Řecká jízda nabírá na rychlosti

Od bankrotu dělí Řecko jenom pár dnů, liší se jen názory znalců, kdy nastane rozhodující okamžik. Formálním termínem je konec února, kdy dobíhá splatnost úroků a úvěrů ve výši 2,1 miliardy eur. Podle většiny expertů ovšem přijde konečný verdikt už tento pátek, kdy musí ministři financí rozhodnout, jestli poskytnou Řecku další úvěr.

Existují ovšem názory, že už zítra rozhodne Evropská centrální banka, která může vypovědět záchranné úvěry řeckým bankám. Podle finančního experta německé vládní strany CSU Hanse Michelbacha je na záchranu Řecka pozdě už od pondělí, kdy řecký ministr financí Gianis Varufakis odmítl na setkání ministrů eurozóny dál jednat.

Řecká jízda od nástupu vlády Alexis Tsiprase nabírá na rychlosti a podle již opotřebovaného přirovnání existuje jen nepatrná možnost, že neskončí ve zdi, tedy v bankrotu. Klíčový komentář k událostem posledních dnů pochází od německého šéfa rozpočtu Wolfganga Schäubleho, který se stal pro Řeky obrazem nepřítele: „Řeků mi je líto. Zvolili vládu, která se v tomto okamžiku chová úplně nezodpovědně,“ řekl Schäuble německému rozhlasu.

Problém Řecka spočívá na jednoduchých počtech. Řecký dluh překročil 300 miliard eur, přes 170 procent hrubého domácího produktu. Proto se Athény neobejdou bez finanční pomoci ze zahraničí. Dočkaly se jí před dvěma lety, kdy jejich dluhy skoupil Mezinárodní měnový fond, Evropská centrální banka a země eurozóny. Andrew Watt z düsseldorfského institutu IMK připomíná, že Řekové dostali vzhledem ke své situaci luxusní podmínky. Dluhy mohou splácet s aktuální úrokovou mírou 2,4 procenta a půjčky jsou tak pro ně lacinější než pro Německo. Španělsko, Itálii a Portugalsko, kterým neručí eurozóna, mají úrok téměř čtyři procenta, Slovinsko ještě o procento vyšší. Pro Řeky to přesto znamená utratit za dluhy ročně čtyři procenta HDP. Pro srovnání, Češi odvádějí 1,5 procenta HDP, jejich dluh je ovšem čtyřikrát nižší.

Tsipras a jeho ministr Varufakis dnes říkají, že Řecko takovou zátěž neunese. Vlastně po eurozóně tolik nechtějí, stačí jim překlenovací úvěr do července, který by umožnil jednak splatit 13 miliard za úroky a dluhopisy, kterým vyprší splatnost, a zároveň uvolnit některé příliš úsporné reformy minulé vlády. Do července pak Řecko navrhne nový scénář, jak bude splácet své dluhy. Za pravdu dávají novému řeckému premiérovi někteří analytici, například Walter Münchau z Financial Times. Je prý úplný nesmysl požadovat tak vysoké splátky dluhu po zemi, kde je každý čtvrtý člověk bez práce.

Jaké budou škody

Münchau a další tím otevírají dveře ke spekulacím, co se všechno může stát, pokud Německo a další země eurozóny Řekům neustoupí, vyškrtnou ho z eurozóny a nechají zkrachovat. Sám Münchau tvrdí, že tím spustí dominový efekt, který způsobí bankrot dalších středomořských zemí a finanční krizi horší než byla ta, kterou zahájil pád banky Lehman Brothers. Další upozorňují, že se osamělé Řecko vrhne do náručí Ruska, které mu může operativně pomoci tím, že zruší nepříjemné embargo na dovoz řeckých potravin, zlevní plyn a ještě poskytne aspoň menší překlenovací půjčku. Rusové jsou na tom špatně, devizové rezervy ve výši pár set miliard dolarů ale pořád ještě mají.

Na druhé straně jde pochopit vládu Německa a ostatních zemí eurozóny. Všechny prošly nějakou ozdravnou kúrou, při které se šetřilo na platech a sociálních dávkách, jen aby se dal do pořádku státní rozpočet. Teď se tyto země staly terčem razantního nátlaku, aby odpustily dluhy státu, který nedávno zachránily vysokými úvěry před bankrotem a ještě mu přitom vyměřily minimální úrok. Jak ale mohou ministři Německa, Holandska nebo Finska vysvětlit svým voličům, že prostě podlehli rétorice radikálních levicových politiků z nepříliš významného státu Unie a opět jim zmírnili podmínky splácení? Pokud teď ustoupí, pak těžko vůbec někoho přesvědčí, že nejde o první signál k odpuštění značné části řeckých dluhů, tedy jejich přenesení na občany rozpočtově odpovědných zemí. A když se ustoupí Řecku, je možné ustupovat dalším, kteří neumějí hospodařit.

Tažení premiéra Tsiprase a ministra Varufakise za odpuštění dluhů překročilo hranice zdravého rozumu a kolaps už zřejmě nejde odvrátit. Vážnějším problémem než samotný osud Řecka se stává otázka, jaký bude mít očekávaný řecký krach dopad na jeho okolí.