ROZHOVOR

Pan Evropa: Tři biliony korun díky EU? Tvrdá fakta!

Tomáš Prouza (41) nastoupil do funkce státního tajemníka pro Evropu v únoru. Teď na sebe upozornil studií o deseti letech v EU. V ní se tvrdí, že česká ekonomika si díky členství v Unii přišla na 3,1 bilionů korun – což by byl téměř celý jeden roční HDP. Podle Prouzy je to první pokus postavit naši evropskou debatu na zem a poskytnout do té debaty tvrdá fakta. Lze však předpokládat, že až bude studie koncem května podrobně představena, dočká se kvůli své metodice vážné kritiky.

Proč jste k sepsání té analýzy přikročili?

Protože v Česku se k celému tématu vztahů s EU přistupuje na základě emocí. Tohle je první pokus o nový přístup, logicky podniknutý k desátému roku členství v EU. Základem našeho rozhodování by měla být čísla. Chtěl bych to dělat kdykoliv, když přijdou složitější témata: bankovní unie, diskuse o energeticko-klimatickém balíčku, vstup do eurozóny.

Před vámi se takové podklady nedělaly?

Ne. Když jsem přišel na Úřad vlády, nebyl v týmu, který jsem zdědil, jediný makroekonom. Dodnes tady nejsou lidi schopní dělat ekonomické analýzy. Přitom spousta evropských témat je ekonomických a má dopady na naše hospodářství.

Jak jste ve studii přišli na těch 3,1 bilionu, které naší ekonomice přineslo členství?

Zohlednili jsme dva hlavní faktory: silnější obchod díky snižování bariér a peníze z kohezních fondů. Oba ty faktory se sčítají do 1,1 procenta HDP ročně extra díky členství.

V roce 2004 bylo HDP něco pod tři biliony korun, 1,1 procento tedy zhruba 30 miliard. Pro rok 2005 už ale počítáte s dalšími x miliardami plus těch 30 miliard z předchozího roku. A další rok znova - je tohle kumulativní načítání správná metoda?

Jistěže, protože ty peníze, které přišly v konkrétním roce, v ekonomice dál žijou. Když vám to jeden rok přinese novou investici, nějakou novou továrnu, tak ta továrna potom funguje dál, tu po roce nikdo nezavřel. A ta továrna k českému HDP přispívá i další roky.

Neplatila by ta vaše metoda jen za předpokladu, že těch několik desítek nebo set miliard ročně navíc jsou investované tak, aby to byly dokonalé multiplikátory peněz?

Proto jsme právě tu cifru přírůstku za jednotlivý rok výrazně snížili, teoretický přínos členství v EU jsou dvě procenta ročně, konzervativně jsme odhad snížili na 1,1 procenta. Chtěli jsme mít ten odhad pokud možno konzervativní.

HDP ale přeci není nějaké konstantní bohatství, které můžeme každý rok uložit bokem, ale řekněme jakýsi průtokový stav ekonomiky.

Ještě jednou: když nějaká investice vznikne, tak v zásadě ty peníze se generují pořád, každý rok. Tím, že tu jsou továrny, které by tu, nebýt EU, asi nebyly, že i české firmy obchodují víc, poněvadž nejsou bariéry uvnitř Unie, než kdyby bariéry byly, bavíme se o všech těch přínosech dohromady. Pokud tu řekněme v roce 2007 vznikla továrna, která funguje dodneška, tak každý rok má přínos pro ekonomiku jako celek.

Jste připraven na to, že až budete mít na konci května tiskovku, kde vaši analýzu připravíte, že vám to mechanické sčítání rok po roce někdo rozmetá, poněvadž to je úplně revoluční metodologie?

Tu metodologii jsme si ale nevymysleli. Podobné metody vyvíjeli lidé mimo jiné pro Evropskou komisi. Proto taky chystáme na konci května seminář, aby autoři veřejnosti vysvětlili použitou metodologii.

„Pro řadu firem by přijetí eura znamenalo nižší náklady, zároveň by členství v eurozóně znamenalo vyšší atraktivitu ČR pro investory.“

Další spekulativní místo studie: kdybychom prý hned v roce 2004 přijali i euro, je na tom dnes česká ekonomika líp o 6,8 až 14,4 procent HDP...

V tomto případě jde zase o kumulativní číslo. A zase je to o dvou věcech: pro řadu firem by přijetí eura znamenalo nižší náklady, zároveň by členství v eurozóně znamenalo vyšší atraktivitu ČR pro investory. Dneska je zkrátka dobrý příběh ucházet se o investici jako členská země eurozóny.

Platí to pořád?

Není to to nejzákladnější kritérium, na druhou stranu ve chvíli, kdy my soutěžíme s Polskem, Maďarskem a Slovenskem, tak pro Slovensko to rozhodně je nějaký bod navíc.

Na Slovensku zahraniční investice vyletěly cca před deseti lety, po Dzurindových reformách, od vstupu do eurozóny se růst objemu investic zastavil. Takže Slovensko vaši teorii nepotvrzuje.

