„Vaše Jasnosti, knížka je hotová. Snad se Vám nepřitíží“

Loni na podzim jsem chodil za Karlem Schwarzenbergem do nemocnice na Karlově náměstí. Sil mu evidentně ubývalo, ale pořád se zajímal o věci, četl noviny, telefonoval, pořád to byl ten pozoruhodný muž se zvláštním espritem a vtipem.

Já jsem mu kupoval po cestě vždycky švestkový kompot, kníže pokaždé velmi zdvořile a nelíčeně poděkoval: „Inu, děkuji pěkně, ano, švestkový kompot mi velmi prospívá.“ Chvíli jsme vždy klábosili, já mu vypravoval, co mě tak napadlo, kníže byl zvědavý na naše společné známé, možná jsem si trochu něco přibarvoval, ale snad mi bude odpuštěno.

Po nějaké době však kníže řekl: „Tak jo, budeme pracovat… Co jste napsal?“ A já řekl, no, Jasnosti, mám to rozepsané, ale přečetl bych vám to až ve větším celku. „Dobře,“ řekl on, „začátek, jak jste mi četl, se mi zdál dobrý… Ale měli bychom ještě něco probrat.“ A vyprávěl mi třeba, jak studoval ve Štýrském Hradci, mimo jiné proto, že tam byly nejhezčí holky z Rakouska… To byla užitečná informace, ovšem jen teoreticky. Pak už jsem cítil, že kníže začíná být unavený, tak jsme se rozloučili a já slíbil, že příště už něco přinesu.

Pak už se ale jeho zdravotní stav zhoršoval a naposledy, když jsem ho viděl, už to na nějakou „práci“ nebylo. To už bylo tak na krátký pozdrav a víru, že se to zlepší. Už se to moc nezlepšilo, v polovině října převezli knížete na jipku, pak do Vídně, kde 12. listopadu zemřel. Naposledy jsem s ním mluvil asi pět dní smrtí, myslím, že jsem říkal, že cestopis z našich jarních a letních cest už budu mít hotový (to jsme trochu kecal) a na jaře ho společně dalšími cestami doplníme. No, asi tomu nevěřil ani on…

No, tak Vaše Jasnosti, knížka je hotová, bohužel už bez Vaší účasti a tedy i dřív, než bych doufal. Napsal jsem tam, co se asi tak z našich cest napsat dalo. Když jsem to sepisoval, často jsem se u toho trochu smál, i když vlastně to celé bylo i smutné. Vlastně je zvláštní, že jste do poslední chvíle neztratil ten váš esprit a humor, i když už Vám evidentně nebylo nejlíp. Doufám, že během těch našich cest se Vám nepřitížilo a že by se Vám nepřitížilo, ani kdybyste teď o tom četl tu knihu, která konečně vychází. Dejte případně nějak vědět.

V úctě váš Jiří Peňás, společník nejen při Vašich posledních cestách.

A vy, milí čtenáři, můžete udělat to samé, k čemuž vám poslouží náš e-shop.

Knihu Výpravy s knížetem po schwarzenberských místech si můžete koupit ZDE.