ROZHOVOR

Mazání rasistických stránek? Děláme chyby, přiznává Facebook

Právnička Gabriella Csehová má ve firmě Facebook na starosti střední a východní Evropu jako ředitelka pro strategii. Pochází z Maďarska, pracuje v Londýně. Server ECHO24 se jí během její návštěvy v Praze ptal, proč rasistické příspěvky mizí z facebookových stránek tak pomalu.

Minulý měsíc se na Facebooku objevily stránky s názvem "Požadujeme beztrestné vystřílení cikánů“ a další podobné rasistické profily. Když si na ně uživatelé stěžovali, přišla z Facebooku odpověď, že stránky „neporušují zásady komunity". Profily zmizely až po mnoha dalších dnech, zřejmě v okamžiku, kdy stížností radikálně přibylo. Neměla by být reakce vaší firmy pružnější?

Nevím mnoho o tomto konkrétním případě. Ale musím vás upozornit, že nezáleží na množství oznámení. Naší politikou je odstraňovat nenávistný obsah, jakmile se objeví. Dostali jsme oznámení o českých stránkách s nenávistným obsahem zaměřeným proti Romům a ty pak byly zrušeny. Když člověk dostane velmi rychlou odpověď, může se divit, jak je možné, že Facebook tu stránku tak rychle prozkoumal. Je to ale tím, že stránka už byla v minulosti nahlášena někým jiným a my už se na ni podívali, takže proto byla reakce tak rychlá.

Jenže ta odpověď říká, že nenávistný obsah je OK....

Uvědomujeme si, že není vše úplně optimální. Je extrémně náročné zajistit účinnou zpětnou vazbu, sdělit přímo vám, proč jsme rozhodli tak či onak. Máme více než jednu miliardu uživatelů. Řešíme, jak vše zařídit technicky, jak zajistit, aby naše odpovědi nebyly pouze automatickými zprávami. Takže systém soustavně zlepšujeme a v blízké budoucnosti uvidíte v této oblasti další rozvoj.

Jak to ale funguje v praxi? Kdo ten obsah posuzuje – automaty nebo lidé? Podle všeho ani stroje ani pracovníci nerozumí česky.

Oznámení o nenávistných projevech čtou lidé, protože tu jde o záležitost kontextu, kdy stejné slovo může znamenat něco úplně jiného v odlišném kontextu. Ale samozřejmě máme technické prostředky, které nám pomáhají.

Čtou to tedy pracovníci Facebooku v Dublinu?

Protože jsme globální firmou, máme tři bezpečnostní týmy v různých částech planety, v Austinu, v indickém Hyderabádu a v Dublinu. Poskytují 24hodinovou službu.

Ale není potíž v tom, že ti lidé nerozumí jazyku v jakém je ta stránka psaná, třeba češtině nebo maďarštině?

To záleží na oznámení. Většina oznámení, která dostáváme, se týká fotek. Nepotřebujeme znát jazyk, abychom rozuměli fotce. Pokud je u fotky text nebo oznámení se týká pouze textu, musíte samozřejmě jazyku rozumět, nestačí použít automatický překladač. Ale pochopitelně děláme chyby. Pak musíme řešit stížnosti na naše rozhodnutí. Volají nám neziskovky: Počkejte, ale tady je problém! Takže pro nás je důležité porozumět backgroundu, místnímu společenskému dialogu.  

Proč nemá Facebook stejně jako Google nebo Microsoft pobočky ve více zemích, v Česku, Maďarsku a Německu? Pro uživatele je složité komunikovat s někým za mořem.

My máme sídlo v Evropě, v Irsku. Ale stejně komunikujeme on-line. Děláme to důkladně. Chceme si být jisti, že rozumíme tomu, co hlásíte a pokládáme další a další otázky. Máme plány to zařídit tak, aby šlo komunikovat i ve vašem jazyku. Abyste mohl  komunikovat s týmem, který zná místní situaci.

Jenže realita je dnes taková, že než se něco stane, visí na Facebooku stránky s nenávistným obsahem týdny.

Obvykle dáváme ty věci pryč během týdne. Nejsem sice specialistka na nenávistné projevy ve středovýchodní Evropě, ale chápu, že je to v tomto regionu důležité téma. Navazuji kontakty s místními neziskovkami a aktivisty, abych zjistila, jaké jsou tu nejožehavější problémy.

V Česku jste jako v první evropské zemi představila kampaň Facebooku „Sdílej s rozmyslem“, zaměřenou na mladé a větší bezpečnost na internetu. Má ale tahle výzva šanci zasáhnout mladé, kteří své soukromí sdílejí většinou bez většího uvažování, spontánně a dost tím riskují?

My se právě o to snažíme - oslovit tyhle věkové skupiny, proto máme partnerství s místními nevládními organizacemi. Děláme školení, například s jedním českým sdružením, jehož jméno vám neřeknu, protože je v češtině (Nenech sebou zametat, pozn.red.). Mají náctileté lektory a ty jdou za dalšími dětmi , které jsou je ochotné poslouchat víc než dvacátníky nebo třeba mě.

Přejít na diskusi