‚Američtí Češi chodí do Sokola, když se jim stýská‘

Jean K. Hruby je historicky první ženou v čele americké sokolské obce, která stejně jako Česká obec sokolská letos slaví 150 let od svého založení. Prezidentka organizace American Sokol, která vyrůstala v české komunitě v Berwynu ve státě Illinois a nyní žije v Chicagu, přijela do Prahy mimo jiné na slavnost Památný den sokolstva v pražském Tyršově domě (8. října), kdy se vzpomínalo na sokoly, kteří položili životy při boji za svobodné Československo.

Kromě dobrovolnické činnosti pro českou komunitu pracuje paní Hruby v IT byznysu a dováží do USA české šperky z Turnova. Deníku ECHO24.cz poskytla rozhovor. Šéfka amerických Sokolů dala přednost angličtině, česky se ale domluví.

V jakém stavu je dnes sokolské hnutí v USA?

Sokolské hnutí v Americe je silné, i když už není tak mohutné, jak bývalo. Nyní máme 330 jednot, šest žup, 4 500 hlasujících členů a přes 10 tisíc, kteří se zúčastňují programů v sokolovnách.

Kdy byly nejlepší roky amerického Sokola?

Nejlepší roky… ty byly patrně úplně na začátku, když byl americký Sokol roku 1865 založen v St. Louis v Missouri. Ve velkých městech jako Chicago byl Sokol v každé ulici, sokolovna v každé obci. Členové Sokola používali vlastní peníze, sami si sokolovny postavili, byli to očividně šikovní lidé. A ty nejlepší roky pokračovaly až do roku 1948 a samozřejmě lidé drželi sokolské hnutí při životě i během let komunistické vlády v Československu.

Pokud máte teď 10 tisíc sokolů, kolik jich bylo před druhou světovou válkou?

Přes sto tisíc.

Jak se změnilo věkové a sociální složení?

To se nezměnilo, máme lidi všeho věku od tří let do 93. Je ale pravda, že členská základna stárne. Když se stanete v Americe členem Sokola, zůstanete sokolem navždy. A je dobře, že starší lidé mají místa, kde mohou cvičit. Chození do Sokola je stále velmi nenákladná záležitost.

Kolik to stojí?

Roční příspěvek, který jde do celonárodní organizace, je jen 35 dolarů. Jednotlivé jednoty mají dodatečné poplatky, takže za rok to může být tak 70 dolarů nebo i víc, záleží na tom, kde bydlíte a co jednota nabízí, jak je velká tělocvična. Ale pořád to je rozdíl ve srovnání s mnoha jinými soukromými spolky, kde vás to stojí sto dolarů měsíčně. A lidé do Sokola nechodí jen kvůli cvičení, jsou tu společenské aspekty, můžete přijít se svou rodinou a přáteli. Stále máme naše tělocvičny propojené s hospodami, takže poté, co si zahrajete volejbal nebo basketbal, jdete na pivo.

Nejvíc sokolů máte v Chicagu nebo například v Nebrasce?

V Texasu, ale největší centrální župa je ta, která zahrnuje Chicago, St. Louis, Cleveland a další oblasti. Ovšem česká komunita v Chicagu je i dnes velká, máme tam i v Texasu hodně lidí českého původu a hodně sokolů

Příznačné možná je, že třeba já neznám ve svém okolí nikoho, kdo by chodil do Sokola.

Dnes jsem navštívila jedno pražské gymnázium a dostávala tam stejnou odpověď. Zeptala jsem se studentů: Jste v Sokole? A oni se začali uchichtávat...ale na Moravě je to myslím jiné. Praha je prostě mezinárodní metropole.

Co děláte v Americe proto, aby se Sokol udržel jako živá organizace a neproměnil se v muzejní záležitost?

Dosud jsme byli organizace přísně založená na členských příspěvcích, ale nyní se snažíme shánět peníze i jinak, dali jsme si cíl pomocí fundraisingu získat 500 tisíc dolarů na podporu našich programů, které budou spočívat v přípravě učitelů, počítáme i s tím, že budeme přivážet učitele z České republiky, zaměříme se na vybavení a rekonstrukci tělocvičen. Díky těmto financím chceme udržet nízké příspěvky a třeba jednou dosáhneme toho, že hodiny v Sokole budou zdarma. Máme knihovnu a muzeum, kde se neplatí. Je tam spousta zajímavých archiválií, mnoho lidí přichází, když pátrají po svém rodokmenu. Do 70. let byl náš časopis American Sokol Newsletter vydáván v češtině. Je to nejstarší spolkový časopis ve státě Illinois.

