ROZHOVOR

Jste ve válce, i když neslyšíte výbuchy, říká ukrajinská aktivistka

Jeden svět

Je to už rok, kdy na východní Ukrajině začal konflikt, který zasáhl do životů tisíců lidí. „Ukrajinců se válka dotýká na každém kroku,“ říká aktivistka a filmařka Larysa Artiuginová, která navštívila Prahu v rámci festivalu Jeden svět. Jak pohlíží na ukrajinskou krizi a jak vzpomíná na Majdan?

Jako členka skupiny Babylon 13 jste se osobně účastnila natáčení na Majdanu? Měla jste obavy?

Natáčení jsem se účastnila každý den, a to ve dne i v noci. Byla jsem tam jako režisérka, pokud jsem měla k dispozici kameramana a zvukaře. Někdy jsem musela vzít do ruky kameru já sama. Nebála jsem se o sebe, protože jakmile se ocitnete uprostřed těch událostí, cítíte to jako svou občanskou povinnost a nevnímáte, co se děje kolem vás. Nevnímáte nebezpečí. Soustředíte se jen na svou práci. Měla jsem ale velký strach o svoje studenty z univerzity, kteří natáčeli na Majdanu se mnou. Dělala jsem jim předtím krátké kurzy, jak se mají chovat v náročných situacích, když je bijí, když se střílí nebo se na ně hrne dav lidí.

Jaká byla tenkrát při protestech atmosféra? V co lidé doufali?

Tu dobu si pamatuji velice dobře. Lidé vyšli do ulic, aby usilovali o svoji svobodu, aby Ukrajina byla svobodným státem. Chtěli také podpořit studenty, které předtím na Majdanu surově zbili. Situace se postupně měnila, ale nálada byla velice dobrá, protože se sešli lidé, kteří sdíleli společné hodnoty. Dokonce se tehdy říkalo: když máš nějaký splín nebo si přestáváš věřit, jdi na Majdan. O nás všechny, a zejména o filmaře, se navíc dobře starali. Nosili nám pití a jídlo. Dále tam byla ošetřovatelská služba, která nabízela léky a vitaminy, když se někdo necítil dobře.

Zasahovali policejní složky ve větší míře proti novinářům a filmařům?

Bylo to tak. 1. prosince 2013 jsem nejdřív natáčela pochod a pak jsem se ocitla přímo v epicentru bojů v ulici Bankova. Před námi stáli příslušníci ozbrojených složek ministerstva vnitra a když se rozestoupili, za nimi nastoupil Berkut (speciální jednotky bezpečnostních složek na Ukrajině – pozn. red.) s obušky. Bili do demonstrantů a my jsme utíkali. Viděla a slyšela jsem, jak jeden z kolegů říká tomu berkutovci: já jsem novinář. On mu na to odpověděl: Jo ty jsi novinář? Tak to ti dám ještě větší ránu. Osobně si myslím, že měli zadané cíleně hledat a mlátit novináře. Za jediný den utrpělo různá zranění 42 žurnalistů.

Válka je znát na každém kroku

Jaká je na Ukrajině situace teď po minských dohodách? Dá se říct, že se bojuje méně, nebo je to zhruba stejné?

Někde boje pokračují i po minských dohodách. Například ve městě Debalceve byly střety ostřejší než dřív. Podle aktuálních informací z listu Ukrajinska pravda třeba v 10:45 zemřel v zóně antiteroristické operace jeden ukrajinský voják, za jeden den byl čtyřicetkrát ostřelován Doněck. Bojuje se vlastně pořád. Takže rozhodně nedochází k tomu, že by se dodržovaly minské dohody a myslím si, že nikdo z nás nemá iluze o tom, že by se nějak mohly dodržovat.

Podle vás tedy neměly minské dohody velký význam?

Můj osobní názor je, že to byly jen takové politické manévry. Aby svět viděl, že Ukrajina dodržuje nějaké dohody, ke kterým se zavázala. Ve skutečnosti se ale proud zbraní, které se přivážely z Ruska na východní Ukrajinu, nezastavil. Pokračuje to dál.

Jak se válka dotkla života lidí v oblastech, kde se nebojuje?

Je to jeden stát. Není možné, aby jedna polovina žila klidným životem a vůbec nevnímala, že se ve druhé části země bojuje. Podle mě jsou hlavní důsledky na západní část Ukrajiny v tom, že je tu víc než milion uprchlíků ze zóny antiteroristické operace, kterým dobrovolníci shánějí jídlo a přístřeší. Lidé se snaží tlačit na politiky, aby se rozhoupali k reformám.

