Evropa ztrácí energii, protože začala být bezduchá

I velký eurooptimista dnes chvílemi znejistí. Marně se rozhlíží po věrohodných osobnostech, které by
mluvily o situaci otevřeně. Marně čeká na nápady. Projevy představitelů velkých zemí v podstatě
navrhují jen styling evropských struktur. Navštívit kadeřníka, módní butik nebo posilovnu? Podstatné
věci se nezlepší, jen to chvilku může lépe vypadat.

Současní lídři tvrdí, že proti extrémismu i lživému populismu musíme postavit rozum, a nejsilnějším
argumentem jsou tabulky a grafy. Nabízeným lákadlem pro znovuoživení zájmu o EU u nás je výčet
materiálních výhod, nekorektně řečeno chytráctví a sobectví, které se tak pěkně usídlilo v zemích
bývalého Východního bloku a projevuje životaschopnost už několik generací.

Sice mluvíme o evropských hodnotách, ale většina si pod nimi nedokáže nic představit. Snad proto, že
ve skutečnosti jediným spolehlivým měřítkem hodnoty je ochota přinést alespoň nějakou oběť. Evropa
ztrácí energii, protože začala být bezduchá a bez duše ztratila přitažlivost pro vlastní obyvatele.
Většina z nás se drží v bezpečné vzdálenosti od náboženské víry a pro jistotu i od všeho duchovního.
Na druhé straně se ale vracíme ke staré antické představě, že nad světem normálních lidí je svět
zlých a dobrých bohů. Místo Olympu jsme jim vyhradili Parlamenty. Neradi si přiznáváme, že my sami
jsme je naplnili, lidmi bez vize a důrazu na hodnoty, které lze jen těžko následovat a lidmi, pro které je
moc vším. Čest a omluva výjimkám.

Život tepe jen tam, kde je nadšení, ideály a ochota přinést oběť. Kromě fungujících rodin jsou zdrojem
energie spolky, kde se lidé scházejí ze zájmu nebo jen pro radost a především organizace, které se
odvážně staví na stranu slabších. Ať už lidí nebo přírody, zkrátka všeho, co je snadné zničit, ale skoro
nemožné obnovit. Evropa potřebuje impuls právě v té podobě. Na první pohled je vlastní jen
podivínům. Ale je to radikalismus v ideálech, realismus a vynalézavost v hledání cest, jak je
uskutečňovat. Ideální svět není ani v pohádkách, ale už jen cesta k nim nás dělá lepšími.