Nová móda: zápisy bez prvňáčků

Témata: ,

Jsou tradice a rituály, které dávají společnosti charakter, aniž by musely být popsány v zákonech. Nejlépe také fungují a prosperují země, kde jsou zákony soustavou principů, hodnot a pravidel, nikoliv soupisem zákazů a příkazů, připomínajícím návod na obsluhu automatické pračky.

Jednou z tradic, kterou nevymáhal žádný zákon, byl zápis šestiletých dětí do prvních tříd. Rodiče přišli s dítětem do školy. Promluvili si s učitelem. Dítě odpovědělo na pár jednoduchých otázek. Ukázalo, že se umí vyjadřovat a chovat. Pozná barvy. Řeklo jednoduchou básničku nebo zazpívalo písničku a šlo se domů. Nikdy s tím nebývaly problémy. Pro drtivou většinu dětí to byl formální rituál ve stylu „poprvé ve škole“. Pokud náhodou u někoho měl učitel podezření, že by na školu nemusel ještě být připraven a stačit, oznámil to rodičům. A dohromady se snažili najít pro dítě nejlepší cestu.

Potíže začaly ve chvíli, kdy aktivisté získali dojem, že se zápisy do prvních tříd mění v přijímací pohovory. To školský zákon u veřejných základních škol vysloveně zakazuje. Naopak nařizuje, že jako první musí škola přijmout děti z takzvané spádové oblasti podle místa bydliště. Teprve po nich můžou být přijaty i děti, které bydlí jinde. Souboj o místa na základních školách se přiostřil poté, co se zvýšily rozdíly v jejich kvalitě. Týká se to samozřejmě jen větších měst. Na venkově, pokud nechcete zrovna hodně daleko dojíždět, moc volbu nemáte. Některé čtvrti mají školy nejen s lepší pověstí, ale i s lepšími výsledky než jiné. Je to jeden z důvodů, proč se do nich také lidé stěhují. Kvalita škol a ostatní veřejné infrastruktury má být nakonec hlavním tématem komunální politiky.

Řeč je stále o veřejných základních školách. Vedle nich existují školy soukromé, církevní nebo speciální školy třeba pro nějak talentované děti, které si, na rozdíl od těch veřejných, mohou žáky vybírat. Nemáte žádné zákonem dané právo se na ně dostat.

Do zápisů se přehnaně nemontovali ani politici. Ministerstvo školství jen vydalo v roce 2012 čistě jako doporučení Desatero pro rodiče předškoláka. V něm je orientačně popsáno, co by dítě mělo před nástupem do školy umět. Žádá se třeba samostatnost, schopnost odloučení od rodičů, schopnost vyjádřit názor. Už to se stalo cílem útoku aktivistů třeba z Člověka v tísni, žádajících snižování nároků. Pro děti „z méně kulturně podnětného prostředí“ je to prý těžko dosažitelná laťka.

To bylo při zápisech loni. Motivace byla zřejmá. Inkluze, všechny děti bez rozdílu schopností v jedné třídě. A především snížení nároku na nástup do školy. Nejde o žádné přijímací řízení. Je to nezbytné minimum, které by mělo dítě umět, aby se mohlo v první třídě se svými vrstevníky plnohodnotně učit a cítilo se tam dobře.

Letos to ombudsmanka Anna Šabatová dotáhla dál a radí rodičům, že podle zákona dítě vůbec nemusí do školy k zápisu vodit. Stačí ho prý přesně podle dikce zákona formálně zapsat. Právně formalisticky má pravdu.

Proč se ale snaží bořit letitou iniciační tradici? Proč bere učitelům možnost udělat si obrázek o tom, jaké děti k nim v září přijdou? Proč dělá z dětí formalistní jména na seznamu bez tváře? Je za tím nejspíš opět snaha o snížení nároků. Obavy, že třeba někoho u zápisu učitelé taktně upozorní, že podle jejich dojmu na školu ještě nemá. To není žádný arbitrární soud. Je to doporučení. Normální komunikace mezi rodiči a školou, která je základem každého zdravého vztahu.

Je možné, že Anna Šabatová slyšela o nějakých jednotlivých excesech. Pak je ale má řešit jako individuální případy a ne rozbíjet tradici, která funguje a aktivisticky vytvářet problémy, které nejsou.

Její aktivismus kolem prvňáčků nám připomíná, jak nebezpečné může být právo ombudsmana navrhovat k Ústavnímu soudu rušení zákonů, které jako jednu ze svých hlavních agend prosazuje ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier.

Z jistého pohledu je dobře, že v křesle ombudsmanky sedí právě Šabatová. Alespoň si dokážeme barvitě představit, jak by rozšíření jejich práv mohlo vypadat. Kdyby byl ochráncem veřejných práv někdo zdrženlivější, debata o jeho nových kompetencích by vypadala jako čistě teoretické cvičení.

Přejít na diskusi