BLOG

Digitální demence: zranitelné děti, chudí i nejistí

Před dvěma lety popsal špičkový mozkový specialista prof. Manfred Spitzer, ředitel univerzitní psychiatrické kliniky v německém Ulmu, výrazem „digitální demence“ takový psychický proces, ve kterém přílišné užívání digitálních médií vede k rozkladu kognitivních, tedy poznávacích a hodnotících funkcí mozku v rozsahu, který se dá přirovnat k podobným projevům duševně nemocných pacientů, nebo lidí,kteří prodělali úraz mozku. Dobře podložená kniha uznávaného odborníka je sepsána tak důrazným a varovným způsobem, že způsobila neočekávaně silné, někdy až hulvátské reakce čtenářů.

Ozvali se nejenom výrobci počítačů a odborníci na elektronické formy vzdělávání, ale také mnoho lidí, kteří jsou na elektronické komunikaci více či méně závislí. Kniha právě vyšla i v českém překladu a v této chvíli není jasné, zda bude v záplavě jiných titulů zapomenuta či ignorována, anebo naopak vyústí v podobně nesmiřitelný střet zastánců a odpůrců sociálních sítí. Osobně si myslím, že by měly být v každé školní knihovně, aby vyrovnávala tlak digitálního optimismu živeného reklamou.

Ještě než sami zaujmete stanovisko k celkem nesporným faktům, je nutné být si vědom toho, že se nejedná o to, zda je internet „dobrý nebo špatný“, ale o míru jeho používání, respektive o mez, za kterou jeho pozitivní stránky začínají ustupovat a přichází pomalý rozvrat podobný duševní poruše. Tato mez je nejenom individuální, ale především závisí na věku. Malé děti, jejichž mozek se začíná rozvíjet a učit jsou - a to zřejmě celoživotně -  mnohem zranitelnější než dospělí lidé.

Spitzer hned na začátku knihy cituje amerického internetového specialistu Nicholase Carra, který napsal, že Síť mu kousek po kousku vzala schopnost koncentrace, protože si jeho mozek navykl přijímat informace jako proud jednoduchých, průběžně přicházejících vět. Carr přestal mít schopnost poradit si s delšími, složitějšími texty, protože mysl si nedokázala zapamatovat větší objem informace o rozsahu dejme tomu několika odstavců. Carr se obracel na své přátele počítačové specialisty a ti mu potvrzovali podobnou zkušenost.

Varování přišlo z Koreje

První, kdo na problém digitální demence upozornil, však byli příslušníci nejvíc digitalizovaného národa na světě – Jižní Koreje, kde dvě třetiny dětí vlastní chytrý telefon. Korejci u svých dětí a teenagerů popsali poruchy paměti a soustředění společně s těkavostí a citovým „zploštěním“. Děti hůř četly psaný text a méně mu rozuměli. Korejci později přišli na to, že část těchto poruch souvisí s příliš intenzivním využívání elektronických médií. Spitzer říká, že tato média nejenom mění náš život, ale mohou nastartovat či urychlit proces postupného duševního úpadku neboli demence.

V říjnu roku 2011 vydala zhruba polovina z tisíce oslovených amerických internetových specialistů prohlášení, ve které se říká, že v roce 2020 budou mozky lidí, kteří se intenzivně věnují multitaskingu (tedy činnosti, při které řešíte víc úkolů najednou – např. píšete domácí úkol a přitom sledujete facebook a odpovídáte na maily) jinak propojeny než mozky starších lidí. Výsledkem budou lidé, kteří budou mít problémy s pamětí, základní schopností přemýšlet do hloubky, pociťovat hlubší sounáležitost s dalšími lidmi a reagovat tváří v tvář jeden na druhého, protože většinu své energie věnují výměně krátkých jednoduchých zpráv.

Německo bije na poplach

Výroční zpráva německé protidrogové komise federální vlády za rok 2012 označila zhruba čtvrt milionu mladých lidí ve věku 14-24 let závislými na internetu a dalších 1,4 milionu jako rizikovou skupinu. Počet závislých na elektronických hrách se během pěti let ztrojnásobil. Nejvíce ohrožení jsou nezaměstnaní muži s nižším vzděláním. Spitzer říká, že mnoho současných mladých lidí tráví dvakrát víc času na sociálních sítích než učením. Ale nejedná se jenom o muže, ale také o matky s malými dětmi. Mnoho z nich hodiny sleduje televizi a výsledkem je i návyk u dětí. Podle Spitzerova výzkumu v Německu 800 tisíc dětí v předškolním věku sleduje televizi do 22 hodin a o půlnoci (kdy běží ty ostřejší programy) jich je stále ještě 50 tisíc. Děti prostě napodobují zvyky svých rodičů.

Velice zajímavý, ale očekávatelný výsledek přinesla americká studie, která se zabývala dětmi, které se učí pomocí výukových programů na specializovaných nosičích DVD. Tyto děti oproti svým vrstevníkům znaly méně slov a celkově byly zaostalejší než ty děti, kterým rodiče pravidelně četli knížku. V Německu jsou u zhruba 10 % dětí diagnostikovány jazykové potíže, tedy schopnosti nejenom se vyjádřit, ale také na dříve obvyklé úrovni porozumět textu.

Nová média jsou zatím moderní, takže jim podléhají všechny sociální skupiny, ale v USA a Japonsku se již objevují náznaky sociální diferenciace. Část mladých lidí buď z alternativních, kulturních či bohatších vrstev z vlastní zkušenosti poznává, že sociální sítě jsou nejenom riskantní, ale hlavně nepřinášejí uspokojení a tak je začínají omezovat.

Nejistí, chudí a nezaměstnaní právě naopak nalézají v síti určitou náhražku za běžný, pro ně nepříliš uspokojivý život. V budoucnosti tak může vzniknout poměrně početná skupina lidí, která by se dřív zařadila mezi lidi závislé na alkoholu, ale dnes se spíš stává digitálním proletariátem.

Pokračování čtěte: Digitální demence 2: člověk sám se svým přístrojem

Třetí díl čtěte: Z dětí nám vyroste digitální proletariát

Přejít na diskusi