Klaus: U Němců hraje roli respektování nějakého führera

Velkou část svého mandátu na Pražském hradě strávil Václav Klaus polemikou s evropskou integrací. Když před třemi týdny Britové hlasovali pro odchod z EU, Klaus to přivítal jako budíček pro západní establishment. Ale má taková lidová vzpoura šanci na úspěch i v jiných zemích Evropy, respektive Západu?

Na sjezdu AfD jste prohlásil, že EU se nepohne k lepšímu, dokud se nezmění Německo, že vnitropolitický vývoj v Německu je pro Unii naprosto zásadní. Proč?

Mám obavu, že situace v EU se nedá změnit v nějaké malé zemi, a dokonce že se nedá změnit ani změnou v okrajové zemi Evropy, kam bych řadil právě Velkou Británii. Francie nebo Itálie ekonomicky stagnují, mají řadu vlastních problémů, a navíc nemají skutečnou pravici. Vylučovací metodou zbývá Německo.

A proč by ozdravný impulz místo jedné velké země nemohl přijít součtem impulzů v několika menších státech?

Součet malých zemí nemůže vzniknout. Malé země bývají kritické, ale každá z úplně jiných důvodů. Navíc třeba východní země jsou většinou naprosto zaprodané, žijí daleko víc než my z evropských dotací.

Loni se na příkladu migrační krize ukázalo, že v Německu je veřejná diskuse hodně omezovaná, monotónní. Jak se v téhle zemi může udát změna pro celou Evropu, to nevím.

V německé společnosti myslím hraje nezanedbatelnou roli stádní princip, respektování führera, vůdce, který je někam vede. To je v genech. Proto se mi právě AfD jeví jako možnost Německem trochu zatřást.

Ze všeho, co říkáte, to nevypadá, že byste v Evropě čekal tu radikální změnu bezprostředně. Myslíte, že se jí ještě dožijete?

Já bych řekl, že nadějnější je to pro vaši generaci. Přesto už se v Evropě viditelně něco posouvá.

I u nás se veřejná debata znatelně pohnula progresivistickým směrem. Máte pro to nějaké vysvětlení?

Myslím, že v 90. letech za transformace u nás politická debata ještě byla do značné míry pravolevá. A protože tehdy po komunismu byl levý pól oslaben, chvilku vítězilo pravicové uvažování. Že s tímhle dělením vedli nesmiřitelný souboj havlisté a zastánci tzv. občanské společnosti, to si určitě vzpomínáte sám. Myslím, že mým odchodem z vlády se tohle prohrálo taky a že havlisti vyhráli. A to byli přeci lidé daleko víc napojení na ideje roku 1968, ne našeho reformního komunismu, ale toho západního osmašedesátého. Rudi Dutschkeové a nevím kdo ještě. Tenhle směr je dnes v západní Evropě ctěn. Když jsem měl nedávno v Berlíně prezentaci naší knihy o novém stěhování národů, jdu po městě a kousek od Unter den Linden je Rudi-Dutschke-Strasse. To mě naprosto fascinovalo.

Celý rozhovor s Václavem Klausem o brexitu, populismu, Trumpovi a kulturně civilizační bitvě si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde.