Babišovi prokurátoři
Společnost se dostává na šikmou plochu z extrému do extrému. Přichází to bohužel ve chvíli, kdy se zároveň nebezpečně trivializuje veřejná debata, v níž se utápí energie na povrchních tématech a už jí nezbývá na ta podstatná. To je ideální příležitost prosadit ve stínu a tichosti zásadní a nebezpečné věci.
Dobře je to vidět na novém zákonu o státním zastupitelství. Začalo to extrémní snahou o emancipaci, s níž přišli v roce 2012 žalobci pod intelektuálním vedením dua Pavel Zeman – Lenka Bradáčová. Přes Jiřího Pospíšila prosadili do veřejné debaty nový zákon o státním zastupitelství, který posouval jejich autonomii mimo dosah politiky.
Společnost už v té době žila příběhy o Palermu, jak se tady všude krade, korumpuje a nebozí žalobci nemohou vyšetřovat. Když premiér Petr Nečas odvolal Jiřího Pospíšila, byl z něho mučedník, na jehož obranu se demonstrovalo. Z Lenky Bradáčové a Pavla Zemana se staly ikony protikorupčního tažení.
V červnu 2013 si vrchní olomoucký žalobce Ivo Ištvan dojel pro tajemnici a přítelkyni tehdejšího premiéra. Značná část médií tleskala a vydrželo jí to i dlouho poté, co začínalo být zřejmé, že Ištván nemá důkazy o kšeftech kmotrů s politickými špičkami, které by legitimizovaly shození vlády a následný rozklad politického systému. Týdeník Respekt přesto udělal z Ivo Ištvana Osobnost roku 2013 a úniky z vyšetřovacích spisů se hrnuly do médií. Aktivisté z nátlakových spolků typu Rekonstrukce státu hlásali nový zákon o silně nezávislém státním zastupitelství za nezbytnou podmínku boje proti korupci.
Vlna vynesla k moci Andreje Babiše a na ministerstvo spravedlnosti posadil profesorku kriminologie Helenu Válkovou. Ta se od první chvíle netajila touhou mít informace z živých případů a šanci zasahovat do konání státního zastupitelství, včetně možnosti odvolat jakéhokoliv žalobce (přitom vůbec nevyužívá stávajících kárných řízení). Zároveň působila značně zmateným dojmem, takže se celou dobu spekuluje, kdy se jí Andrej Babiš zbaví stejně jako ministra dopravy Antonína Prachaře.
Válková připravila zbrusu nový zákon o státním zastupitelství, který je přesným opakem toho, co prosazovali Zeman s Bradáčovou. Fakticky je to politická prokuratura ve francouzském stylu, kde je pánem vyšetřovaných kauz ministr spravedlnosti.
Protikorupční ikony Zeman s Bradáčovou vyčkávaly, jak se věc vyvine a když uviděli, že Válková skutečně svou vizi se zásahem do živých případů sepsala, vystartovali do veřejné ofenzívy.
Zásadní otázka je, jestli Helenu Válkovou vede jen její kriminologická touha vidět zblízka živé případy a mít šanci do nich zasáhnout, nebo má politické zadání od Šéfa. Mozkem ministerstva spravedlnosti už dávno není paní profesorka, ale její první náměstek Robert Pelikán. Ten inspiraci francouzskou prokuraturou opakovaně přiznává.
Možná už je Helena Válková jen k oběti určený bílý psík, od nějž se čeká, že zákon předloží, sklidí za něj ostrou kritiku a rezignuje. Pak přijde Robert Pelikán, který ho jemně obrousí o povrchně nejviditelnější body při zachování všech podstatných složek politické prokuratury – a pojede se dál. Z ambiciózního Pelikána se stane ministr a na místo jeho první náměstkyně usedne jeho současná šéfka justiční sekce Klára Cetlová (na starosti má už dnes všechna kárná řízení se soudci a žalobci), partnerka miliardáře Daniela Křetínského.
Zajímavé je, jak je teď nový zákon pod nesrovnatelně menším drobnohledem, než když se v roce 2012 demonstrovalo za Jiřího Pospíšila. Média, která dělala z Ištvana a spol hrdiny, řeší jiná témata. A Lenka Bradáčová správně upozorňuje, že aktivisté z Rekonstrukce státu a spol. si ve své povrchnosti ignorují, že zákon o státním zastupitelství, za nějž se tolik zasazovali, zdegeneroval v pravý opak.
Čtěte také: Válková chce ovládat žalobce, míní Lenka Bradáčová
Takže od obtížně kontrolovatelných žalobců, prosazovaných duem Zeman-Bradáčová, jsme dospěli do stádia návrhu miliardáři řízených prokurátorů. Není třeba zdůrazňovat, že je to extrém nesrovnatelně nebezpečnější.
Jediná rozumná věc je v této chvíli zapomenout na jakékoliv změny a zůstat u současného v zásadě funkčního jednadvacet let starého zákona o státním zastupitelství.
