Na talíři máme víc a víc německou Evropu

Kdo se nepodvolí "dobru", toho Berlín přehlasuje

Na talíři máme víc a víc německou EvropuTÝDENÍK ECHO
Tak a teď si dáme další lekci dobra, děti... Kancléřka Merkelová během nedávné návštěvy školy nedaleko Mnichova Foto: Foto: Reuters
1
Svět
  • Alexandr Vondra
Sdílet:

Politický diskurs v Německu kolem uprchlické krize ovládla debata o tzv. evropských hodnotách v téměř manichejské polaritě. Na jedné straně je dobro, na druhé zlo. Opakovaně jsme slyšeli, jak ti, kdo jsou s Německem, ctí hodnoty humanity a solidarity, zatímco druzí, zejména ti ve střední a východní Evropě, kteří před masivní vlnou přistěhovalců varují, jsou sobečtí a xenofobní. A když se vzbouřenci nepodvolí sami, prostě je přehlasujeme, protože dobro je na naší straně.

Německo se tak pasovalo do role strážce evropských hodnot. Debata nabyla až legračních rozměrů, když jedna moderátorka televize ZDF mluvila o Německu, které je hlavním cílem přistěhovalců, jako o „zaslíbené zemi“. Henryk Broder, německý publicista polského původu a břitký kritik německých poměrů, na to v listu Die Welt pochopitelně a ironicky reagoval: „Tam, kde je zaslíbená země, musí být i vyvolený lid, který je Bohem předurčen k tomu, aby… svítil na cestě i druhým národům.“

Je ovšem velkou otázkou, jak dlouho tato „osvícená“ atmosféra v Německu politicky vydrží, až bude konfrontována s každodenní realitou. Sázka na řešení demografického problému se neřízeným přílivem lidí z muslimsko-arabského světa může tvrdě vrátit radikalizací domácí politiky. Navíc s německými sociálním inženýrstvím a demografickými experimenty máme své neblahé zkušenosti.

Právě si připomínáme 25. výročí sjednocení Německa. Vzpomínám si, jak zastánci německé jednoty argumentovali (byl jsem mezi nimi), že demokratického Německa se netřeba bát. Britský liberální historik Timothy Garton Ash tehdy psal, že jde o to, mít „evropské Německo“, nikoli „německou Evropu“. Posledních pět let však ukazuje, že na talíři máme víc a víc německou Evropu. Francouzi kdysi váhavě souhlasili s jednotou Německa výměnou za to, že se vzdá marky a zavede se euro. Německo neochotně souhlasilo, ale zároveň si důsledně ohlídalo podmínky jeho fungování. Máme tak německé euro, německou energetickou politiku, německé podfuky v automobilovém průmyslu a německé demografické experimenty s přistěhovalci.

Celý článek čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články