Udej hospodského. Každý pátý Čech je připraven

Málokdy se podaří sociologům otevřít Pandořinu skříňku a odhalit temné proudy společenského vědomí, které pod povrchem vždy existují. Tentokrát to dokázala agentura Median jednou prostou otázkou: „Nahlásili byste podnikatele, který EET obchází?“ Každý dvacátý rezolutně odpověděl „určitě ano“ a ještě každý osmý připustil „spíše ano“. Jinými slovy, skoro dvacet procent Čechů je připraveno udávat své sousedy za to, že nehlásí finančnímu úřadu on-line své tržby. Nejspíš jich bude ještě víc, protože ani člověk chráněný anonymitou se nehlásí úplně sebejistě k postoji, který může někdo jiný označit za morální selhání.

Ve skutečnosti Pandořinu skříňku temných pudů a vášní neotevřel Median v citovaném výzkumu pro ČT, ale autor zákona o evidenci tržeb, vicepremiér Andrej Babiš. Nastavil systém EET takovým způsobem, že udávání ze strany zákazníků přímo vyžaduje. Babiš netrvá na povinnosti, aby občan účtenku odebral, jako je tomu třeba v Rakousku nebo ve Slovinsku, uhladil mu naopak cestu, aby mohl anonymně udávat. Vždycky si každý mohl stěžovat na souseda, který podle jeho názoru neplatí daně, teď však má k dispozici udavačský web, který proces stížnosti či udání zrychlí. V neposlední řadě je důležité, že se anonymní udání označí za občanskou ctnost.

Obecné dějiny konfidentů

Zjištění, že nejméně každý pátý Čech je připraven udávat, je zásadní, přesto však není úplným překvapením. Málokterá společnost se dokáže vyrovnat s pokušením kolektivní neodpovědnosti za agresivní činy, jak ji dokážou nabízet například totalitní režimy. Organizované udavačství k totalitním režimům patří, přesto obvykle velice rychle narazí na své hranice. Ideál lidové policie, kdy každý občan napomáhá odhalování zločinců a protispolečenských živlů, chtěl využít už ve třicátých letech minulého století šéf Gestapa Reinhard Heydrich. Udání však chodilo tolik, že to tajným policistům znemožňovalo běžné vyšetřování, a Heydrich pokus sám odvolal. Udavačství chtěl k likvidaci třídních nepřátel využít i komunistický režim v Československu. Skutečně našel dost vyhozených zaměstnanců, odmítnutých nápadníků nebo závistivých sousedů, kteří nahlásili někoho se špatným sociálním původem či pokleslým morálním profilem, aby byl odeslán do tábora nucených prací. S touto praxí se však muselo přestat už druhý rok po Vítězném únoru, když si komunisté spočítali, jak by příliš přísným postupem ohrozili národní hospodářství.

Nutno podotknout, že současný udavačský systém EET není dílem totalitního režimu. Spíše se do něho přes Chorvatsko přenesla rezidua komunistického myšlení z minulého století. Ukazuje se, že příslib na očištění společnosti od živlů může v omezené míře zabrat ještě dnes. Přes tyto sliby je však předem jasné, a to i samotnému Babišovi, že jeho použití má určité hranice.

Mezi závistí a ochranou politických práv

Babišův udavačský (ohlašovací) model se opravdu stává zkouškou, na které se prokážou hodnoty české společnosti pětadvacet let po pádu komunismu. EET oslovuje v české společnosti široce rozšířenou závist, o které svědčí třeba průzkumy CVVM. Polovina občanů podle nich žádá, aby se zvýšily daně bohatým, naopak lidem s nízkými a středními příjmy (tedy většině dotázaných) by se měly daně snížit. Elektronické pokladny jsou nástrojem, kterým může být konečně nastolena spravedlnost.

Zároveň však EET posiluje pravomoci státu vůči občanům. To se může víc líbit v Chorvatsku, kde podle výzkumu World Values Survey občané sice trvají na nedotknutelnosti osobních práv, politické rozhodování však bez velkých protestů nechávají na státní moci. Když je v daních nepořádek, ať se zasáhne shora. Hodnoty Čechů jsou blíže západní Evropě a kromě osobní svobody častěji trvají na zachování politických práv jednotlivce. Češi by tedy mohli z politických důvodů odmítnout projekt, který svěřuje státu nástroj on-line kontroly umožňující státu překročit hranice soukromého života. Ten se právě u živnostníků v principu prolíná s ekonomickými aktivitami. Odstup populace vůči Babišově strategii se dá zachytit i v průzkumech. Zavedení EET jako nástroje daňové kontroly schvaluje podle Medianu necelých 60 procent občanů, zatím stejný model měl v Chorvatsku údajně devadesátiprocentní podporu.

Test teprve začíná

Skutečný test tuzemské populace pokladnami dosud neproběhl, také o tom informuje průzkum Medianu. Tuzemská populace i živnostníci se drží dosavadních postojů, které vznikly před dvěma lety a které jenom postupně krystalizují. Pozitivní dopad EET očekává deset procent podnikatelů, dvě třetiny z nich se ho obávají a někteří dokonce tak, že se děsí likvidace. Zbylá čtvrtina dosud nemá názor. Mezi občany chválí Babišův pokus trvale těsná většina, spor o EET se však průběžně politizuje, jak svědčí zjištění, že pro pokladny je devět z deseti současných voličů ANO a také většina příznivců KSČM. Rezolutně proti jsou naopak voliči ostatních opozičních stran, mírně je odmítají i lidovci a sociální demokraté. Median připomíná, že pokladny mají větší podporu u starších lidí, kteří mají lepší vztah k ideálu silného státu, zároveň jsou ovšem více oblíbené u vzdělanějších občanů, pro které je stát častěji zaměstnavatelem či partnerem, než bývá zvykem u běžné populace.

Většina dotázaných dává najevo, že se ve vztahu k EET a k Babišovi rozhodnou podle toho, jak bude systém fungovat. V tomto ohledu boj o charakter společnosti opravdu teprve začíná. První prosincové kolo EET mělo podle odhadů ministerstva financí zasáhnout 48 tisíc hospodských či hoteliérů a důležité bude zjistit, kam se tedy podělo deset tisíc podnikatelů, kteří se měli přihlásit, a nepřihlásili. V březnu čekají pokladny na čtvrt milionu obchodníků a v roce 2018 na milion ostatních podnikatelů.