Pachová zkouška, omyl od soudruhů z NDR

Případ Lukáše Nečesaného, odsouzeného pro pokus o vraždu, vrátil Nejvyšší soud kvůli procesním chybám k nižší instanci. Mladík si, jak známo, odseděl už dva roky a tři měsíce, než NS rozhodnutí zrušil a případ vrátil na začátek. Žalobce dává najevo, že mu proti Nečesanému zbývá ještě pachová stopa. Jenže pachová stopa není žádné eso, jak se nám předestírá v médiích, spíš nebezpečí další blamáže.

Něco o tom ze své dlouholeté advokátské praxe vím. Obhajoval jsem klienta, jehož policie bezdůvodně obvinila z atentátu na předsedu KSČM Jiřího Svobodu a argumentovala vlastně jen pachovou stopou. Vědělo se, že dcera Jiřího Svobody útočníka zranila na hlavě, jenže domnělý pachatel žádné zranění prokazatelně neměl.

Stejně tak jsem obhajoval jednoho ze tří obviněných z přepadení Obvodní pošty v Praze 6 v roce 1997. I oni byli obviněni na základě pachové zkoušky a pak se na bázi relevantních důkazů – odborných vyjádření atd. – prokázalo, že nemohou být pachateli a byli obvinění zproštěni. Poslední případ, kdy jsem vyvrátil pachovou zkoušku, je nedávný a týká se Srba, jemuž policie ke třem prokázaným krádežím přihodila sedm dalších – jenže s pomocí GPS navigace a znaleckého posudku se podařilo prokázat, že domnělý pachatel útoku krádeže byl tehdy mimo území republiky.

Jak to, že policie z těchto a podobných blamáží nevyvodila žádné závěry a pachovou zkoušku se stejnými chybami používá dál?

Pes se nikdy nemýlí a další bludy

Pachová zkouška je nepřezkoumatelný experiment Policie ČR. Policista se přiložením kusu látky snaží zajistit pachovou stopu z místa činu nebo z nějakého předmětu a onen kus látky pak policejní pes srovnává s pachovou stopou různých konkrétních osob. Ty jsou uchovávané v tzv. pachových konzervách a pokud se pachová stopa v konzervě shoduje s pachovou stopou sejmutou na místě činu, cvičený pes má u dané konzervy zalehnout. Zkoušku však není jak překontrolovat. Pouze psovod podává vysvětlení o chování psa, jež je pak uvedeno v grafickém záznamu.

Naše policisty do této krajně sporné metody zasvětili v druhé polovině 80. let experti východoněmecké Stasi, metoda přežila změnu poměrů a dokonce zažívá jakýsi boom. Pokud vím, v žádné jiné evropské zemi se pachová zkouška v takovém rozsahu jako v České republice neuplatňuje. Policie v celé záležitosti šíří de facto bludy, jako že pes se nikdy nemýlí, že pes umí rozlišit miliony pachů a podobně.

Pro taková tvrzení ale chybí jakákoliv vědecká verifikace. Pachová zkouška nikdy nebyla podrobena odbornému zkoumání, praxe se řídí pokynem policejního ředitele. V minulosti žádná platná kriminalistická metoda – daktyloskopie, balistika, vzorky DNA – nezačala být uplatňována, pokud příslušná vědecká instituce v souladu s poznatky tehdejší vědy onu metodu neverifikovala. K pachové zkoušce odborné vědecké dobrozdání neexistuje.

Vysvětlení, proč pachová zkouška tak často selhává, bych hledal v něčem, čemu se říká senzibilita zvířete. I vycvičený pes se bude jinak chovat v terénu a jinak v laboratorních podmínkách. V terénu je hledání stopy součástí jeho přirozenosti, stopu buď zachytí a hledanou osobu nebo předmět nalezne – anebo také ne. (Upozorňuji na případ nebohé Aničky, kterou na čerstvé stopě hledalo 20 vycvičených psů a 1500 policistů, a nenašli nic.) V laboratorních podmínkách má vycvičený pes hledat shodu pachu, jenže tady nemá jinou možnost, než reagovat na chování psovoda, který samozřejmě ví, jaká konzerva je předmětem zkoumání.

