Pane Mašíne, chtěl bych Vám poděkovat

Přesto, že už nejsem v aktivní politice a nesleduji vše tak detailně jako dříve, Vaše jubileum mi naštěstí neuteklo. Vyčítal bych si to. Při množství dětí a vnuků a mé neschopnosti pamatovat si data narození všech, se to stát klidně mohlo :-))

Mrzí mě, že z důvodu, kterému oba rozumíme, neslavíte narozeniny se svou sestrou v Česku, ale ve svém druhém domově v Americe. To mě vede logicky (ještě před tím než Vám popřeji), ke krátkému zastavení u doby, kdy jsme se ve Washingtonu potkali, kdy se naše životní cesty protnuly, aby se, ani ne tak časově a prostorově, ale nepochybně mentálně a hodnotově ubíraly od té chvíle paralelně, ve stejném řečišti, ve stejném vektorovém paprsku.

Vážím si té chvíle, jsem hrdý na to, že jsem Vás mohl potkat a možná trošičku přispět k otevření debaty o hrdinství Vás, Radka, Milana a celé skupiny. Nešlo mi ani tak o moji soukromou radost, ani o to, že jsem byl zrovna v pozici, kdy jsem Vám vzdát hold mohl. Popravdě bylo pro mne (a jsem přesvědčen, že i pro Vás) daleko důležitější než Vaše vyznamenání, naplnit základní cíl – otevření pro Čechy bolestné, nechtěné a kontroverzní debaty o oprávněnosti, míře a formě boje proti bolševickému totalitnímu režimu, debaty o morálních imperativech a nutnosti pozvednout proti tyranovi zbraň, debaty o tzv. Třetím odboji.

Nepochybně jsme oba nečekali pouze na tuto debatu, ale primárně na její výsledky. Určitě se můžeme oba cítit zklamáni průběhem a úrovní diskuze, mírou rezistence komunistických pohrobků, nezájmem veřejnosti a urážlivými útoky. Chtěl bych Vás ale ubezpečit, že toho nelituji a chci Vás poprosit, abyste ani Vy nebyl výsledkem tak zklamán, jak se nabízí.

Vím, čemu jste zasvětil celý svůj život a rozumím pocitům marnosti nad stavem české společnosti. Prosím nezoufejte. Nesmíme se vzdát. Jak řekl Edmund Burke: „K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama.“ Možná, že jsme oba čekali lepší výsledek přes naše pochybnosti o rychlé změně myšlení české veřejnosti, o její preferenci svobody a nutnosti ji chránit a pěstovat.

Chtěl bych Vám poděkovat, že svým osobním příkladem ukazujete cestu, nastavujete vysokou laťku hodnou následování a jste dnes etalónem pro celou svobodomyslnou a svobodu ochraňující část české společnosti. A není malá. Věřte mi! Věřte i všem těm lidem, kteří ve Vás vidí vzory, které jste inspirovali a kteří budou ve Vašem díle, obraně svobody pokračovat.

Přeji Vám ke kulatinám hodně zdraví, optimismu a víry. Přeji Vám radost z Vašich blízkých. Přeji Vám boží požehnání.

S úctou Váš
Mirek Topolánek

Přejít na diskusi