Kalousek: Vodňanská kuřata umějí polsky. Asi nejsou z Vodňan

S prvním místopředsedou TOP09 Miroslavem Kalouskem ECHO24.cz mluvilo tento týden brzy po zveřejnění průzkumu společnosti CVVM, v němž se 30 procenty vede Hnutí ANO. Kalouskova topka má pouhých deset procent.

Jsou vysoké preference ANO pořád jen přechodný jev, nebo už trvalý fenomén? Nahradí tradiční pravici manažerská pravice přímo řízená multimiliardáři?

Moment, v žádném případě bych tu nemluvil o pravici, zatím se profilují čistě jako populistické hnutí. Třeba se z nich časem vyklube ideová levice, to se teprve uvidí. Řekněte mi, jestli pravicová strana může při jasném vědomí zvrátit námi nastolený trend a mirnix tirnix zvyšovat strukturální deficity. První strategický dokument, který pan Babiš předložil o své finanční politice, říká pravý opak. Nečasova vláda v mimořádně obtížné situaci a za cenu obrovských politických nákladů snížila strukturální deficit z pěti procent na nula celá tři. A jestliže Andrej Babiš, který naši vládu před volbami kritizoval, že zadlužujeme stát a málo šetříme, předpokládá jít v roce 2015 z 0,3 na 1,9 procent, tak je to v přímém rozporu s jeho předvolebními sliby. A taky s fiskálním kompaktem, k němuž se Babiš hlásí a současně posílá do Bruselu dokument, jímž přiznává, že na fiskální kompakt kašle. Fiskální kompakt, jak víte, obsahuje závazek držet strukturální deficit pod jedním procentem.

No a počítáte s tím, že se ANO etabluje jako trvalá součást české politiky?

Budoucnost ANO závisí na tom, jak se mu teď podaří vybruslit z pasti jeho předvolebních slibů, které splnit nemůže. Preference jim vydrží tak dlouho, než společnost pozná, že plnění populistického programu je k její škodě. Což může trvat rok, dva, tři, ale určitě ne navěky.

Proč zatím řada bývalých voličů topky nebo ODS dává přednost Babišovi? Co jste udělali špatně?

U nás to až tak dramatický problém jako u ODS není, podíváme-li se na dlouhodobé trendy. Ale samozřejmě, 17 procent v roce 2010 zaskočilo i nás samotné, my jsme počítali s deseti až dvanácti. Tehdy jsme na sebe nabalili i protestní hlasy lidí, pro které jsme měli vůni něčeho nového. A věděli jsme, že po konsolidaci veřejných rozpočtů od nás tyto protestní hlasy odejdou a budou dál pokračovat ve svém věčném hledání nositelů jednoduchých a bezbolestných řešení. My jsme je nikdy neslibovali, ANO na rozdíl od nás slibovalo. Je otázkou času, kdy jejich voliči pochopí, že ty sliby byly nepravdivé.

Co budete dělat v mezičase, než to voličům dojde?

Politika je fakt běh na dlouhou trať, a my si zakládáme na tom, že jsme jasně ideově ukotvení. My si zakládáme na tom, že jsme konzervativní stranou, která vidí budoucnost České republiky v hlavním integračním proudu. Jaké ideové zakotvení má ANO? Nechci se nijak dotknout jeho poslanců, ale když to člověk poznává, tam v jednom klubu jsou názory od extrémní levice až po extrémní pravici. Jsem zvědavý, co s nimi udělá, až vláda začne dělat kontroverzní rozhodnutí. Ta časem dostihnou každou vládu, tomu se vyhnout nedá.

Jsou v klubu ANO lidi, o kterých si říkáte: pokud se štípnou, s těmihle bych rád spolupracoval?

Já vůbec nevím, jestli se štípne, jen říkám, že se dříve nebo později dostane do pasti svých nereálných představ o fungování veřejné správy a ideového rozptylu v rámci svého poslaneckého klubu. Třeba to dokáží vyřešit, nevím. Je mezi nimi samozřejmě řada zajímavých lidí, kterých si vážím. Jsou tam lidé, se kterými když mluvit nebudu, tak o nic nepřijdu.

Jak se v parlamentním provozu chovají? Jsou to výsadkáři v nepřátelském prostředí, mezi prohnilými?

Tenhle postoj v některých z nich je a utvrzují se v něm vždycky, když mají pocit, že jim ostatní nerozumí. A nepoloží si otázku, zda je problém ve vysílači nebo v přijímači. S většinou z nich je normální řeč.

Vy několik měsíců opakovaně formulujete, v čem má Andrej Babiš kolosální střet zájmů. Čím si vysvětlujete, že vaše obavy zatím nijak nerezonují u veřejnosti?

