Pokus vystřídat stárnoucí politické elity nevyšel

Témata: , , ,

Zděšení, šok, patová situace a zmatek – a všechno najednou. Tak vidí slovenští politici i média výsledek sobotních parlamentních voleb. Prvním důvodem je vstup strany Mariana Kotleby do Národní rady, a hned s osmi procenty. Jde o seskupení, které se zdraví slovy „Na stráž“, což byl oficiální pozdrav z dob kolaborantského Slovenského státu, Romy veřejně nazývají parazity a rehabilitovali by popraveného válečného prezidenta Jozefa Tisa, který poslal na smrt 60 tisíc slovenských Židů. Kotlebova strana je prostě rasistická sebranka, jakou v Česku, ale i v Polsku těžko najdete.

V parlamentu se octla jednoduše proto, že se získala hlasy běžných antisystémových voličů, jací v Česku volí například i Okamuru a část také Babiše. S malou změnou. Mají pocit, že jsou na okraji zájmů politiků a že by jim nestačil ani Okamura s Babišovými penězi, pokud by ovšem neběhal po Malé Straně se samopalem. Voliči takto žádají hlavně řešení své chudoby a frustrace. Rasistického hejtmana Kotlebu mnozí z nich vnímají hlavně jako vhodného posla se vzkazem pro premiéra Roberta Fica.

Náckové v parlamentu ale nejsou zdaleka největším problémem, jaký volby přinesly. Kotleba možná bude jen nechutnou, ale přesto jen čtyřletou epizodou slovenské politiky. Hlavní problém je samotný pokus o velké střídání stárnoucích politických elit, který se ovšem hodně nevyvedl. Místo výměny Fica a jeho strany Směr a pravicových politiků s dvacetiletou praxí, přinesl chaos, jaký se dá jen velmi obtížně vyřešit. Ačkoli je teoretických možností na sestavení koalice několik, chtělo by to dohodu slovenských Maďarů s nacionalistickou SNS, která na ně pohlížela ještě před pár lety jako na lidi druhé kategorie. Anebo dohodu liberálů s momentálně frustrovaným konzervativním předsedou nové strany Sieť, který se ještě před dvěma dny stavěl do pozice nového premiéra. Jeho strana ovšem zcela vybouchla a místo 14 dostala jen pět procent. Pak by mohlo jít o dohodu Směru s nacionalisty (což bude patrně zcela bez problémů) a někoho z nenacionalstické pravice. Vyjednávat se bude patrně týdny a nikdo – ani sám Fico – si netroufá říct, jak to dopadne.

Z nového čísla Degenerace myšlení českých dětí. Proč umíme čím dál hůř počítat a logicky myslet?

Echo týdne: Džihádista, na kterého se zapomnělo ● Komentář: Sněmovna ztraceného času ● Komentář: Jak Trump poráží fakta ● Analýza: Privatizace nemocnic se blíží ● Salon: Koho ještě zajímají Oscaři? ● Historie: Fučíkovo srdce na oprátce ● Svět: Tajemství synopse a katedrály ● Fokus: Jako v House of Cards ● Esej: Limity fikce ● Rozhovor se scenáristkou Terezou Brdečkovou: Nemáme právo soudit, ale každý může říct své ● Umění a kritika: Namaluj to hodně černě, umělče! ● Recenze: Antonín Dvořák, vyhlášený řezník ● Kulturní tipy ● Styl: Cena Klubu Za starou Prahu ● Styl: Moser v Obecním domě ● Přeceňovaný vs. podceňovaný: Martin Komárek vs. Jiří Komárek ● Technologie ● Aplikace ● Auto    

Trump je stejně důležitý zlom, jako byl rok 1989 V dobách epochálních změn nezáleží na institucích, ale na lidech. Možné je všechno, říká známý politolog Ivan Krastev
Jaromír Jágr: naše slunéčko Nejlepší český hokejista je konstantou této společnosti. Navíc plní skvěle i roli, kterou má veřejná osoba hrát

Přejít na diskusi