První země eura pod vládou neokomunistů s oligarchy

KOMENTÁŘ

Před pěti lety začala v Řecku těžká krize eurozóny. Jižní křídlo od Španělska po Itálii a Řecko se dostalo do stavu, který není bez přehánění ničím jiným, než sociální katastrofou, již zbytek Evropy politiky počínaje a médii konče přehlíží. Bylo až překvapivé, jak dlouho takto zkoušené země odolávaly, než podlehly skutečně tvrdému populismu. V Itálii žijící filozof Václav Bělohradský to vysvětluje tím, že jih je v depresi, což je stav, kdy nemáte na radikalismus sílu a energii.

Deprese se ale pomalu začíná měnit v agresivní frustraci a zase je epicentrum v Řecku. To míří k první vládě skutečně radikální levice v eurozóně. Pokud se současná vládní koalice nedohodne na novém prezidentovi, což je velmi pravděpodobné, budou už koncem ledna v zemi předčasné parlamentní volby. V nich zvítězí radikální strana SYRIZA a premiérem se stane charismatický Alexis Tsipras, bývalý maoista a studentský člen promoskevské komunistické mládeže.

SYRIZA už bez větší pozornosti, která se tehdy vyčerpávala na triumfu francouzské radikální pravice Marine Le Penové, vyhrála květnové volby do Evropského parlamentu. Teď vede se značným náskokem v průzkumech veřejného mínění. Podle poslední sondáže pro televizní stanici Action 24 by získala 29 procent hlasů. Vládnoucí Nová demokracie 24 procent. Všechny ostatní strany včetně léta vládnoucích socialistů ze strany PASOK by dosáhly jen jednociferných výsledků. Neonacistická strany Zlatý úsvit by získala 6,5 a komunisté 6 procent. 63 procent Řeků věří, že SYRIZA skutečně volby vyhraje, ve vítězství Nové demokracie věří jen 24 procent lidí.

Horší než komunismus

Ve vítězství zjevně věří i Alexis Tsipras. Zároveň ví, že se těší přezdívky postrach investorů. Proto se rozhodl uspořádat ofenzivu šarmu a vyslal své ekonomické emisary, aby udělali v Londýně seminář pro investory, kde by přehledně vysvětlili plány SYRIZY.

Joerg Sponer, vrchní ředitel Capital Group, jedné z největších světových společností, která spravuje klientům investice za bilion dolarů, byl ze schůzky s ekonomickými experty SYRIZY Yiorgosem Stathakis a Yiannisem Miliosem šokován a své pocity sepsal v krátké zprávě, kterou poslal do řeckých bank a obchodníkům se řeckými dluhopisy. Upozornil, že účastníci schůzek (15 až 20 správců velkých fondů) byli šokováni a „chtějí okamžitě prodat všechno, co v Řecku mají“. Program SYRIZA je podle něj „horší než komunismus“. Pokud by ve volbách získal Tsipras absolutní většinu v parlamentu (což je dosažitelné, protože vítěz získává automaticky bonus 50 křesel), bude okamžitě následovat kyperský scénář. To znamená masivní odliv peněz a kompletní zastavení investic.

„Kdyby neměli tak vážné tváře, myslel bych si, že to jsou všechno fóry,“ popsal Sponer atmosféru. A pak citoval nejlepší hlášky Tsiprasových vyslanců. „Za nejbližší spojence v Evropě považujeme Podemos (španělská radikální levice inspirovaná SYRIZA, pozn. red) a německou Die Linke. Ale jsou na nás příliš liberální. Zastavíme úspory a škrty, řekneme lidem na ulicích, aby zastavili protesty a postaráme se o ně.“

Elektřina a jídlo zdarma

Pak pánové představili pět základních bodů jejich programu:

1. Zastavíme humanitární krizi. Poskytneme zdarma jídlo, elektřinu, bydlení a zdravotní péči všem, kdo to potřebují.

2. Nikdo nesmí brát nižší mzdu než 750 eur čtrnáctkrát do roka. Nejnižší důchod bude 750 eur třináctkrát do roka. (Pro představu: průměrný plat v Řecku dnes dosahuje 812 eur měsíčně. Tsipras tedy chce zvýšit minimálním mzdu na úroveň průměrné. Je to podobné, jako kdyby se u nás minimální mzda zvedla na 25 tisíc korun měsíčně. Od ledna u nás bude 9 200 korun měsíčně.) Začneme přijímat tisíce nových státních zaměstnanců.

