NOVÉ

Vědě proudí desítky miliard. Výsledky však nestojí za nic

Týdeník ECHO

V podpoře vědy stát selhal a bude na nás, abychom to napravili. Tato věta shrnuje důvěrný dokument vicepremiéra Pavla Bělobrádka, kterým vládě navrhuje, jak financovat výzkum v letech 2016–18. „Stávající systém podpory výzkumu je dlouhodobě neudržitelný a neřiditelný,“ zní jeden z citátů kritické zprávy.

„Věda dělá z peněz znalosti, inovace dělají ze znalostí peníze,“ prohlásil v roce 2007 premiér Mirek Topolánek, a zahájil tak program podpory výzkumu, který měl změnit tvář země. „Chci nastartovat modernizaci České republiky, učinit z ní centrálu světového výzkumu, inovací, nových patentů a špičkových technologií, producenta výrobků s nejvyšší přidanou hodnotou,“ hlásal na semináři v pražském Lichtenštejnském paláci, kde svůj program představoval. Každoročně se měla státní dotace na výzkum zvyšovat až o dvě miliardy, zároveň měla v období 2007–2013 každý rok přispět patnácti miliardami Evropská unie, tedy celkem stomiliardou.

Součástí Topolánkova projektu byla podpora mladých vědců, státní experti měli vyhledávat inovativní projekty ve firmách a pak do nich investovat. Měla se rozjet rozsáhlá spolupráce podniků s univerzitami a zvláště se měl podpořit transfer výsledků výzkumu do praxe. Podporovat se měl pouze ten výzkum, který bude mít prokazatelné výsledky. „Naším osudem není zůstat zemí laciných montoven, budeme centrálou nejvyspělejších technologií,“ uzavřel premiér Topolánek svou vizi.

Propast jsme nepřekročili

Osm let po památném setkání v Lichtenštejnském paláci to vidí vicepremiér Bělobrádek úplně jinak – a za pravdu mu dávají údaje z databáze European Innovation Scoreboard. Česko je podle nich skutečně něčím výjimečné. Státní výdaje na vědu vzrostly v Česku nejrychleji v celé Evropě. Ještě v roce 2010 dosahovaly vzhledem k ekonomické síle čtyř pětin evropského průměru, loni už to bylo 116 procent.

V žebříčku podporovatelů vědy se český stát dostal v Evropě na osmé místo – za severské a německy mluvící státy. Tuzemskému vzestupu posledních let se přibližovaly jen další východoevropské země, které mohly využívat bruselské dotace, konkrétně Polsko, Slovensko a baltské státy. Zůstaly však hluboko pod evropským průměrem, jedinou výjimkou bylo Estonsko, které dnes utrácí ještě o pár procent víc než Česko. Věda tedy začala dělat z peněz znalosti, jak žádal Topolánek, druhý díl jeho plánu se však neuskutečnil.

O tom, jestli nové znalosti budou vůbec k něčemu a zda přinesou ekonomický efekt, se dá jen spekulovat. Tuzemské firmy si nevzaly příklad ze státu a do výzkumu investují ještě o něco méně než před pěti lety. Řada zemí je na tom ještě hůře, vesměs však jde o východní a jižní křídlo Evropské unie – s výjimkou Estonska, Slovinska a Portugalska. Podíl malých a středních firem vydělávajících na inovacích se snížil v Česku ještě víc, ve srovnání s Evropu poklesl také export znalostí. Nejhorší bilanci mají Češi při lákání rizikového kapitálu, kde dosahují pětinových úspěchů ve srovnání s průměrnou evropskou zemí. Je pravda, že ještě hůře na tom jsou Bulhaři a Řekové, ti ale aspoň do výzkumu tolik neinvestovali ze státního. Můžeme shrnout, že výzkumné investice s tak malým ekonomickým efektem neproběhly nikde jinde v Evropě.

Celý článek Petra Holuba najdete v novém čísle Týdeníku Echo.

Přejít na diskusi