„Neodvracejte oči od hrůz války.“ Pocity vzdáleného diváka barbarství

Podobně jako mnoho a mnoho dalších lidí jsem prožil větší část minulého víkendu u monitoru ve snaze udělat si co nejpřesnější obraz toho, co se v Izraeli děje. Nejvíc času jsem trávil na Twitteru, dnes X. Je to dost hrozná končina virtuálního světa, ideální pro uživatele, který z nějakých důvodů potřebuje ztratit víru v lidstvo a potřebuje to rychle. Ve chvílích, kdy se rozběhnou dějiny, je ale v něčem spolehlivější než velké zpravodajské organizace.

Známý americko-německý politolog Yascha Mounk to v postu na té sociální síti popsal slovy: „Z Twitteru se stalo něco strašného. Ale depresivní pravda je taková, že každý, kdo tam stráví pět minut, dostane základní představu barbarství toho, co se právě v Izraeli odehrálo. Ten, kdo si bude pět minut projíždět titulky New York Times, Washington Postu, Wall Street Journalu anebo Guardianu, o něm nebude mít ponětí.“

Myslím, že má pravdu (mluvím teď o velkých světových médiích, česká jako celek si hodnotit netroufám). Úzkostlivá zdrženlivost ve výběru slov, která nebývá uplatňovaná v situacích, kdy útočí Izrael, se stala nástrojem nevědomého či vědomého zkreslování toho, co se právě dělo. Označit akci Hamásu za „překvapivý útok“ je jistým způsobem věcně správné – byl to útok a byl překvapivý. Mounk a nejen on (stejný termín použila i předsedkyně Evropské komise) ovšem píše o barbarství.

Zjevně tím naráží nejenom na smysl té masové vraždy, jímž jako kdyby bylo právě a především vraždění. Pachatelé se navíc snažili ten „barbarský“ rozměr svého počínání co nejvíc a pokud možno globálně zviditelnit. Ano, zabíjíme ženy a děti! Ano, bereme dezorientované babičky jako rukojmí! Ano, skáčeme radostí, když kolem nás projede pick-up s obnaženou bezvládnou či mrtvou obětí!

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.