EXKLUZIVNĚ v Týdeníku Echo

Muž, který rozluštil vlastní vraždu. Z rozkazu Putina

Rekonstrukce jedné vraždy

Témata: , ,

Exkluzívně českým čtenářům přináší Týdeník Echo text reportéra deníku Guardian Luka Hardinga, který detailně popisuje vraždu Putinova kritika Alexandra Litviněnka, spáchanou zabijáky KGB radioaktivním jedem. Text je ukázkou z chystané Hardingovy knihy A Very Expensive Poison o kauze Litviněnko. Ta vyjde v březnu v nakladatelství Guardian Faber. Byl publikován v deníku Guardian. Přetištěno s laskavým svolením Luka Hardinga, redakčně kráceno.

Hotel Millennium je neobvyklé místo pro vraždu. Shlíží na londýnské náměstí Grosvenor Square a stojí prakticky hned vedle přísně střežené americké ambasády, kde, jak se proslýchá, má ve čtvrtém poschodí svou rezidenturu CIA. Severní straně náměstí dominuje socha Franklina D. Roosevelta, oblečeného v dlouhém plášti a s hůlkou v ruce.

Pět set metrů odtud je ulice Grosvenor Street. Právě tady, v polovině října 2006, se dva ruští zabijáci pokusili někoho zavraždit. Neúspěšně. Nájemnými vrahy byli Andrej Lugovoj a Dmitrij Kovtun. Jejich terčem byl Alexander Litviněnko, někdejší důstojník ruské tajné služby FSB. Litviněnko uprchl z Moskvy v roce 2000. V britském exilu se stal nejenergičtějším a nejprovokativnějším Putinovým kritikem. Byl spisovatel a novinář. A od roku 2003 také britský agent, zaměstnaný tajnou službou MI6 jako expert na ruský organizovaný zločin.

Poslední dobou pak Litviněnko zásoboval špiony Jejího Veličenstva a jejich španělské kolegy děsivými informacemi o ruské mafii ve Španělsku. Mafie měla rozsáhlé kontakty s vysoce postavenými ruskými politiky. Stopy zjevně vedly až do prezidentského úřadu a datovaly se do 90. let, kdy Putin, tehdy poradce petrohradského starosty Anatolije Sobčaka, s gangstery úzce spolupracoval. Zhruba během týdne měl Litviněnko vypovídat před španělským žalobcem. Právě proto, jak se zdá, se Kreml pustil do horečné snahy ho zabít.

Muži z Moskvy si přivezli „velmi drahý jed“, jak se Kovtun svěřil svému příteli. O jeho vlastnostech toho moc nevěděl. Tím jedem bylo polonium-210, vzácný radioaktivní izotop, drobný, neviditelný, nezjistitelný. Jeho požití znamenalo smrt. Polonium pocházelo z nukleárního reaktoru na Urale a produkční linky v ruském městě Sarov. Tajná laboratoř FSB, „výzkumný ústav“ agentury, jej pak přeměnila na snadno přenosnou zbraň.

Rodinný výlet na Ligu mistrů

Lugovoj a Kovtun ovšem nebyli valní zabijáci. Kvalita Moskvou najatých vrahů šla od zlatých časů KGB dolů. Jejich první pokus v jednací místnosti na Grosvenor Street nevyšel. Vylákali Litviněnka na obchodní schůzku, na níž – jak později ukázala radiační stopa – mu nasypali polonium do šálku či sklenice. Ale Litviněnko se nápoje nedotkl. A tak zůstával i 1. listopadu 2006 tvrdošíjně naživu.

Večer 31. října nahrála hotelová kamera č. 14 toto: ve 20.04 muž v černé kožené bundě a hořčicovém svetru přistupuje k recepci. Po každé straně má mladou ženu. Obě mají dlouhé upravené blond vlasy: jsou to jeho dcery. Další postava se přišourá od pohovek. Muž je nápadně vysoký, podsaditý chlápek ve vatované černé bundě a s šálou připomínající tu, co nosil Harry Potter. Šála je červeno-modrá, v barvách fotbalového klubu CSKA Moskva.

Video zachycuje moment, kdy se Lugovoj zapisuje na recepci – tentokrát, při třetím zběsilém výletu do Londýna během tří týdnů, dorazil s celou rodinou. Přijel z Moskvy se svou ženou Světlanou, dcerou Galinou, osmiletým synem Igorem a přítelem Vjačeslavem Sokolenkem – mužem se šálou. V hotelu se Lugovoj setkal s další dcerou, Taťánou. Přiletěla z Moskvy se svým chlapcem Maximem Bejakem o den dřív. Rodinná akce se konala kvůli návštěvě zápasu Ligy mistrů CSKA Moskva s Arsenalem následující večer. Stejně jako Lugovoj pracoval i Sokolenko kdysi pro KGB. Ale na rozdíl od něj nebyl vrah.

Pokračování najdete v novém čísle Týdeníku Echo.

 

Z nového čísla Český sen má jméno Seznam.cz

Salon: Musíme se společnými silami postarat o všechny ● Esej: Země, která si nevěří ● Komenář: Hofer prohrál na cílové pásce, ale do dějin se zapsal ● Reportáž: Gottwaldovy sochy na hanbě ● Událost: Nedáme Hrad Vatikánu ● Fotoeditorial: Kladný hrdina ● Rozhovor s Alainem Mabanckou: Evropě trvalo dlouho, než ženě dovolila existovat ● Kam kráčí Česko? Stanislav Komárek: Pokus o „Čínu jinými prostředky“ ● Recenze: Způsoby lyrických kontextů ● Kulturní tipy ● Postavy: Snadno rozpoznatelný Adolf Born ● Přeceňovaný a Podceňovaný: Jana Nečasová vs. Andrej Babiš ● Auto ● Styl ● Technologie ● Aplikace

FPÖ nejsou žádní extremisté. Mají podobné názory jako váš Zeman Dojem, že jsou Svobodní vyloučeni ze slušné společnosti, vzniká jen při pohledu zvenčí, komentuje rakouské prezidentské volby akademik Lothar Höbelt
Nejčernější story Woodyho Allena Cejch obvinění ze zneužití adoptivní dcey by z hrdinů svých snímků dokázal sejmout. Ale ne ze sebe

Přejít na diskusi