Nelze být s Ukrajinou, a zároveň nad věcí

Po několikadenním popotahování mezi ukrajinskými úřady, Mezinárodním červeným křížem a ruskou stranou protlačili Rusové o své újmě „humanitární konvoj“ ze svého území přímo do oblasti ovládané tzv. rebely. A to s vojenským doprovodem nespecifikované povahy, již ovšem není těžké si domyslit.

Nato zazněly z Washingtonu a z Berlína velmi silné a rozhořčené verbální protesty. Po krátké době se vozy vrátily zpátky do Ruska. Výsledek? Byl vyslán další mohutný signál, že si Rusové v této oblasti mohou dělat, co je napadne. A zároveň se vytvořil precedens: vznikl jakýsi pomyslný tunel, kterým budou moci vysílat kdykoli konvoje s doprovodem v oblasti, v níž se bojuje. Těžko si představit větší projev bezmoci Západu.

Hned nato se objevily zprávy o vojenských úspěších „rebelů“ v boji proti jednotkám ukrajinské armády a Národní gardy. Zdá se, že dětská výživa z „humanitárního konvoje“ působí na „rebely“ podobně jako kdysi špenát na Pepka námořníka.

Jistě, všechny zprávy z bojiště je třeba brát s rezervou. Situace se vyvinula tak, že neexistují vůbec žádné „ověřené informace“. Boje probíhají, jak říkají Němci, v noci a v mlze. I to bezděčně svědčí o bezmoci Západu.

Skoro to vypadá, jako by Západ, to jest Evropská unie, USA a Německo, chtěly dodávat ideovou munici těm, kteří jim (i u nás) vytýkají, že konflikt na Ukrajině nezodpovědně přiživovaly nebo dokonce vyprovokovaly, aniž by byly schopny a ochotny čelit jeho důsledkům.

Zdá se, že Západ chtěl a chce provádět najednou dvě věci: podporovat úsilí Ukrajinců o uhájení státní suverenity země – vůči Rusku, samozřejmě - a dělat jakéhosi arbitra elegantiae ve sporu mezi oběma stranami (to jest Ruskem a Ukrajinou). Chtějí toho trochu moc: zároveň podpořit spravedlivou věc Ukrajiny i být pro obě strany věrohodným a respektovaným rozhodčím ve věci fair play.

Bohužel není možné zároveň postavit se na stranu těch, jejichž věc považuji za spravedlivou, a být takříkajíc nad věcí. Je zapotřebí se rozhodnout, a rozhodnutí by nemělo být v konfliktu slabšího, který bojuje o právo na existenci se silným rabiátem, až tak složité. Kombinovat obojí se právem jeví jako projev bezmoci a morální slabosti. Pak se schvalují polovičaté sankce, na něž Rusové bez problému odpovídají sankcemi důslednějšími, protože je tolik netrápí potřeba, aby byly pro ně bezbolestné. A svolávají se různé mírové konference mnichovanské povahy, kde mají zasednout kočky s kanárky, farmáři s čuňaty (něco podobného se možná právě chystá v Minsku).

To, co se už pár měsíců před našima očima rozvíjí, je trochu podobné „podivné válce“, kterou vedly v letech 1939-40 Francie a velká Británie s Německem. Je to její nová forma, „podivná studená válka“. Je těžké si představit, že by pro ty, co chtějí být zároveň na správné straně i nad věcí, mohla dopadnout jinak než tehdy.

Zvláštní kapitolou této války je postoj tří malých středoevropských postkomunistických zemí, České republiky, Slovenska a Maďarska. Jejich politické reprezentace usilují, i když v různé míře a z různých důvodů, o to, být dokonce i v této podivné válce neutrály. Je to jakási „neutralita na druhou“. Tím si celý středoevropský region koleduje o to, aby se on (a žádné Pobaltí!) už po několikáté v posledních sto letech stal další částí eskalujícího konfliktu. Veřejnost všech tří zemí by se proboha měla proti této sebezničující politice postavit.

P.S. To poslední je třeba zdůraznit dnes, skoro v předvečer summitu NATO ve Walesu, kam se chystá prezident Zeman s potěmkinským projevem o tom, jak je třeba bojovat proti mezinárodnímu terorismu. Je třeba bojovat, a to především proti nebezpečí, které pro nás představuje ruské úsilí o revizi výsledků studené války, a proti těm, kteří se je snaží před námi i před světem zastřít pseudoradikálními řečmi.

/
Politický komentátor

Absolvent FF UK, v 60. letech člen redakční rady časopisu Tvář, signatář Charty 77. V letech 1969 až 1989 pracoval v dělnických a technických profesích. Stál u zrodu Demokratické iniciativy. Po roce 1989 byl federálním poslancem a v letech 1992 - 93 šéfem poradců Václava Klause, s nímž se poté rozešel. V letech 1993-2002 přednášel české a maďarské politické myšlení na FSV UK. Od roku 2000 vydává internetový zápisník Události.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.