1

Pochopit bobra

Titulky z českých médií jen za pár březnových dní: „Spoušť, nebo spása? Bobři obsadili řeky“ (Deník, 7. března), „Bobři poničili ovocné stromy, kraj majitelkám proplatí škodu“ (Zlín.cz, 7. března), „VIDEO: Fantom Dukovan byl přistižen. Je jím bobr“ (Třebíčský deník, 3. března)…

Jako obyvatelé moravských úvalů i české kotliny se ocitáme ve velkém dilematu. Na jednu stranu se nám vrátil jeden z nejpozoruhodnějších druhů evropské přírody, ale zároveň se jedná o zvíře tak inteligentní a pracovité, že se bude stále víc dostávat do konfliktů s člověkem. Nejedná se jen o pokácené jabloně a další stromy, ale zejména o údržbu rybničních a protipovodňových hrází.

Jak myslí bobr?

Abychom pochopili chování bobra, musíme znát tři věci. Ta první je, že bobři žijí v malých rodinných skupinkách, které sestávají ze základního páru, dvouletých potomků a čerstvých mláďat. Po narození další generace – bobr se dožívá až dvaceti let – jsou odrostlejší mláďata z původního území vypuzována, takže bobr jako druh je předurčen k migraci a šíření. Druhá záležitost se týká průběžně dorůstajících bobřích zubů – bobr prostě musí hryzat. Na Dyji nalezneme kmeny topolů o průměru až 140 cm ze všech stran okousané bobrem, a to někdy i těsně nad sebou. Nejedná se tu o potravu, nýbrž o obrušování zubů. Třetí věc se týká nor. Zatímco kanadský bobr na jezírcích a pomalých tocích s oblibou staví bobří hrady, evropský bobr dává přednost norám, které mohou mít celkovou délku kolem 50 metrů a sestávají z přístupové chodby a větracích a únikových tras. Na jednom kilometru protipovodňové hráze kolem řeky Moravy tak bylo napočítáno až 80 různě závažných poškození.

Bobr byl v českých zemích vyhuben mezi 16. a 18. stoletím. Dokonce byly zřízeny zvláštní obory, bobrovny, kde byl bobr chován ještě ve druhé polovině 18. století. Na Třeboňsku byli bobři v roce 1809 vypuštěni do volné přírody, ale škody na stromech a zejména hrázích vedly k jejich opětovnému vyhubení, k němuž však díky opatrnosti a inteligenci bobrů došlo až v roce 1871. Dnes bobři žijí na Berounce kousek nad Prahou a je jen otázkou času, kdy proniknou třeba do pražské Stromovky. Největší obavy z bobrů však panují v jižních Čechách, kde by sice měli optimální podmínky, ale také by mohli ohrozit stabilitu některých rybničních hrází. V západních Čechách totiž bobři dokáží aktivně regulovat výšku hladiny rybníků třeba tím, že do propustí natahají větve a kmínky, anebo naopak rybník trochu odpustí. Je to chytré a pracovité zvíře.

Celý rozsáhlý esej Václava Cílka čtěte na EchoPrime nebo v Týdeníku Echo zde.

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.