Ale potvrzuje. Oni ty Dzurindovy reformy dělali zčásti proto, že chtěli, ale zčásti proto, že museli. Kvůli vstupu do eurozóny, jinak by nesplnili fiskální kritéria. Kdyby Slovensko nechtělo do eurozóny vstoupit, nebyli by přeci ani Mikloš s Dzurindou tak odvážní.

Mezi důvody, proč by býval rostl HDP rychleji, kdybychom už byli v eurozóně, uvádíte eliminaci konverzního rizika...

Ano, odstranění nákladů na hedging pro firmy by mělo jednoznačně největší přínos.

A není pro ekonomiku výhodnější si místo pojistky proti kurzovním výkyvům pro firmy radši udržet vlastní měnovou politiku a možnost devalvace?

Souhlasil bych podmíněně u některých zemí jihu Evropy, pro které by devalvace znamenala rychlejší řešení jejich strukturálních problémů. Pro nás je riziko nutnosti jít do devalvace poměrně malé, už vzhledem k naší závislosti na Německu.

Dalším příznivým důsledkem přijetí eura v roce 2004 by podle vás dnes byla nižší reálná cena kapitálových produktů. Takže bychom teď s eurem měli ještě nižší úroky?

Ano. Ten rozdíl není moc velký a nejviditelnější by byl u půjček podnikům. I kdyby šlo jen o půl procenta...

„Je složitější dostat větší korporátní úvěr v řádu miliard v korunách než v eurech.“

Dnes přece máme nižší úroky než celá eurozóna.

Jasně, základní úrokové sazby máme níž a i úročení státních dluhopisů je nižší než v řadě jiných zemí EU, tam by cenový rozdíl byl minimální. U firem je to už složitější. Je složitější dostat větší korporátní úvěr v řádu miliard v korunách než v eurech. Když bude chtít úvěr Škoda Auto, tak ho dostane jednoduše,  nebo taky může využít interní zdroje koncernu. Když budete chtít půjčit tři miliardy korun a nebudete patřit mezi prvních deset firem v zemi, tak už máte s cenou úvěru problém. U složitějšího instrumentu typu korporátních bondů je kupců logicky méně, pokud je v korunách. V eurozóně máte větší šanci, že si vaše korporátní bondy koupí víc investorů, proto budou levnější.

I podle vašeho výkladu mi výhody, které by nám teď plynuly z eura, připadají jen mírné. Stojí vám kvůli jen mírnému zlepšení situace jít do rizikového projektu eurozóny?

Já myslím, že dneska už to není rizikový projekt. To byl v letech 2008, 2009. Ve chvíli, kdy se dohodlo, že je rolí ECB eurozónu zachránit, tak většina rizik zmizela. A i ta jemná zlepšení situace – kdyby to přineslo dvacet, deset, nebo jenom pět miliard extra, tak v současné situaci české ekonomiky – a nebude to o moc lepší dalších pět let - díky bohu za každou miliardu navíc. Za každých sto milionů.

Kolik by pro vás na misce vah vážilo riziko ztráty politické a fiskální suverenity, které se může jenom zvyšovat?

I to by mi za to stálo. Pokud máme například problém s nezaměstnaností mladých, řešíme, jak je dostat do práce a jestli pro ně dotovat místa, a pokud podobný problém řeší Němci, tak v tu chvíli mi dává logiku, že se o tom se sousedními zeměmi budeme bavit a budeme se snažit najít podobný model.

Když mají Němci dobré duální vzdělávání, můžete tu reformu napodobit, na to hned nepotřebujeme politickou unii.

My se moc neumíme dívat ven, to je obecný problém České republiky. Velmi často tu znovu vymýšlíme kolo.

„Pokud budeme chtít, můžeme spoustu věcí ovlivnit. To, že český živnostník může s českým živnostenským listem nabízet své služby v Německu i v Portugalsku, prosadila dokonce naše země.“

Takže v politické unii bude naše neschopnost dívat se přes hranice vyřešena tím, že budeme dostávat zvenku řešení zabalená mašličkou?

Neberu tuhle teorii o nás bez nás. Pokud budeme chtít, můžeme spoustu věcí ovlivnit. I menší země v Unii se věnují svým tématům a dokáží je ovlivňovat. O podnikatelská témata se vedle Británie důrazně zajímá třeba Holandsko. Skandinávci si vybrali klimatickou politiku a dokáží ji tlačit dopředu… To, že český živnostník může s českým živnostenským listem nabízet své služby v Německu i v Portugalsku, prosadila dokonce naše země. I kdyby vznikla politická unie, tak to prostě nebude diktát Německa s Francií. Náš problém byl až donedávna v nesrozumitelnosti. Když se za Nečase vyjednával nový evropský rozpočet, jezdila Česká republika na jednání s tím, že rozpočet je třeba snížit, a současně, že je třeba víc peněz na kohezní fondy. Nemůžete ale říkat obojí najednou. Já když jsem se během cest z Washingtonu stavoval v Bruselu, protože spousta východních zemí, kde jsem pracoval pro Světovou banku, chce zavádět zákony tak, aby byly v souladu s těmi, které se zrovna chystají v Bruselu, tak vždycky přišel nějaký seniorní člověk z Evropské komise a říkal: Tomáši, ty jsi původem z té České republiky, že jo? And: we don´t understand.