Ukrajinců se dotýká válka na každém kroku, ale zaujala mě situace v České republice. Tady se zdá, jakoby žádná válka ani nebyla, ale je to jenom iluze. Ve skutečnosti jste ve válce také, alespoň v té informační. Ta dávno probíhá, i když neslyšíte výbuchy. Ruská propaganda se snaží ovlivnit, co se dá. A je zvláštní, že si čeští politici neuvědomují, pod jak silným vlivem té propagandy jsou.

Jaký je váš pohled na pilotku Nadiju Savčenkovou?

Já osobně jsem na ni hrdá. Považuji ji za takovou ukrajinskou Johanku z Arku. Je to naše národní hrdinka. Probíhají nejrůznější akce na její podporu a naše skupina Babylon 13 natočila o Nadije Savčenkové film. Já bych si moc přála, aby zůstala naživu a vrátila se na Ukrajinu.

Jaký máte názor na Pravý sektor a skupiny, které mají radikálnější názory?

Ti kluci, kterým se dneska říká Pravý sektor, jsou skuteční patrioti a bojovali za osud Ukrajiny. Nejdříve na Majdanu a pokračují v tom v zóně antiteroristické operace. Opakovaně přesvědčili, že jsou to opravdoví vlastenci. Na Majdanu jsme tři měsíce stáli, politici slibovali a v podstatě se nic nedělo. Nebýt lidí z Pravého sektoru, tak bychom se možná ani nikam neposunuli. Nebezpeční radikálové – to je mýtus, který se rozšířil díky Kremlu. Ve skutečnosti žádný takový strašák, jak to prezentují ruská média, neexistuje. Je to jen velká mediální bublina.

Ukrajina bude jednotná jako dřív

V dnešní době je to asi ještě otázkou spekulací. Ale jak myslíte, že by válka mohla skončit? Co Doněcká a Luhanská lidová republika?

Válka skončí rozpadem Ruské federace. Fyzicky žádná Luhanská nebo Doněcká republika neexistují. Je to celé důsledek speciální operace, kdy ruská rozvědka a nějací místní bandité a kriminálníci, kterým dali do ruky zbraně a peníze, se na čas zmocnili vlády. Místní obyvatelé jsou pod vlivem ruské propagandy a určitě to na ně má vliv. Tato situace je ale jenom dočasná. Celé je to důsledek operace, která není přirozená.

Za více než dvacet let, co existuje nezávislá Ukrajina, zde nikdy nebyl potenciál žádného vojenského konfliktu. Tento konflikt byl exportován z Ruska. Jakmile přestane tlak z ruské strany, Luhanská a Doněcká republika se rozpadnou. Je zatím obtížné říci, jak válka dopadne. Ale jsem si jistá, že Ukrajina zůstane jednotným státem.

Na čem teď zrovna pracujete?

Pracuji v současné době na několika projektech. Jedním z nich je Babylon 13. Kromě toho se podílím na filmu o bojovnících z dobrovolnického praporu Donbas. Zatím je to jen pracovní název. Sleduji jejich osud od chvíle, kdy vyrazili do války bránit Ukrajinu a mezitím se dostali do obklíčení u Ilovajska (město v Doněcké oblasti – pozn. red.). Další snímek, na kterém dělám, se bude jmenovat Nový Donbas a je to také dobrovolnický film. Jezdíme do Donbasu pomáhat například při obnově škol a podílejí se také dobrovolníci. Průběžně o tom natáčíme film.

Larysa Artiuginová se narodila v roce 1971 a vystudovala filmovou režii na Kyjevské národní univerzitě divadla, filmu a televize Karpenko-Kary. Zabývala se také produkcí a scenáristikou. Je autorkou filmů No GMO, Ukraine, Goodbye!, Yellow Flower for Monsieur Bourillon. V současné době působí jako nezávislá filmařka a učí na univerzitě. Je členkou skupiny Babylon 13.
Skupina Babylon 13 natáčí krátká videa o současném dění na Ukrajině a zveřejňuje je na YouTube. Dokumentuje také události ve východní části země. Vznik skupiny je spojen s občanskými protesty na kyjevském náměstí Nezávislosti na konci roku 2013 a začátkem roku 2014, které byly na počátku ukrajinského konfliktu. Jádro tvoří zhruba dvacet lidí, s dalšími dobrovolníky ale počet účastníků dosahuje stovky.

Přejít na diskusi