Poštěstilo se mi strávit tři týdny v USA. Jedna z mála věcí, na které se všichni znalí Američané shodli, je, že návrat Trumpa do Bílého domu bude znamenat odchod USA z NATO, píše Ondřej Šmigol.
Foto: Shutterstock
1
Rusko je možné porazit a Západ má na výběr, zda tak učiní na Ukrajině, nebo na polských hranicích, uvedl polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski v rozhovoru ...
Evropa na západ od Ukrajiny vděčí svému blahobytu obrannému deštníku Spojených států. Článek 5 severoatlantické smlouvy praví, že útok na jednoho člena je útokem na všechny. Válka s členem NATO tak znamená válku s nejmocnější armádou světa. Přes veškeré vychloubání Evropské unie, že zajistila mír na kontinentě po druhé světové válce, ve skutečnosti evropská integrace je jeho důsledkem, nikoliv příčinou. Mír zajistila americká přítomnost v Evropě. Čehož řada států využila ke snížení svých obranných rozpočtů. Není tedy divu, že po Trumpově prohlášení, že nehodlá dále chránit Evropu, lídři napříč kontinentem začali panikařit.
„Jeden prezident velké země se postavil a řekl: ‚Dobře, pane, když nezaplatíme a napadne nás Rusko, ochráníte nás?‘ Řekl jsem: ‚Nezaplatili jste. Jste neplatiči.‘ On řekl: ‚Ano, řekněme, že je tomu tak.‘ ‚Ne, já bych vás nechránil. Ve skutečnosti bych je povzbuzoval, aby si dělali, co chtějí.‘,“ prohlásil Trump během volebního mítinku. Tento výrok byl okamžitě interpretován nejen jako Trumpova neochota chránit Evropu, ale dokonce povzbuzení Putina v jeho expanzivních choutkách.
V jisté rovině má Trump pravdu, Evropa se dlouhodobě chová v NATO jako černý pasažér a spoléhá se na americkou ochranu, aniž by ke společné obraně příliš přispívala. Američtí prezidenti minimálně od George Bushe mladšího se to snažili napravit. První úspěch v tomto ohledu zaznamenal právě Trump během svého volebního období. Svými řečmi o nevděčnosti spojenců je vyděsil natolik, že opravdu zvýšili své obranné rozpočty. Závazek dávat alespoň 2 % HDP na obranu však v roce 2023 i tak plnilo jen 11 států ze 31, v roce 2016 to bylo pět. Zaostávalo třeba Německo (1,57 %), Francie (1,90 %) nebo Itálie (1,46 %). Mezi premianty patří Polsko s 3,90 % a Řecko s 3,01 %. Samotné USA dávají na obranu 3,49 %. Česko v minulém roce přispělo na obranu 1,50 % HDP.
Toto vedlo některé komentátory k optimistickému předpokladu, že ze strany Trumpa jde pouze o vyjednávací taktiku. Pokud se znovu stane prezidentem, svou rétorikou donutí ostatní členy NATO dostát svým závazkům a tím Alianci posílí. Stejně jako se to stalo během jeho prvního volebního období.
Kéž by měli pravdu. Vše nasvědčuje tomu, že Trump to s opuštěním Severoatlantické aliance myslí vážně. Poštěstilo se mi strávit tři týdny v USA. Jedna z mála věcí, na které se všichni znalí Američané shodli, je, že Trumpův návrat do Bílého domu bude znamenat odchod USA z NATO. Trump to sice nemůže udělat jednostranně, potřebuje souhlas Senátu. Může ale zvolit taktiku „volné židle“, kdy Spojené státy odejdou z vojenských struktur, přestanou vysílat své zástupce do institucí NATO a celkově se přestanou na chodu Aliance podílet. Efekt by byl stejný.
Trump vnímá zahraniční politiku čistě jako transakční záležitost. Za americkou pomoc chce okamžitou hmatatelnou protislužbu. Ještě lepší je protislužba přímo pro Trumpa. Jeho chování tak připomíná mafiánského bosse, který požaduje výpalné za „ochranu“. Dlouhodobá americká strategie a zájmy mu unikají.
Trump také reaguje na dlouhodobé trendy v americké společnosti. USA považují za svého hlavního protivníka Čínu a snaží se upírat pozornost na Dálný východ. Barack Obama ohlásil „pivot k Asii“, která měla hrát prim v americké zahraniční politice. Měnící se americká demografie, hlavně růst hispánského obyvatelstva, znamená oslabení osobních vazeb na Evropu. Ameriku prostě Evropa již tolik nezajímá.
Nic tak nenasvědčuje tomu, že by se nechal zviklat pádnými argumenty. Třeba že jediným státem, který zatím aktivoval článek 5, byly USA po 11. září a tehdy Evropané svým závazkům dostáli. Nebo že žádný společný vojenský rozpočet NATO, do kterého by státy společně přispívaly, což je evidentně Trumpova představa, neexistuje. Země investují do vlastních armád. Tyto investice navíc stoupají. Trump prostě NATO považuje za podvod na USA a nevidí důvody, proč by měl pomáhat nevděčným Evropanům, kteří ho z velké části nesnáší.
Tyto tendence v Trumpově administrativě existovaly již během jeho prvního prezidentského období. Jeho zahraniční politika vůči NATO a Rusku tak působila schizofrenně. Na jednu stranu kritizoval Alianci a vychvaloval Vladimira Putina. Na druhou stranu v reálných krocích se choval k Moskvě drsněji než Obama. Vyhostil celou řadu ruských diplomatů, jako první poslal Kyjevu smrtící zbraně a vystoupil ze smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu.
Důvodem bylo překvapivé Trumpovo vítězství v roce 2016. Nikdo na něj nebyl připravený, včetně samotného Trumpa. Ten tak trpěl nedostatkem svých lidí. Významné pozice v jeho administrativě tak obsadili tradiční republikáni, provozující tradiční republikánskou zahraniční politiku. Říkalo se jim „dospěláci v místnosti“. Trump se tak v Helsinkách mohl lísat k Putinovi, zatímco Washington posílal první rakety Kyjevu.
Nyní však má Trump připravený tým, který bude vykonávat jeho politiku. Tradiční republikáni jsou jím znechuceni a do jeho případné druhé vlády se nijak nehrnou – a Trump o ně ani nestojí. Pokud Trump vyhraje volby, bude mít prostředky na uvedení své vize do reality.
V takovém případě Evropa bude muset začít zbrojit vysoko nad 2 % HDP. Nebude se totiž moci spolehnout na dospělé Američany.
00:07