3. Rozpočet se okamžitě dostane do primárního přebytku 1 procento HDP omezením šedé ekonomiky. Když lidé budou brát těch 750 eur měsíčně, už nebudou mít motivaci si vydělávat načerno. Zrušíme všechny majetkové daně. Daně z příjmů snížíme na 20 procent, s výjimkou vysokých příjmů. Očekáváme, že z dosud neplacených daní a úniků získáme dalších 70 miliard eur ročně. Očekáváme, že poté, co převezmeme moc, poroste ekonomika o 3 až 5 procent, protože se malé a střední firmy už nebudou bát investovat, a očekáváme masivní příliv přímých zahraničních investic (tady si Sponer udělal poznámku LOL).

4. Počítáme s restrukturalizací dluhů. Evropská centrální banka koupí všechny řecké státní dluhy na 60 let a zaplatí z nich všechny úroky (Německu se v roce 1952 odpustilo 62 procent dluhů, tak proč by tuto možnost teď nemělo mít Řecko?). Řecké dluhy klesnou na 20 procent HDP do roku 2080 (dnes jsou 177 procent HDP). Očekáváme vzestup přílivu peněz z Bruselu o 5 miliard eur ročně. Nikdo nevydělá na tom, kdybychom vypadli z eura.

5. Dluhové moratorium. Nikdo nemusí splácet dluhy, které převyšují 20 procent jeho příjmů. Při zmíněných 750 eur za měsíc se tedy odpouští všechny dluhy nad 150 eur měsíčně.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Burza se okamžitě propadla o 13 procent, což je největší pád od roku 1987. A začal výprodej všeho řeckého. Protože tento radikální neokomunismus je skutečně reálnou variantou.

Té frustraci a útěku k SYRIZA se ale nejde moc divit. Výsledky pětileté evropské záchrany Řecka jsou otřesné. Ekonomika se od začátku „záchrany“ propadla o 25,9 procenta. To je horší pád, než jaký zažila Evropa ve své nejhorší epizodě krize třicátých let. Nezaměstnanost ze svého vrcholu mírně klesla na 26 procent a na 49,3 procent u mladých. Ten pokles ale zajistil jen masivní exodus Řeků za prací do ciziny. Počet těch, kdo v Řecku skutečně pracují, se od začátku krize propadl z 4,5 na 3,5 milionů. Investice klesly o 63,5 procenta. Řecko šlo cestou tupých škrtů, žádné skutečné reformy se neodehrály, protože jim kromě odborů brání i místní oligarchové, kteří ovládají veškerá média a chrání přes ně své zájmy. V žebříčku konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra se Řecko za těch pět „záchranných“ let propadlo z 67. na 81. místo za válčící Ukrajinu, Guatemalu nebo Alžírsko.

V souvislosti s nastupující oligarchizací u nás je potřeba připomenout, že právě oligarchové a jejich média formující veřejnou debatu mají na řecké tragédii významný podíl. Velmi dobře to popsal v čerstvém vydání časopisu Foreign Affairs na Oxfordu přednášející Řek Pavlos Eleftheriadis v článku Jak oligarchové zruinovali Řecko. „Zásadním problémem Řecka není slabý ekonomický růst, ale politická nerovnost,“ píše Eleftheriadis. Ano, kdo má za zády oligarchy s médii, není pro ostatní rovný soupeř.

Podobnost mezi rodící se českou a dobře zabetonovanou řeckou oligarchií je až zarážející. Oligarchové mají většinou média plus byznys ve státem regulovaných nebo dotovaných odvětvích. Jsou to takoví řečtí Babišové a Křetínští. Podrobně se tomu věnují i třeba The New York Times v textu Pro Řecko jsou oligarchové překážkou oživení.

Tsipras dlouho do oligarchů šil. Teď se s nimi spojil a řecká média jsou k SYRIZA hned podstatně vlídnější. I u nás je Palermo zapomenuto, teď jsou pánové Křetínský a Babiš partneři.

Stejně jako se dluhová krize z Řecka rozšířila do dalších zemí, šíří se i nákaza frustrované radikální levice. Nejsilnější stranou v podstatně větším a důležitějším Španělsku je dnes zmiňovaná strana Podemos. Tu inspirován SYRIZA vede šestatřicetiletý univerzitní profesor Pablo Iglesias. V průzkumech má s náskokem před vládnoucími konzervativci 18 procent. Tsiprasovi už dělal sparingpartnera na řeckém turné a společně se inspirují latinskoamerickými vůdci radikální levice, jako je Evo Morales.

Ani jeden z radikálů nechce opustit eurozónu a jsou připraveni ostatní země vydírat, protože ví, jak moc se Angela Merkelová a spol. bojí krachu eurozóny. A zatímco o nástupu radikální pravice a jejím flirtu s Ruskem se i v českých médiích píše a mluví pořád dokola, ovládnutí jihu eurozóny radikálními neokomunisty se věnuje nesrovnatelně menší pozornost.

Přejít na diskusi