Krvelační barbaři? Izraelcům není do smíchu

O víkendu byl v Tel Avivu po třech týdnech první příjemný den. Díky dočasnému příměří mohly rodiny s dětmi opustit okolí krytů, projít se v parku a rozložit ručníky u moře. Starší lidé – rozuměj ti pomalejší v přemísťování se do krytů - vyrazili ve velkém na procházky. A sedm tisíc lidí využilo krátkou pauzu v ostřelování raketami z Gazy k návštěvě pokojné demonstrace v centru města, aby vyjádřili solidaritu s Palestinci. 

Chtěli připomenout oběma stranám konfliktu, že velká část obyvatel je přese všechno ochotná k dialogu. Na onom shromáždění stáli kousek vedle sebe palestinský učitel arabštiny, jenž má rodinu v Gaze, aktivisté z izraelských neziskových organizací, profesor Hebrejské univerzity, ale i rezervisté izraelské armády a několik žen s kočárky. Idylka? Ne tak docela. Pauza byla skutečně krátká, neboť rakety na jihoizraelská města dopadaly během „příměří“ dál. Netrvalo to dlouho, a izraelská armáda začala na ostřelování reagovat.

Konflikt, jehož poslední eskalaci způsobilo objevení celé řady podzemních tunelů, z nichž se u izraelských vesnic začali vynořovat ozbrojenci Hamásu, a v kterých byl dosud nalezen nespočet zbraní, provazy, pouta a sedativa určená k únosům civilistů a vojáků, bude asi ještě pár dní trvat. Podle posledních informací se Hamás údajně prostřednictvím tunelů a zmíněných pomůcek chystal vykonat masivní akci. Na židovský nový rok, svátek Roš ha-šana, který letos spadá na 24. září, se mělo 200 ozbrojenců dostat do šesti izraelských měst a unést co největší počet obyvatel.

A ani po dnech brutálních bojů není takové nebezpečí pro Izraelce zdaleka zažehnáno. V noci na úterý se ozbrojení teroristé Hamásu tunelem opět dostali do izraelského města, kde je za velkých ztrát nakonec zlikvidovaly vojenské jednotky.

Místní se trápí, běhají do krytů, rodiny ztrácejí své devatenáctileté syny. Nepěknou vzpomínku na vystresovanou těhotnou ženu, snažící se doběhnout s malým dítětem za zvuku sirén včas do bezpečí, si ponesu ještě dlouho. To, co si prožívají civilisté v Gaze, je samozřejmě mnohonásobně horší. Téměř nikdo z místních není ale k utrpení Palestinců lhostejný. Ona sedmitisícová demonstrace byla jen jednou z desítek akcí za poslední dny.

Izraelci kritizují svou vládu, její strategii, hádají se mezi sebou, publikují články, jejich neziskové organizace dělají svou práci. Rozepře a diskuse, koaliční vyjednávaní. Někteří chtějí přitlačit, jiní ubrat. Prostě demokracie.

Zdejší aktivisté navštěvují arabské obchody v okolí Jeruzaléma, které teď zejí prázdnotou a připomínají majitelům, že u nich budou dál nakupovat, konflikt - nekonflikt. Shodují se s nimi v naději, že „to“ co nejdříve skončí. (A co se v úterý stalo právě v této arabské vesnici? Míří na ni, z nevysvětlitelných důvodů, raketa z Gazy.)

Kupodivu se ale ona touha Izraelců, aby už bylo po násilnostech a všichni zas mohli žít v klidu, nějak vytrácí ze zahraničních zpráv. Místo toho se z nich i v západních médiích stali krvelační barbaři, kteří si snad celou válku vymysleli pro srandu králíkům. Najednou jakoby šlo zapomenout na stovky tisíc mrtvých v Sýrii nebo anexi Krymu, neboť můžeme kritizovat židovský stát.

Ano, má masivní vojenskou i taktickou převahu, investoval peníze do krytů, občané jsou disciplinovaní a armádě se daří sestřelovat stovky raket a předcházet tak spoustě mrtvých. A zatím odráží útoky z tunelů. Ale pokud někdo došel k názoru, že si Izraelci válku užívají nebo že smrt nevinných lidí v pásmu Gazy nějak oslavují, měl by si honem přečíst nějaké jiné noviny.

Přejít na diskusi