Židé milují život, Hamás o to více smrt

Izraelské jednotky zahájily stahování z Pásma Gazy. Zřejmě tak končí další kolo dlouholetého konfliktu židovského státu s palestinskými radikály, reprezentovanými hlavně hnutím Hamás. Izraelská armáda sváděla tvrdé boje v ulicích, ničila sklady zbraní a podzemní tunely, zatímco z Gazy denně létaly na Izrael neřízené rakety. Drtivá většina z více než 1800 obětí ovšem byla na palestinské straně, a to bohužel i mezi civilisty.

Kromě zbraní však bojují i slova a obrazy. Západní „intelektuální“ liberální levice se angažuje ve prospěch Hamásu, což je docela komické, když uvážíme, že středověká fundamentalistická ideologie tohoto hnutí je takřka absolutním protikladem ideje západního liberalismu. Podobně komický je fakt, že se oni liberálové ocitají „v jednom šiku“ s neonacisty, kteří náhle poněkud zapomínají na tradiční nenávist vůči Arabům (resp. muslimům) a velkolepě aplaudují Hamásu v jeho boji proti víceméně podobně nenáviděným Židům.

Máloco dokladuje tragikomičnost toho všeho jako jedno z hlavních hesel Hamásu: „Milujeme smrt více, než Židé milují život!“ Fanatismus sebevražedných atentátníků, který by na Západě platil spíš za projev duševní poruchy, je u Hamásu téměř povinností. Bohužel však neplatí jen pro ozbrojence, ale rovněž pro palestinské civilisty, kteří se (někteří snad i dobrovolně) stávají rukojmími a „lidskými štíty“ Hamásu v boji proti Izraeli.

Izrael, v západních médiích vystavený neustálému tlaku za svou „brutalitu“ a „bezohlednost“, by ve skutečnosti mohl dávat většině západních zemí velké lekce z ochrany obyvatelstva. Kdo jiný by investoval tolik peněz do něčeho, jako je působivý protiraketový komplex Iron Dome? Palestinské rakety za pár dolarů jsou ničeny střelami za tisíce dolarů. Připadá to snad někomu jako plýtvání? Ale jaká je cena lidského života?

Západní civilizace (čerpající rovněž z židovské tradice) si prostě cení každého lidského života a dělá vše pro jeho ochranu a bezpečnost. V případě Izraele je navíc tento idealismus posílen i krutou vojenskou matematikou, podle níž mají skuteční i potenciální nepřátelé početní přesilu odpovídající dvěma číselným řádům. Necelých sedm milionů izraelských Židů a více než 400 milionů Arabů, to jsou počty nedávající mnoho prostoru pro fantazii. Každý zachráněný život Izraelce (vojáka i civilisty) se tak cení nade všechny peníze.

Nejde jen o protiraketový komplex Irone Dome. Není asi náhodou, že Izrael patří na světovou špičku v oborech vojenské techniky, které (přímo či nepřímo) šetří životy. Bezpilotní letouny, pozemní roboti (nově nasazení i pro prozkoumávání tunelů Hamásu), dálkově řízené zbraňové stanice, ochranné systémy pro tanky i letadla, to všechno jsou obory, díky nimž se země velká jako Morava dostala mezi světové zbrojní giganty.

Kontrast chování Hamásu snad nemůže být větší. Coby krytí pro vojenské objekty (velitelství, zbrojní dílny, sklady zbraní, vstupy do tunelů apod.) slouží nejen obytné domy, ale také školy, nemocnice či mešity. Rozlišit v Pásmu Gazy „civilní“ a „vojenské“ cíle je téměř nemožné, ale přesto se o to Izrael alespoň snaží. Kryty v Gaze chrání jen velitele či ozbrojence Hamásu, pro běžné palestinské civilisty jsou takřka nedostupné.

Propaganda Hamásu (ochotně přebíraná řadou západních médií) tvrdí, že Gaza čelí strašnému útlaku, blokádě a chudobě (dříve se často mluvilo rovněž o hladomoru, dokud nevyšlo najevo, že Palestinci jsou osmý nejobéznější národ na světě). Přesto je však plná podzemních tunelů a dalších vojenských objektů, jejichž vybudování „spolykalo“ tisíce tun betonu a miliony dolarů (pocházející nejspíše z mezinárodní pomoci a charity). Kdyby Hamás chtěl stavět i úkryty pro zástupy „svých“ civilistů, zajisté by mu v tom nikdo nebránil.

To, že Hamás odpaluje rakety na izraelská města, je sice zločinné, ale v rámci vojenské logiky snad ještě trochu pochopitelné. Pro Hamás jsou nepřátelé jednoduše všichni Židé, a to vojáci i civilisté, budiž. Hamás ovšem tleská i každé oběti na palestinské straně. Každý mrtvý civilista je nejen „mučedníkem“ v boji proti „sionistům“, ale také kamínkem do mediální mozaiky, jež vykresluje židovský stát jako krutého agresora.

Izrael se při svých vojenských akcích zajisté dopouští chyb a jeho zbraně zabíjejí i palestinské civilisty, o tom není sporu. Elementární rozdíl však spočívá v tom, že se židovský stát pokouší toto riziko omezovat a samozřejmě dělá i vše pro to, aby chránil své vojáky a civilisty. Tím se (přes všechny eventuální chyby) jednoznačně řadí k západní civilizaci. Ano, Židé milují život, kdežto islámští radikálové z Hamásu otevřeně říkají, že oslavují smrt. Právě toto bychom měli při hodnocení konfliktu v Gaze vždycky brát v úvahu.