ROZHOVOR

‚Uprchlíci? Pro islamisty nástroj k rozklížení Západu‘

Říká David L. Aaron

Témata: ,

David L. Aaron (77) byl zástupcem šéfa Národní bezpečnostního rady Zbigniewa Brzezinského v době vlády amerického prezidenta Jimmyho Cartera. Jako expert na islámský radikalismus působící v nevládní organizaci RAND Corporation se v Praze zúčastnil konference o bezpečnosti a islamismu na pozvání think-tanku Evropské hodnoty. Deníku ECHO24.cz poskytl rozhovor.

Donedávna vnímal Západ jako největší nebezpečí džihádismus. Není ale teď pro Evropu větší problém než džihád samotný masa běženců, kteří často před džihádismem a podobnými agresivními ideologiemi prchají?

To jsou dvě otázky. První: jsou v té skupině nějací džihádisté, kteří nakonec zaútočí v západních zemích, které je přijmou? Nevím, jestli tam nějací jsou. Upřímně, já nevím, jestli je ten strach oprávněný. Myslím ale, že není příliš podložený, protože kdyby sem chtěli poslat teroristy, můžou to udělat velice jednoduše, posadit je do letadla z Bejrútu do Paříže a nemusí po nich chtít, aby se vláčeli celou cestu po zemi z Turecka. Tohle podle mě není vážné téma. Obávat bychom se měli toho, že ISIS (Islámský stát – pozn. red.) podle mě používá uprchlíky jako nástroj k rozklížení Západu tím, že vyvolává mezi jednotlivými státy Evropy spor, jak s běženci zacházet. ISIS to vidí jako příležitost, očekává, že s uprchlíky bude zacházeno špatně, takže muslimská populace v Evropě začne s ISIS více sympatizovat a požene se do jeho výcvikových táborů, protože úřady evropských zemí se k těmto lidem budou chovat neurvale. Tady je důležitá spojitost a já doufám, že zdejší vlády to chápou jako vážný problém. Ohromující je, že Německo tvrdí, že se rozhodlo přijmout 800 tisíc uprchlíků. To je mimořádně obrovské množství lidí a ochota Německa je přijmout očividně motivuje lidi, aby přicházeli. Vyvíjí to ale obrovský tlak na země, které jsou po cestě. Cítím s Maďary, Rakušany a dalšími.

Kolik imigrantů přijmou za rok USA?

Myslím, že přinejmenším také tolik, ale jsou to hlavně legální imigranti, počet nelegálních se snížil. Je to velké politické téma Donalda Trumpa, ale skutečnost je taková, že není už tolik nelegálních imigrantů jako před pěti lety (v letech 2010-2013 získalo povolení k pobytu v USA přibližně milion přistěhovalců ročně - pozn. red.).

Nejsou ti lidé, kteří prchají do Evropy, navždy vyléčeni z náklonnosti k radikalismu, když utíkají z blízkovýchodních zemí i kvůli tomu, že byli něčemu podobného vystaveni?

Řekl bych, že ano, že ti lidé jsou dost odolní vůči ISIS. Znepokojuje mě ale něco jiného. Někdo tady (na konferenci Home Affairs – Internal Security Forum, kde se debatovalo o vnitřní bezpečnosti – pozn. red.) řekl, že 80 či víc procent těchto uprchlíků jsou mladí svobodní muži. Proč nezůstanou doma a nebojují proti ISIS místo toho, aby šli do Evropy? Já na této konferenci navrhl, ať najdeme způsob, jak je zorganizovat a poslat zpět jako bojovníky. Mohli bychom jejich rodinám dát za to třeba azyl. Tito lidé by získali motivaci, aby se připojili ke koalici proti ISIS. Ukázalo se ale, že tento návrh je vnímán jako dost kontroverzní.

Jaké návrhy měli jiní?

Jedno z nejdůležitějších témat, jaké jsme tu zatím slyšeli je to, jak zařídit deradikalizaci, jak lidi obrátit, abych tak řekl. Vězení to neudělá. Jedná se o složitý psychoterapeutický proces, nebo chcete-li, o přístup k lidem, kteří přišli z druhé strany. Jde o to, aby si uvědomili, co se děje. To nemůžete udělat prostřednictvím nějakého videa, internetem. Musí to být osobní interaktivní záležitost. Vystoupil tu jeden německý praktik deradikalizace, jak se sám nazývá, jménem Harald Weilnböck a byl velice přesvědčivý v tom, jak by se to mělo dělat.

Často slyšíme názory, že za to, co se děje, jsou odpovědné Spojené státy a jejich spojenci. Irák, Sýrie, Libye byly diktaturami, ale ne o mnoho horšími než třeba Saúdská Arábie. Přesto tam USA a spojenci zasáhli a došlo ke kolapsu, vše se zhroutilo a lidé se odtamtud valí sem.

Je tu hodně kritiky politiky Spojených států, které údajně způsobily ten chaos. Historie je historie, věci se dějí a já si nemyslím, že je to úplně takhle. Byl jsem proti útoku na Irák, byl to zbytečný, bláhový podnik. Nemohu tvrdit, že by část toho, co se děje, tím nebyla způsobena. A myslím, že to nebylo dobře zvládnuté, ani když bylo po všem. Ale občanská válka v Sýrii je důsledkem nadějného povstání Syřanů, arabského jara, ne zásahu Američanů. Oni si řekli: My nechceme toho člověka (syrského vůdce Bašára Asada - pozn. red.), jenže on nechtěl jít. A teď tady máme válku, která trvá čtyři roky. Někteří lidé i tady na konferenci říkali: měli byste poslat vojáky do Sýrie. Jenže my už jsme něco podobného udělali a nedopadlo to příliš dobře.

Vydal jste knihu In Their Own Words. Voices of Jihad (Jejich vlastními slovy. Hlasy džihádu). Co si tedy džihádisté říkají mezi sebou, a co navenek? Je tam nějaký významný rozdíl?

Ne, a právě to je velice pozoruhodné. Je to rozdílné od komunistů, kteří si říkali něco jiného mezi sebou a pak měli nějakou propagandu. Ne, džihádisté věří v saláfistickou verzi Koránu a v to, že každý by se měl podle ní chovat. A když říkají každý, myslí opravdu každý. Začínají s tím tam, kde jsou teď, ale jejich cílem je, aby vlajka ISIS nakonec zavlála všude. Takže vůbec neskrývají své záměry, podobně jako Hitler, když napsal Mein Kampf, byl také zcela transparentní v tom, co chce udělat.

Co je podle vás motivace lidí v ISIS a dalších džihádistických uskupeních. Co je hlavní síla, která je žene k tomu, co dělají?

O tom byla řada analýz a spekulací. Můj pohled je, že tamní politické systémy buď selhaly, nebo byly zle represivní. Když si vzpomenete na arabský socialismus, tak došlo k jeho proměně na vojenské režimy a ty získávaly svou legitimitu jen tím, že útočily na Izrael. A monarchie v oblasti Perského zálivu si zahrávají s čertem, když podporují wahhábismus výměnou za podporu ze strany tamních islámských struktur. To samozřejmě vytvořilo na Blízkém východě podhoubí pro saláfistické radikály. Demokracie byla všude bezohledně potlačena. Její výhonky trochu vyrazily během arabského jara, ale zase to bylo hned udušeno. Jediné, co se zdá má mít legitimní sílu, je islám a je těžké vidět budoucnost Blízkého východu jinak než v islamismu. Otázka zní, jestli půjde o fundamentalistický salafistický radikalismus nebo to bude mít spíše demokratický rozměr jako v Turecku.

Přejít na diskusi