Také Němci už zažili, jak funguje volební buldozer
Západní sousedé pomalu začínají zjišťovat, s kým mají tu čest. Už nejde pochybovat, že také stabilní Německo bude mít starosti s novým typem politické strany, která dokáže během několika týdnů ovládnout značnou část voličů. Tradiční partaje nejsou skutečnými soupeři, slouží jen jako dodavatelé dalších hlasů.
Dosud se podobné strany prosazovaly na jihu a východě Evropy, třeba ve Španělsku se objevila strana Podemos (Můžeme), v Česku hnutí ANO. U našich západních sousedů se taková strana jmenuje Alternativa pro Německo (AfD).
Vznikla loni v dubnu a za otce zakladatele bývá považován profesor ekonomie na univerzitě v Hamburku Bernd Lucke. Na jaře AfD vstoupila se sedmi procenty do Evropského parlamentu, před čtrnácti dny získala skoro deset procent v zemských volbách v Sasku. V neděli překročila desetiprocentní hranici v dalších východních spolkových zemích, v Braniborsku a Durynsku.
Západoněmecká média komentují hlavní událost trojích zemských voleb se značnou dávkou přezíravosti. „Pestrobarevné politické tance v příliš malých provinciích Německu v jednadvacátém století nepomohou,“ napsal Hannoversche Allgemeine Zeitung. Tím věcně popsal, co se v posledních dnech událo. U vesla ve třech zemích zůstanou tradiční strany, křesťanskodemokratická CDU v Sasku a zřejmě v Durynsku, sociální demokraté z SPD udrží Braniborsko. Z odstupu se vůbec nic nestalo. Přesto suverénní tón západních novin nikoho nepřesvědčí, že jde o pouhou epizodu. Ještě před volbami se totiž říkalo, že profesorská strana ze západu nemůže na východě nikoho přesvědčit.
Za hlasy slíbím všechno
Přesto se tak stalo a západním novinářům a politologům nezbývá než žasnout, jak to šlo snadno. Profesoři vytipovali nespokojené skupiny a pak jim slíbili všechno, co jen bylo možné. Od návratu německé marky přes vysoké platy pro živitele rodin, zastavení přílivu přistěhovalců a boj s kriminalitou v českém nebo polském pohraničí až k ochraně poctivých zaměstnanců před vysokými úroky velkých bank.
S tím se však AfD nespokojila a speciálně se zaměřila na konkrétní strany, kterým chtěla vzít voliče. Analýza deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung upozornila, že v každé ze tří zemí se profesoři zaměřili na jinou stranu. V Sasku brala AfD hlasy vládní koalici konzervativců z CDU a liberální FPD, které podcenily obavy voličů z kriminality na české hranici. Předběhla tím i neonacistickou NPD, která sázela na stejnou kartu.
V Durynsku přišli o hlasy sociální demokraté, kteří před volbami jasně neřekli, jestli po volbách složí vládu s konzervativci nebo bývalými komunisty ze strany Die Linke. AfD jim vzala voliče za slib, že s CDU zajistí zemskou vládu bez postkomunistů. V Braniborsku se stala obětí Die Linke. Jejím příznivcům AfD slíbila stejné jistoty jako v někdejší Německé demokratické republice a působila přitom víc věrohodně.
Úspěchy AfD odhalily, na jaké voliče zavedené strany zapomínají. Kromě odlehlých pohraničních oblastí získala protestní strana hlasy na sídlištích v regionech s upadajícím těžkým průmyslem. V Eisenhüttenstadtu volila „profesory“ víc než pětina voličů, ve Frankfurtu nad Odrou měli jen o trochu menší podíl, nejlepší durynský výsledek zaznamenali v hornické Geře, v Sasku nejlépe uspěli v panelových sídlištích Budyšína.
Recept pro každého
AfD se profiluje jako pravicová strana a v Evropském parlamentu je společně s britskými konzervativci nebo zdejší ODS součástí frakce Evropských konzervativců a reformistů. Přesto se podobá krajně levicové španělské straně Podemos. Také Podemos založili profesoři, ovšem z Madridu, v čele Pablo Iglesiasem. Také oni slíbí cokoli a přebírají voliče lidovců, socialistů i regionálních stran. Vznikli letos v lednu a v evropských volbách dostali osm procent.
„Nabrali jsme dobrý vítr do plachet,“ pochvaluje si výsledky z východního Německa šéf Alternativy pro Německo Lucke a média věští, že potíže s tím bude mít především CDU kancléřky Angely Merkelové. Má prý jediné štěstí, že další zemské volby budou až napřesrok. Nutno ovšem upozornit, že CDU si ve východoněmeckých volbách také polepšila a že se v poslední době stalo zvykem shazovat všechny úspěchy kancléřky varováním před budoucími porážkami.
