NOVÉ

Proč není vláda razantnější v kauze Michalákových? Bojí se o Norské fondy?

Týdeník Echo

Témata: ,

Případ Evy Michalákové, jíž v Norsku před pěti lety odebrali dva syny, a nedávný případ norsko-českého rodičovského páru a jejich devítiměsíční vážně nemocné holčičky, kterou tamní úřady nakonec rodičům po čtvrt roce vrátily, mají jeden společný rys – podivnou liknavost české vlády.

Jednotliví ministři sice na Norsko občas zaláteří: ministryně práce Michaela Marksová-Tominová loni v říjnu po adopci jednoho z chlapců Michalákové oznámila, že „je pobouřena“, premiér píše dopisy svojí norské kolegyni a po její nicneříkající odpovědi se veřejně zaváže, že „nepoleví v diplomatickém tlaku“, ministr zahraničí Lubomír Zaorálek si pozval norskou ambasadorku k podání vysvětlení.

Celé to ale budí dojem, že ministři jsou k takovým výrokům prostě tu a tam dotlačeni veřejným míněním. Michalákové stát po léta sliboval pomoc, teprve až sama projde kolečkem norské justice. Nejnověji se český stát rozhodl svůj zájem o případ demonstrovat nikoliv účastí u tamního soudu (která byla přípustná), nýbrž dopisem.

Když lidé v debatách přemýšlejí o důvodech tohoto záhadného chování Sobotkovy vlády, s železnou pravidelností se v nějakém momentě vynoří šifra „Norské fondy“. Co přesně Norské fondy jsou, kolik peněz se z nich rozděluje, kdo určuje, jestli z nich víc přiteče do České republiky, nebo do Rumunska? A mohli by dárci, pokud by Sobotkova vláda vůči Norsku skutečně postupovala razantněji, za trest utáhnout kohoutek?

Čerpat norské peníze se Čechům celkem daří. Proto také na ministerstvu financí v Praze předpokládají, že by částka pro Českou republiku v příštím finančním období mohla být ze 131 milonů eur (3,5 miliardy korun) o několik milionů eur navýšena. Tahanice kolem dětí Evy Michalákové by v takovém případě mohly český stát přijít na několik milionů eur, těch, o které se mělo navyšovat, a nakonec nebude. Kdyby to byly řekněme čtyři miliony eur, přijdou žadatelé z České republiky o 100 milionů korun. Což, doufejme, není suma, pro niž by vláda na mezinárodním parketu žmoulala čepici.

Více informací o rozdělování peněz z Norských fondů najdete v Týdeníku Echo.

Z nového čísla Degenerace myšlení českých dětí. Proč umíme čím dál hůř počítat a logicky myslet?

Echo týdne: Džihádista, na kterého se zapomnělo ● Komentář: Sněmovna ztraceného času ● Komentář: Jak Trump poráží fakta ● Analýza: Privatizace nemocnic se blíží ● Salon: Koho ještě zajímají Oscaři? ● Historie: Fučíkovo srdce na oprátce ● Svět: Tajemství synopse a katedrály ● Fokus: Jako v House of Cards ● Esej: Limity fikce ● Rozhovor se scenáristkou Terezou Brdečkovou: Nemáme právo soudit, ale každý může říct své ● Umění a kritika: Namaluj to hodně černě, umělče! ● Recenze: Antonín Dvořák, vyhlášený řezník ● Kulturní tipy ● Styl: Cena Klubu Za starou Prahu ● Styl: Moser v Obecním domě ● Přeceňovaný vs. podceňovaný: Martin Komárek vs. Jiří Komárek ● Technologie ● Aplikace ● Auto    

Trump je stejně důležitý zlom, jako byl rok 1989 V dobách epochálních změn nezáleží na institucích, ale na lidech. Možné je všechno, říká známý politolog Ivan Krastev
Jaromír Jágr: naše slunéčko Nejlepší český hokejista je konstantou této společnosti. Navíc plní skvěle i roli, kterou má veřejná osoba hrát

Přejít na diskusi