UKÁZKA Z KNIHY

Teplá Praha. Vychází průvodce homosexuální historií

Po stopách gayů a leseb

Vychází netradiční průvodce Teplá Praha. Místo atrakcí pro zahraniční turisty nabízí exkurz po místech historicky spjatých s homosexuály.

„Pětadvacetiletý inteligent hledá mladého přítele, ideálně světlovlasého,“ zněly podle autorů knihy Teplá Praha klasické inzeráty homosexuálů za první republiky. Tehdy život gayů a leseb vzkvétal, i když skrytě. Vztah se stejným pohlavím byl trestný až do 60. let, než se zjistilo, že se homosexualita nedá léčit.

Ne tak tuctové domy

Přesto v 70. letech „teplých“ podniků bylo méně než za první republiky, autoři zmiňují klub Téčko nebo Palác Koruna. „Pro anonymní schůzky využívali také veřejné záchodky, třeba Rudý ďábel před dnešní Státní operou.“

Kniha v kapitolách rozdělených podle městských částí mapuje období od roku 1380, kdy po farnosti svatého Linharta na Starém Městě koloval drb o sodomském hříchu, po rok 2000. Zaměřuje se na slavné gaye a lesby své doby.

Autoři Jan Seidl, Ladislav Zikmund-Lender, Ruth Jochanan Weiniger a Lukáš Nozer chtěli v knize zachytit i proměnu po Sametové revoluci. V té době začal fungovat například bývalý gay klub U střelce, i díky němu se začalo otevřeně o homosexualitě mluvit. Postavení gayů a leseb se výrazně proměnilo po roce 2000 a míst začalo přibývat.

Čtěte také: Walesa přišel kvůli homofobním výrokům o ulici v San Francisku

Čtěte také: I gayové chtějí darovat krev. A ne mít 'doživotní odklad'

Orientační mapy s vyznačenými místy provází po centru (Staré a Nové město, Vinohrady) i po perifériích (Kobylisy, Břevnov, Strašnice). „Obecně máme v knize docela dost na první pohled tuctových domů, u nichž by málokoho napadlo, jak zajímavá společnost se tam kdysi scházela. Také ukazujeme, jak si teplá komunita přivlastnila a reinterpretovala některé umělecké památky, se kterými se ve veřejném prostoru Prahy setkáváme,“ píše autorský tým.

Skončily v koncentráku

Teplá Praha však není jen soupisem míst, ale především kronikou životů, které se v nich odehrály. Jeden z příběhů uvozují autoři následovně: „V domě č. 10 na dnešním náměstí 14. října na Smíchově žila nejpozději od roku 1940 Jarmila Řepásková se svou partnerkou Ludmilou. Obě ženy měly spolu pevný vztah, který vydržel i dvě dlouhá odloučení a trval ještě na počátku 60. let. Byt Neumannové a Řepáskové fungoval jako občasný salón, kam dámy zvaly jiné ženské i mužské páry, a s touto společností je spojena také zajímavá epizoda z roku 1943, kdy zorganizovala úkryt pro teplého komunistického odbojáře. Několik lidí včetně Jarmily Řepáskové pak zbytek okupace strávilo v koncentračním táboře.“

Teplá Praha celkově zahrnuje 150 míst, mezi nimi například vyhlášený Hotel Šroubek (Evropa), první gay saunu na Žižkově, pivnici U Tomáše, kde se za první republiky homosexuálové seznamovali s vojáky, nebo vinohradský podnik U Zlatého bažanta, kde se konaly travesti show.

UKÁZKA Z KNIHY

ŽIŽKOVSKÉ LÁZNĚ/AQUA CLUB 2000 – Husitská 1050/7

 

Žižkovské lázně, založené již za Rakouska-Uherska, patřily mezi jedny z nejoblíbenějších mezi homosexuálními muži, kteří sem s oblibou docházeli za galantními dobrodružstvími. Takto popisuje při policejní konfrontaci v roce 1943 prostitut Slavomír Rieger, jak zde nacházel zákazníky: „V představeném mi (...) poznávám se vší určitostí onoho muže, který se se mnou seznámil v Žižkovských lázních, přešel několikráte kolem mojí kabiny, usmál se na mne, jeho úsměv jsem opětoval, načež on vstoupil ke mně do kabiny a usedl vedle mě na lehátko. Mluvili jsme spolu a při řeči mi sáhl na pohlavní úd, (...). Za to mně zaplatil 20,- K.“

 

Seznamování bez výdělečného cíle popisuje jeden z pamětníků, se kterými hovořil historik Franz Schindler: „Poznali (jsme se) jenom dotykem nebo pohledem. To bylo tady v těch Žižkovskejch, to bylo báječný, tady byl horký vzduch, no tak tam to bylo jasný, že jo. Když tam kvůli tomu důvodu přišel, tak to. Tam chodili totiž, například, oni chodili všude, ale já jsem byl nejvíc v těch Žižkovskejch, znám všechny, Karlovy a tak. Ale tady chodili i heterosexuálové. Který jaksi byli… zatížený na orální styk a jejich manželky, což je běžný, to prostě neuměly. Rozumíš, tak se nechali jaksi obhospodařit od nás, jo, gayů. Takovejch případů bylo.“ Žižkovské lázně přežily jako jediné z těch, které byly oblíbeny mezi muži na muže, rok 1989. Zanikly však brzy poté.

 

V létě 1997 zde byla otevřena diskotéka Aqua 2000 (v přízemí) a bar Connection (v suterénu), a vzhledem k tomu, že v prvním patře byl brzy otevřen také lázeňský provoz se saunou, dá se říci, že budova pokračovala ve stejném využití jako před revolucí, jen s tím rozdílem, že se zde dalo nově i tančit a poslouchat hudbu. A stejně jako před lety, i nyní zde kohabitovali homosexuálové s heterosexuály, a postupně se dokonce začalo zdát, že ti druzí v Aquě 2000 převažují.

 

K popularitě mezi návštěvníky přispíval zdejší nepřetržitý proud travesti vystoupení, na kterých byla identita podniku vystavěna především. V dokumentu Muži na vysokých podpatcích vzpomíná Petr Vostárek (Chi Chi Tornado): „Aqua klub, to už byla továrna, to nebyl klub. Tam opravdu to běželo jak na běžícím pásu v továrně. Tam se vozily celý autobusy z celý republiky, jak dřív jezdili na nákupy do Prahy nebo se jezdilo na houby támhle do jižních Čech, tak se jezdilo na travesti do Prahy a tam opravdu přijely tři zájezdový autobusy, v jeden den se tam narvalo do sálu 700 lidí. Všichni se pobavili, odjeli, a takhle to tam jelo každý den od pondělka do neděle, kdy ty transky opravdu neměly čas se ani nadechnout.“ Aqua klub vydržel v provozu deset let, do roku 2007.

Přejít na diskusi