6 Monumentální biografie Franze Kafky

Nové svědectví o Kafkovi: proč rád plaval, co vyčítal otci

TÝDENÍK ECHO

Od roku 1966 visí na domu přitisknutém ke staroměstskému kostelu svatého Mikuláše pamětní deska se štíhlou černou hlavou a českým nápisem, který sděluje, že se tu roku 1883 narodil spisovatel Franz Kafka.

Jak známo, je to trochu mystifikace. Dům, v němž se Kafka narodil, bývalá barokní prelatura Strahovského kláštera, sekularizovaná za Josefa II. a proměněná na činžovní dům, v němž si před několika měsíci najali pokoje novomanželé Kafkovi (svatbu měli roku 1882), byl stržen v roce 1897 a nový dům, na němž je ona deska připevněna, postaven pak v roce 1902.

Není to tedy ten dům, ale je to ono místo. Chtělo by se říct, tak je to u Kafky s lecčíms. Jeho rodný dům, ve kterém žil jen první půlrok života, se stal obětí asanace, té obrovské stavební likvidační akce, která v průběhu patnácti let zcela změnila ráz Starého Města. K plánu, který neměl, co se rozsahu týče, v Evropě obdoby, přistoupila tehdy už česká (Češi zvítězili díky změně volebního kvora právě v roce Kafkova narození) radnice několik let po Kafkově narození – návrhy padaly právě od roku 1883, konkretizovaly se koncem 80. let a asanační zákon byl přijat v roce 1893.

Pak se začalo bourat – a stavět. Bestie, jak napsal ve slavném pamfletu Vilém Mrštík, zvítězila. Až na několik historických staveb (především synagog) a části hřbitova zmizelo celé židovské město, ve kterém však již moc Židů nežilo – po zrušení ghetta v roce 1848 se většinou přestěhovali na lepší adresy, a do jejich domů se nastěhovala chudina – a také kriminální spodina. Výrazně se proměnila i podoba Staroměstského náměstí, které do té doby skutečně bylo uzavřeným rynkem – německy Altstädter Ring.

Kafkovo dětství a kus mládí se tedy odehrává na dohled obrovského staveniště, které zasahuje těsně do míst, kde jeho rodiče v rychlém tempu střídají jedno bydliště za druhým, ale nikdy se nevzdalují z okruhu základního staroměstského rajonu. Nikdy však také nežili v „ghettu“, vždy žili v prostředí, které bylo jazykově smíšené, přičemž oni sice patřili do německo-židovské střední vrstvy, avšak dvojjazyčnost u nich byla samozřejmostí: otec Kafka, u nějž ani židovství nebylo nijak hluboce prožívané, přešel na němčinu až v Praze a Franz uměl česky od dětství – učil se česky ve škole a rodiče mu ještě najímali českého chlapce ke konverzaci, takže pak ovládal češtinu dokonce dokonale, takže úvaha, že by třeba, pokud by mohl žít déle a zůstal v novém státě, psal třeba i česky, není úplně nesmyslná. I když je pravděpodobnější, že by během dvacátých let Prahu opustil a odstěhoval se do Berlína nebo Mnichova, o němž ostatně před válkou snil. Jak by to bylo po roce 1933, můžeme fantazírovat donekonečna – všechny jeho sestry však byly zavražděny v letech 1942 až 1943… Snad by Franz byl v té době už v Hollywoodu a psal tam scénáře…

Ale zpět do klidných časů, i když i ty jsou občas narušovány čímsi, co může připomínat pozdější tragédie: na podzim 1897, po zrušení tzv. Badeniho jazykových nařízení, řádí v ulicích česká lůza a Kafkovi, tehdy už usazení v Celetné ulici, prý raději týden nevycházejí z domu. Napětí se pak opakuje za tři roky při hilsneriádě a znovu v roce 1908. Praha je „polemické město“, jak to eufemisticky nazval Max Brod.

Vnitřní část Starého Města se středem na Staroměstském náměstí se stane v každém případě jevištěm první třetiny Franzova života, i když v jeho průběhu se už začne prodírat ven (vzdorovat „drápkům matičky“), a dalo by se říci, že vstupem do jeho dospělosti jsou velké prázdninové zahraniční cesty s Maxem Brodem (a jeho bratrem Ottou): v roce 1909 do Švýcarska a severní Itálie, přičemž zhlédnou přehlídku aeroplánu v Brescii, o čemž napsal pěknou knížku poslední žijící multikulturní Pražan Peter Demetz, a rok nato do Paříže, kde na Kafku ze všeho nejvíc zapůsobilo metro, neboť nic nebylo odlišnější od poměrů v jeho Praze než tento zázrak moderní doby.

Plavání je záležitost archaická

A právě tady, v roce 1910, končí první část třídílné biografie německého literárního historika Reinera Stacha Kafka: Rané roky. Kniha nedávno vyšla v českém překladu Vratislava J. Slezáka (po Mannově Začarované hoře další velký výkon tohoto překladatele) a byla už, stejně jako před pár lety v Německu, uvítána jako monumentální práce, která na pyramidu kafkovské literatury nasadila další kvádr, a to mimořádného rozsahu a tíhy. Čtenář té knihy může zase jednou poznat, co to je německá důkladnost a hloubka. (Autor vystudoval vedle germanistiky a filozofie také matematiku, což je na knize znát.)

Celý rozsáhlý text čtěte na EchoPrime nebo v aktuálním vydání Týdeníku Echo.

Děti na objednávku Posouvání hranic: Náhradní mateřství, výroba dětí na zakázku. Smíme všechno, co umíme?
Jsme poslední romantici Sochař a malíř Jaroslav Róna o židovských předcích, svých souputnících i dávných civilizacích

Hesla:

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.