Policie u psa nijak nezohledňuje senzibilitu, tuto zvláštní schopnost zvířete reagovat na vnější podněty, které člověk vůbec nezaznamená - např. zemětřesení, tsunami a podobně. Nezohledňuje, že pes dokáže reagovat i na nejjemnější odstíny chování svého pána. Už v roce 1992 při vyšetřování atentátu na Jiřího Svobodu vznikl videozáznam o průběhu pachové zkoušky, kdy psovod zprvu nevěděl, která konzerva je předmětem zkoumání, tedy pes také ne. A přestože načichl do všech konzerv, u žádné nezalehl. Když se ale psovod dozvěděl, která konzerva je ta „správná“, pes u dané konzervy, do níž předtím bez zájmu čichl čtyřikrát, slavně zalehl. Cvičený pes ví, že „uhádnutím“ i mimovolních pokynů psovooda dojde pochvaly a třeba dostane pamlsek. Když jsem tehdy z titulu obhájce žádal, aby se zkouška uskutečnila bez přítomnosti psovoda, dozvěděl jsem se, že to nejde, protože bez psovoda by pes vůbec nereagoval.

Už tehdy - před více než dvaceti lety - kdy bylo nad vší pochybnost zjištěno, že metoda ztotožnění pachatele pomocí pachové stopy a cvičeného psa je vadná, měla být pachová zkouška zakázána. Jestliže pes selže byť jen v jednom případě, nelze takovou metodu pro nevěrohodnost nadále používat.

Do dnešního dne se zastáncům pachové zkoušky nepodařilo jasně vysvětlit, co to vlastně pachová stopa je, jaké je její složení, čím se liší jedna stopa od druhé. Existuje dokonce soudní znalec na pachové zkoušky ustanovený rozhodnutím Městského soudu v Praze. Není známa jeho odbornost, není známo, jaký vědecký obor zaštituje. Přestože tento znalec není schopen identifikovat konkrétní pachovou stopu, ve svých posudcích uvádí, jaké jsou pachy druhové, pachy přidružené, stanovuje pachové pozadí, uvádí zdroje lidského pachu.

Všechno jsou to bludy. Policie do věci zaangažovala i Ústav analytické chemie VŠCHT. Když jsem se tamního profesora Štěpána Urbana zeptal, jestli se při současné úrovni vědy dá určit, zda se z tkaniny užívané k zajištění pachu dá konkrétní pach identifikovat, odpověděl mi, že pach se z tkaniny zjistit nedá.

Ústavní soud a Nejvyšší soud ČR tvrdí, že pachová zkouška je důkazem ve smyslu trestního řádu. Já tvrdím, že nikoliv, že za důkaz nemůže sloužit nepřezkoumatelný experiment, který v minulosti již tolikrát selhal. Naopak, to samo o sobě je důkazem, že tato metoda nepřispívá k objasnění věci, jak vyžaduje zákon. Ústavní soud ve svém nálezu z roku 1997 tvrdí, že „nezpochybňuje věrohodnost pachové zkoušky“, avšak v odůvodnění neuvádí, v čem je tato zkouška věrohodná, ačkoliv je to jeho zákonnou povinností.

P.S.

Výzva na závěr: Pokud si tento článek přečetl některý můj kolega-advokát, který se ve své praxi s metodou pachové identifikace setkal a který stejně jako já došel k závěru, že ztotožnění jeho klienta na základě této zkoušky bylo mylné, neboť se podařilo věrohodnými důkazy prokázat, že klient nebyl na místě činu nebo nepřišel do styku s věcí důležitou pro trestní řízení, prosím ho, aby se mi ozval. Rád bych sumarizoval identifikační znaky těchto případů, aby bylo možné domáhat se tak potřebné změny.