly Gay – tedy letounu, který shodil „Chlapečka“ na Hirošimu – to nazval „pohledem do pekel“.

Svržení atomových pum předcházelo několik let jejich vývoje. Stačilo přitom málo a ke svržení minimálně jedné z bomb ani nemuselo dojít – křižník Indianapolis, který dovezl „Chlapečka“ na ostrov Tinian, odkud následně vzlétla Enola Gay, byl při zpáteční cestě torpédován japonskou ponorkou a skončil na mořském dně. Nechybělo mnoho a na dně mohl skončit i jeden z nejtajnějších nákladů své doby.

Bezprostředně po výbuchu v Nagasaki zemřelo asi 40 000 lidí a dalších 25 000 bylo zraněno. Tisíce dalších však zemřely v následujících týdnech a měsících na nemoci způsobené ozářením. Dohromady „Tlouštík“ způsobil smrt asi 74 000 lidí. V Hirošimě byla situace podobná. Výbuch usmrtil asi 80 tisíc lidí a stejný počet jich vážně zranil. Je ironií osudu, že přistávací dráhu na ostrově Tinian vybudovala ještě před osvobozením Američany japonská vojska.

Čtěte také: Ruská justice by měla prošetřit útok na Hirošimu, řekl šéf Dumy

Zemřel poslední člen posádky letounu Enola Gay, který shodil bombu na Hirošimu

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články