Naráží to na dvě překážky. Tou první je okolnost, že velká část médií dnes není svobodná. Já si neumím představit, že by se za jiných okolností přední deníky nevěnovaly jednotlivým kauzám tak bohatého života, jaký má za sebou Andrej Babiš. Tady ticho, klid. Kumulace politické a mediální moci spolu se schopností zadávat reklamu, zadávat průzkumy, evidentně omezuje prostor svobodných médií.

Nedávno vzbudila rozruch verva, s níž se Mf Dnes věnovala roli Bohuslava Sobotky v odprodeji OKD. Zneklidňuje vás souslednost, kdy Babiš kvůli OKD napadne Sobotku a pak v tom Sobotku vymáchá Babišův list?

Nezneklidňuje mě, že Mladá fronta píše o OKD, ale že současně nepíše o důležitých věcech typu: jak se Andrej Babiš stal vlastníkem české pobočky Petrimexu, kde impérium Agrofert získalo svůj základní kapitál, jak Andrej Babiš získal Lovochemii, jak Andrej Babiš draho odprodal státu zpátky ztrátovou Explosii, kterou si předtím levně koupil, že Vodňanská kuřata umí dobře polsky. To jsou přece úžasné kauzy.

Co to znamená, že Vodňanská kuřata umí dobře polsky?

Musíte mě zpovídat z každé věty? Ech… Existuje příliš mnoho indicií o tom, že Vodňanská kuřata nepocházejí z Vodňan.

To máte odkud?

Buď je to tisíckrát opakovaná pomluva, nebo je to pravda. Lidé z potravinářského průmyslu to říkají dost často. Já to nemohu tvrdit s určitostí, od toho je investigativní žurnalistika. Ale nikdo se tomu nevěnuje. Stejně tak se nikdo nevěnuje tomu, jak jsou v Agrofertu vyplácené mzdy. Opět to může být tisíckrát opakovaná pomluva, že část pohyblivé složky se tam vyplácí v hotovosti, aby se nemuselo státu odvádět sociální a zdravotní pojištění. Nikdo z investigativců – a Mladá fronta měla vždycky silné investigativní oddělení – si tomu netroufne věnovat. Hlídací psi, jak si žurnalisté rádi říkají, byli zčásti odejiti a zčásti ulehli k plným miskám.

Co je ta druhá překážka, která brání veřejnosti plně si uvědomit Babišův střet zájmů?

Míra. Ten střet zájmů je do té míry kolosální, že se vymyká běžným představám. Pod slovem korupce si vždycky představíme muže v pozadí, který přichází s igelitkou, podplatí člověka vybaveného veřejnou pravomocí a ten mu za to poskytne neoprávněnou výhodu. Ale už se vymyká naší představivosti, že ten muž jakoby z pozadí je teď sám vybaven veřejnou pravomocí, a nestojí o obálku, v které bude dva, pět, sedm milionů. Ty on skutečně nepotřebuje. On potřebuje úvěrové podmínky od bank za miliardy a dotační politiku za miliardy. A pokud je schopen si to sám zařídit, tak sám sebe uplácet nemusí. Ale za prvé morálku nemá kázat někdo, kdo lže, a Andrej Babiš lhal už tolikrát, že se mu prostě nedá věřit. A za druhé jde o nesystémové prostředí, které konflikt zájmů neumožňuje. On vědomě nakráčel do prostředí, které může dnes a denně zneužívat tak, že to do toho nikdo nemá šanci vidět. Korupční prostředí, jaké tu ještě nebylo. A ve kterém Janouškové a Rittigové budou nevinná koťátka. Teď to místo obsadil opravdový tygr Šer Chán.

Minulý týden byl v Hospodářských novinách rozhovor s podnikatelem Jiřím Šimáněm, který si Babiše pochvaluje...

Jiří Šimáně je starý kamarád Andreje Babiše.

Nicméně pozorujete, že by velkopodnikatelům a byznysmenům konvenovalo, jak jeden z nich přímo přebírá moc ve státě?

Ne všem. Ale existuje nezanedbatelný počet velkopodnikatelů, kterým se to líbí. Velké peníze – a netýká se to jenom naší země – nemají trpělivost s demokracií. Ty chtějí jednoho partnera, se kterým se dohodnou. Jestli to bude čisté, není zas až tak důležité, hlavně aby dohoda byla funkční. Podívejte se do Ruska, kde se o plnohodnotné demokracii nedá mluvit. Je to systém oligarchů, kterým vládne monarcha. A spousta podnikatelů je s tím systémem spokojena, protože je přehledný a jsou jasně stanoveny osoby, s nimiž je možno uzavírat dohody, které potom platí. Po svobodě a demokracii touží méně než po svých ziscích. To není země, ve které chci, aby žily moje děti.

Je to, co říkáte, sdělitelné české společnosti?