Britský komisař Peter Mandelson – labourista a eurofil - asi před deseti lety odhadl, že jednotný trh dává Británii růst dvou procent HDP ročně, ale regulace ho o čtyři procenta srážejí. Brali jste do úvahy, že by i českou ekonomiku mohly regulace EU nějak brzdit?

Právě proto jsme do té studie zařadili alternativní scénáře: jedním z nich je, že jsme zůstali ostrůvkem uprostřed Evropy s domácí legislativou. Ale otázkou je, nakolik bychom i mimo unii museli ta pravidla slaďovat, protože by nám velcí investoři řekli: buďto sladíte, nebo jdeme jinam, nebo ani nepřijdeme. Pro nás jako malou zemi žijící z exportu varianta jet si stoprocentně po svém neexistuje. Je otázka, jestli bychom slaďovali 70, 50, 40 procent. Ale když se podíváte na některá drahá opatření – nejtypičtější jsou obnovitelné zdroje – ano, první impuls přišel z evropské politiky, ale že nás to stojí tolik peněz, je dané jen a jen způsobem domácího provedení.

To není tak úplně pravda. Pokud máte kvótu od EU, kolika procent zelené energie musíte dosáhnout, a v určité chvíli konkrétně drahou technologii, tak to bohužel může dopadnout takhle.

A nemohl to náhodou Energetický regulační úřad později omezovat? Asi by mohl, ale naši čeští zákonodárci mu svázali ruce, a navíc nevyužil ani ty možnosti, které mu zůstaly. Kdybychom to evropské zadání naplňovali zodpovědněji, byl by konečný účet nižší. Ale dnes je ta zkušenost pro nás zásadním důvodem, proč při debatě o dalším klimatickém balíčku EU říkáme: zapomeňte na další pevně dané cíle pro obnovitelné zdroje, to je absolutně nepřijatelné. Chápeme redukci skleníkových plynů, ale proboha nemluvte nám do toho, jestli to uděláme přes OZE, přes lepší energetické úspory, přes jádro.

Vy jste byl u Bohuslava Sobotky už před deseti lety jako náměstek na ministerstvu financí. Jste sociální demokrat?

Nikdy jsem nebyl členem strany. Ale názorově sociální demokrat jsem. Měl jsem osobně ve svém životě štěstí a vážím si toho, ale taky jsem z Ostravy a vidím, jak to tam dneska funguje.

„Pro mě se úspěšnost státu neměří podle toho, kolik peněz dokáže dostat k těm, co už mají hodně, ale jak je schopen postarat se o ty, co nemají nic.“

Myslíte to, jak tam sociální demokrati dali 44 tisíc bytů zadarmo kapitalistovi?

Ne, mluvím o velkých zanedbaných ghettech, o tom, že na Ostravsku dnes žije spousta lidí, kteří nemají žádnou budoucnost. A kterým přijde zábavné vzít vnoučata na střety rasistů s Romy. Pro mě se úspěšnost státu neměří podle toho, kolik peněz dokáže dostat k těm, co už mají hodně, ale jak je schopen postarat se o ty, co nemají nic.

Jak vás názorově ovlivnil pobyt ve Washingtonu?

Žil jsem dva roky ve Washingtonu a pracoval ve Světové bance. Ale možná paradoxně mnohem větší vliv než pobyt v Americe na mě měla práce na projektech ve východní Evropě a v Africe. Tam jsem si totiž uvědomil, že o úspěchu státu nejvíc rozhoduje kvalita státní správy. Viděl jsem země, které měly na to jít hodně dopředu, ale měly nefunkční nebo zkorumpovanou státní správu a zůstávaly daleko za svými sousedy.

Má premiér Sobotka zájem o Evropu, o dění mimo českou kotlinu?

Velký zájem. Už jako opoziční lídr jezdil po Evropě a potkával se s různými socialistickými lídry.

Umí nějaký jazyk, ve kterém by si s nimi promluvil?

Umí anglicky, rozumí německy.

Skutečně?

Já vedle něho xkrát stál... Takhle - málokdo z evropských lídrů povede detailní technickou debatu v angličtině. Pokud se povede diskuse o pravidlech státní pomoci, tak na tu si tlumočníka vezmou skoro všichni. S normální konverzací nemá problém.

Čte nějaké cizí noviny?

Podle mě nemá čas číst ani ty české. Rozvrh mu začíná v sedm ráno, končí v deset večer, a celý den má rozdělený po půl hodinách. Najít si v tomhle režimu hodinu na otevření si jakýchkoliv novin je šílený luxus. Ale ptá se, zajímá se o dění ve světě. Když přijede do Bruselu, tak to není, jako když tam dřív přijížděla spousta českých ministrů či premiérů – že si sednou na židli a zůstanou sedět. Má velkou výhodu v tom, že přijde do místnosti a spoustu jich už zná ze setkávání sociálně-demokratických stran.

 

Přejít na diskusi