EXKLUZIVNĚ v Týdeníku Echo

Muž, který rozluštil vlastní vraždu. Z rozkazu Putina

Rekonstrukce jedné vraždy

Témata: , ,

Exkluzívně českým čtenářům přináší Týdeník Echo text reportéra deníku Guardian Luka Hardinga, který detailně popisuje vraždu Putinova kritika Alexandra Litviněnka, spáchanou zabijáky KGB radioaktivním jedem. Text je ukázkou z chystané Hardingovy knihy A Very Expensive Poison o kauze Litviněnko. Ta vyjde v březnu v nakladatelství Guardian Faber. Byl publikován v deníku Guardian. Přetištěno s laskavým svolením Luka Hardinga, redakčně kráceno.

Hotel Millennium je neobvyklé místo pro vraždu. Shlíží na londýnské náměstí Grosvenor Square a stojí prakticky hned vedle přísně střežené americké ambasády, kde, jak se proslýchá, má ve čtvrtém poschodí svou rezidenturu CIA. Severní straně náměstí dominuje socha Franklina D. Roosevelta, oblečeného v dlouhém plášti a s hůlkou v ruce.

Pět set metrů odtud je ulice Grosvenor Street. Právě tady, v polovině října 2006, se dva ruští zabijáci pokusili někoho zavraždit. Neúspěšně. Nájemnými vrahy byli Andrej Lugovoj a Dmitrij Kovtun. Jejich terčem byl Alexander Litviněnko, někdejší důstojník ruské tajné služby FSB. Litviněnko uprchl z Moskvy v roce 2000. V britském exilu se stal nejenergičtějším a nejprovokativnějším Putinovým kritikem. Byl spisovatel a novinář. A od roku 2003 také britský agent, zaměstnaný tajnou službou MI6 jako expert na ruský organizovaný zločin.

Poslední dobou pak Litviněnko zásoboval špiony Jejího Veličenstva a jejich španělské kolegy děsivými informacemi o ruské mafii ve Španělsku. Mafie měla rozsáhlé kontakty s vysoce postavenými ruskými politiky. Stopy zjevně vedly až do prezidentského úřadu a datovaly se do 90. let, kdy Putin, tehdy poradce petrohradského starosty Anatolije Sobčaka, s gangstery úzce spolupracoval. Zhruba během týdne měl Litviněnko vypovídat před španělským žalobcem. Právě proto, jak se zdá, se Kreml pustil do horečné snahy ho zabít.

Muži z Moskvy si přivezli „velmi drahý jed“, jak se Kovtun svěřil svému příteli. O jeho vlastnostech toho moc nevěděl. Tím jedem bylo polonium-210, vzácný radioaktivní izotop, drobný, neviditelný, nezjistitelný. Jeho požití znamenalo smrt. Polonium pocházelo z nukleárního reaktoru na Urale a produkční linky v ruském městě Sarov. Tajná laboratoř FSB, „výzkumný ústav“ agentury, jej pak přeměnila na snadno přenosnou zbraň.

Rodinný výlet na Ligu mistrů

Lugovoj a Kovtun ovšem nebyli valní zabijáci. Kvalita Moskvou najatých vrahů šla od zlatých časů KGB dolů. Jejich první pokus v jednací místnosti na Grosvenor Street nevyšel. Vylákali Litviněnka na obchodní schůzku, na níž – jak později ukázala radiační stopa – mu nasypali polonium do šálku či sklenice. Ale Litviněnko se nápoje nedotkl. A tak zůstával i 1. listopadu 2006 tvrdošíjně naživu.

Večer 31. října nahrála hotelová kamera č. 14 toto: ve 20.04 muž v černé kožené bundě a hořčicovém svetru přistupuje k recepci. Po každé straně má mladou ženu. Obě mají dlouhé upravené blond vlasy: jsou to jeho dcery. Další postava se přišourá od pohovek. Muž je nápadně vysoký, podsaditý chlápek ve vatované černé bundě a s šálou připomínající tu, co nosil Harry Potter. Šála je červeno-modrá, v barvách fotbalového klubu CSKA Moskva.

Video zachycuje moment, kdy se Lugovoj zapisuje na recepci – tentokrát, při třetím zběsilém výletu do Londýna během tří týdnů, dorazil s celou rodinou. Přijel z Moskvy se svou ženou Světlanou, dcerou Galinou, osmiletým synem Igorem a přítelem Vjačeslavem Sokolenkem – mužem se šálou. V hotelu se Lugovoj setkal s další dcerou, Taťánou. Přiletěla z Moskvy se svým chlapcem Maximem Bejakem o den dřív. Rodinná akce se konala kvůli návštěvě zápasu Ligy mistrů CSKA Moskva s Arsenalem následující večer. Stejně jako Lugovoj pracoval i Sokolenko kdysi pro KGB. Ale na rozdíl od něj nebyl vrah.

Pokračování najdete v novém čísle Týdeníku Echo.

 

Z nového čísla Kdo a proč ho chtěl odstranit? Dezinformace, která málem zničila policejního prezidenta

Echo týdne: Chyba made in USA ● Téma: Ohrožení prosperity přichází ze slábnoucího Německa ● Komentář: Nejsme jen protestní strana ● Komentář: Jak zkazit dobré vztahy v Evropě ● Rozhovor se Zbyňkem Stanjurou: Babiš se porazit dá. A ani ho nemusíme démonizovat ● Salon: Co nás dělí od Rakouska? Sto tisíc uprchlíků ● Kam kráčí Česko podle Pavla Švandy: Vlnobití současná i budoucí ● Umění a kritika: Obcování s pamětí ● Recenze: Dýchaj, dýchaj, Mordechaj ● Kulturní tipy ● Postavy: Lionel Shriverová se zastává postav ● Styl ● Podceňovaný a Přeceňovaný: Bohuslav Sobotka vs. Matěj Stropnický ●Technologie ● Aplikace ● Auto

Nový člověk z rudé řeky Padesát let od čínské "kulturní revoluce". Na běsnění Maových gard se skrz prsty dívali i zdejší komunisté
Vůbec nejkrásnější chvíle je na konci představení S Miloněm Čepelkou o 50. výročí Divadla Járy Cimrmana, vzdělanosti publika a společném hraní se synem

Přejít na diskusi