To nevím. Ale je povinnost opozice, která má ve svém hodnotovém systému obranu plnohodnotné parlamentní demokracie, snažit se to vysvětlit, nepřestat a nepřestat. Slovo je mocná zbraň. Kolikrát máte pocit, že jste řekl něco dvěstěkrát a nikdo vás neslyšel, a po dvěstěprvní vás najednou někdo uslyší. Čím více mlčí média, čím více uléhají novináři k plným miskám, tím větší povinnosti má parlamentní opozice, která se nedá ani koupit ani zastrašit.

Jak dlouho Andreje Babiše znáte?

Dvacet let. Nebo patnáct. Rozhodně ne teprve od včerejška.

Vy jste posledních dvanáct let byl skoro pořád součástí vládních koalic, pamatujete si, že by on byl v dělných vztazích s vládami?

Myslím, že on si vždycky zakládal na dobrých vztazích s některými politiky. Měl své koně, není v politickém světě žádným tajemstvím, že jeho nejbližším a nejsilnějším koněm byl Stanislav Gross.

Vás si osedlat nezkoušel?

Spolu jsme se mnohokrát bavili, ale já nemám rád těsno u krku. Rozhodně jsem nikdy nepatřil k politikům, kteří by si za jakékoliv výhody nechali cokoliv poroučet.

A zkoušel na vás něco ve stylu: když se budeme kamarádit, nebudeš škodný?

Padly mnohokrát věty, které jsem si mohl takhle vykládat. Ale protože jsem ten rozhovor ukončil, tak nemohu tvrdit, že byl tak skutečně myšlen.

Tykáte si s ním?

Tykám.

To má on s hodně lidmi, o kterých na veřejnosti mluví nehezky, že jo?

To máme společné. Já jsem vyrostl na dílně, a pak jsem několik roků dělal na stavbě. Na dílně a na stavbě si člověk na vykání moc nepotrpí.

Jak jste daleko v jednáních s ODS, že byste si nepřekáželi v některých obvodech při senátních volbách?

Ta jednání postupují s velkou snahou se dohodnout, ale kolegové z ODS to mají komplikovanější. V řadě regionů patriotismus jejich kandidátů kandidovat ve svém kraji rezonuje silněji než u nás.

A nedospěl úpadek tradiční pravice tak daleko, že prostě musíte přikročit k ještě hlubším úvahám o integraci?

Mně záleží na revitalizaci ODS, navzájem se potřebujeme, ale není například vůbec možné uvažovat o společných kandidátkách do sněmovny ani třeba do pražského zastupitelstva. Ani v případě Senátu nejednáme o společných kandidátech, jen o tom, že někde proti sobě nebudeme kandidovat a místo toho podpoříme toho druhého.

Tady už nejde o nic jiného než o obranu standardní parlamentní demokracie, a situace si zaslouží i velmi nestandardní úvahy, to ano. Člověk by se neměl bát ani velmi odvážných kroků, ale musí tam být přidaná hodnota. Taková integrace dvou kandidátek by dávala smysl pouze za předpokladu, že sečtete jedna a jedna a výsledek je lepší než dvě. Tady se obávám, že by výsledek byl pod dvě.

Jaký máte pocit z Petra Fialy?

Vážím si ho jako slušného a statečného člověka. Zažil jsem ve vládě situace, kdy držel postoje, které pro něho nebyly komfortní. Rád s ním spolupracuji a přeji mu, aby se stal i stranickým lídrem. Aby tu stranu takzvaně dostal do ruky, je před ním ještě kus složité cesty.

Co vlastně poslední dobou dělá Karel Schwarzenberg?

Předsedu TOP 09 a předsedu zahraničního výboru sněmovny. Dělá to naplno a dobře. Vy jste profesionálně zatížen, když někoho dva dny nevidíte v televizi, tak si myslíte, že není.

Pořád se vracejí debaty, že to Schwarzenberg v dohledné době v české politice zabalí. Nejnověji se mluví o letošním podzimu.

To teda podle mě vůbec není aktuální. Karla to baví, je v plné formě. Já bych vám přál mít o půlnoci tolik energie jako on. Já už odpadám a on by pořád nešel spát.

Poslední dobou se mi zdálo, že se v rámci přípravy na dobu po Schwarzenbergovi obouváte do jeho lidskoprávních bot.

Karel Schwarzenberg je mimořádně inspirativní osobnost, od které by se měl učit každý, kdo má tu čest s ním spolupracovat. Je to člověk s rozhledem, jaký u nás v politice nemá nikdo. Takže samozřejmě já pevně doufám, že jsem se od něj mnoho věcí naučil. To kdybych nevyužil, promarním výjimečnou příležitost.

A nechal jste se od něho v tomto směru nakazit? Viděl jsem na vašem facebookovém profilu, že jste teď citlivější na Tibet a tak.

Já si nemyslím, že bych na takové věci, jako jsou lidská práva a svoboda, byl někdy v životě méně citlivý. Možná jsem je víc začal veřejně akcentovat, ale že svoboda a lidská práva nejsou obchodovatelné veličiny, takové výroky byste u mě myslím našel i z 90. let.