Pokus vystřídat stárnoucí politické elity nevyšel

Témata: , , ,

Zděšení, šok, patová situace a zmatek – a všechno najednou. Tak vidí slovenští politici i média výsledek sobotních parlamentních voleb. Prvním důvodem je vstup strany Mariana Kotleby do Národní rady, a hned s osmi procenty. Jde o seskupení, které se zdraví slovy „Na stráž“, což byl oficiální pozdrav z dob kolaborantského Slovenského státu, Romy veřejně nazývají parazity a rehabilitovali by popraveného válečného prezidenta Jozefa Tisa, který poslal na smrt 60 tisíc slovenských Židů. Kotlebova strana je prostě rasistická sebranka, jakou v Česku, ale i v Polsku těžko najdete.

V parlamentu se octla jednoduše proto, že se získala hlasy běžných antisystémových voličů, jací v Česku volí například i Okamuru a část také Babiše. S malou změnou. Mají pocit, že jsou na okraji zájmů politiků a že by jim nestačil ani Okamura s Babišovými penězi, pokud by ovšem neběhal po Malé Straně se samopalem. Voliči takto žádají hlavně řešení své chudoby a frustrace. Rasistického hejtmana Kotlebu mnozí z nich vnímají hlavně jako vhodného posla se vzkazem pro premiéra Roberta Fica.

Náckové v parlamentu ale nejsou zdaleka největším problémem, jaký volby přinesly. Kotleba možná bude jen nechutnou, ale přesto jen čtyřletou epizodou slovenské politiky. Hlavní problém je samotný pokus o velké střídání stárnoucích politických elit, který se ovšem hodně nevyvedl. Místo výměny Fica a jeho strany Směr a pravicových politiků s dvacetiletou praxí, přinesl chaos, jaký se dá jen velmi obtížně vyřešit. Ačkoli je teoretických možností na sestavení koalice několik, chtělo by to dohodu slovenských Maďarů s nacionalistickou SNS, která na ně pohlížela ještě před pár lety jako na lidi druhé kategorie. Anebo dohodu liberálů s momentálně frustrovaným konzervativním předsedou nové strany Sieť, který se ještě před dvěma dny stavěl do pozice nového premiéra. Jeho strana ovšem zcela vybouchla a místo 14 dostala jen pět procent. Pak by mohlo jít o dohodu Směru s nacionalisty (což bude patrně zcela bez problémů) a někoho z nenacionalstické pravice. Vyjednávat se bude patrně týdny a nikdo – ani sám Fico – si netroufá říct, jak to dopadne.

Z nového čísla Duka: Halík je v církvi menšina, většina souzní se mnou

Echo týdne: Německo: integrace není nikdy dost ● Komentář: Tatínek vysvětluje dceři, co je rasismus ● Téma: Tanky a dějiny na nočníku ● Komentář: Stroj času. Živitelka, zpět do normalizace ● Analýza: Evropa nemá alternativu ● Historie: Poučení voleb roku 1946 ● Rozhovor s Ivo Mludkem: Češi i Poláci v pasti. Ani EU, ani Rusko. Ale co? ● Umění a kritika: Jakost lokálních produktů, vztah k jazyku a řeči ● Recenze: Krása a smrt v Benátkách ● Kulturní tipy ● Postavy: Robert Redford: americký krasavec ● Styl: PASK – Pavilon skla Klatovy ● Přeceňovaný & Podceňovaný: Konvička versus Snaha státu vychovávat ● Technologie ● Aplikace ● Auto

Občan Trump. Nesnadná cesta magnáta velkým světem podnikání Esej o povaze kandidáta na post prezidenta USA
Aby písnička měla smysl, měla by vystihovat zkušenost Salon o novém hudebním trendu a tom, jestli je Jaromír Nohavica rasista

Přejít na diskusi