Zaujalo mě, že lidé k vám chodí pátrat po svých kořenech.

Češi a Slováci chodí do Sokola, protože se tam cítí doma. Nebo když se jim stýská po domově. Je to zvláštní pocit – když vstoupíte do sokolovny v Česku, na Slovensku, v Kanadě či v USA, je to všude úplně stejné. Když se setkáváte s bratry a sestrami z jiné země, máte pocit, že je to vaše rodina, a to je na Sokolu unikátní. Tohle nemáte v soukromých klubech, kde se jenom cvičí, Sokol je mnohem víc.

Jsou i v americkém Sokole patrné stopy modernizace, otvíráte se novým disciplínám?

Samozřejmě, máme aerobic, zumbu, která je teď velmi populární, jógu, spinning. Ale myslím, že Česká republika je v tom ještě víc vepředu. A pokud se mě ptáte na lidi – většina našich tělocvičen byla postavena v centrech velkých změn a tato města se změnila, Češi a Slováci tam už nežijí, máme tam teď lidi nejrůznějších národností a v našich tělocvičnách teď převažují Mexičané. Kořeny udržujeme několika způsoby – výuka probíhá ve stejném vzorci, na začátku se všichni seřadí, pak se pochoduje nebo se dělají základní cviky a lekce se končí postavením do zástupu a do pozoru, cvičitel se s vámi po každé lekci rozloučí a zakřičí „Nazdar“ a všichni odpoví „Zdar“. Při každé akci hrajeme českou a slovenskou hymnu, a na to jsou sokolové stále velmi hrdí a také na to, že Češi a Slováci drží při sobě.

A nepřijde mexickým členům divné křičet česky Nazdar?

Proč? Hodně lidí se dnes zdraví indickým Namasté a nepřijde jim to divné. Když cvičíte karate, ukláníte se trenérovi. V různých sportech pocházejících z jiných zemí děláme různé věci, a nikdo to moc neřeší. Máme lekce pro rodiče, kde vysvětlujeme, kdo jsme a proč to děláme. Vysvětlujeme jim naši historii a kořeny, že Sokol založili Čechoslováci. My chceme tu tradici udržet. A stále používáme české slovo sokol, což zaujalo třeba ty pražské gymnazisty, nenahradili jsme to americkým výrazem, nejsme falcons. A stále našim shromážděním říkáme slety. Někteří lidé se to snažili změnit, ale já jako prezidentka si myslím, že pokud budeme na českých kořenech stavět, naši organizaci to posílí a pro lidi bude zajímavější, než kdybychom to chtěli dělat víc mezinárodní. Říkám také lidem, že se stávají členy organizace, která má členy po celých Státech a po celém světě.

Kolik z těch deseti tisíc sokolů má tedy české kořeny?

Pokud jde o hlasující členy, tedy těch 4 500, je tam asi 75 procent, co mají české nebo slovenské kořeny. Ale to je dobrá otázka a možná udělám přesnější průzkumy.

Tedy většina „nehlasujících“ nemá česko-slovenský původ?

Řekla bych, že ano.

Jak to teď vypadá s českou komunitou v Chicagu, kterému se říkalo „druhé největší české město po Praze“?

Vzkvétá, ale Texas nás nyní v číslech poráží. Pokud jdete zpět přes všechny generace, dá se říct, že v Chicagu a okolí žije víc než milion lidí s českými kořeny. Já jsem Češka v třetí generaci. Letos jsme organizovali 1. června dětský den, kam přišlo 500 dětí, v české restauraci Klas pořádáme Mikuláše, kam dorazí 250 dětí. Komunita je to velká. A díky programu českého ministerstva zahraničí máme také české školy – v Chicagu, San Francisku a Dallasu. V Chicagu jsou tři české a jedna slovenská.