Pokus vystřídat stárnoucí politické elity nevyšel

Témata: , , ,

Zděšení, šok, patová situace a zmatek – a všechno najednou. Tak vidí slovenští politici i média výsledek sobotních parlamentních voleb. Prvním důvodem je vstup strany Mariana Kotleby do Národní rady, a hned s osmi procenty. Jde o seskupení, které se zdraví slovy „Na stráž“, což byl oficiální pozdrav z dob kolaborantského Slovenského státu, Romy veřejně nazývají parazity a rehabilitovali by popraveného válečného prezidenta Jozefa Tisa, který poslal na smrt 60 tisíc slovenských Židů. Kotlebova strana je prostě rasistická sebranka, jakou v Česku, ale i v Polsku těžko najdete.

V parlamentu se octla jednoduše proto, že se získala hlasy běžných antisystémových voličů, jací v Česku volí například i Okamuru a část také Babiše. S malou změnou. Mají pocit, že jsou na okraji zájmů politiků a že by jim nestačil ani Okamura s Babišovými penězi, pokud by ovšem neběhal po Malé Straně se samopalem. Voliči takto žádají hlavně řešení své chudoby a frustrace. Rasistického hejtmana Kotlebu mnozí z nich vnímají hlavně jako vhodného posla se vzkazem pro premiéra Roberta Fica.

Náckové v parlamentu ale nejsou zdaleka největším problémem, jaký volby přinesly. Kotleba možná bude jen nechutnou, ale přesto jen čtyřletou epizodou slovenské politiky. Hlavní problém je samotný pokus o velké střídání stárnoucích politických elit, který se ovšem hodně nevyvedl. Místo výměny Fica a jeho strany Směr a pravicových politiků s dvacetiletou praxí, přinesl chaos, jaký se dá jen velmi obtížně vyřešit. Ačkoli je teoretických možností na sestavení koalice několik, chtělo by to dohodu slovenských Maďarů s nacionalistickou SNS, která na ně pohlížela ještě před pár lety jako na lidi druhé kategorie. Anebo dohodu liberálů s momentálně frustrovaným konzervativním předsedou nové strany Sieť, který se ještě před dvěma dny stavěl do pozice nového premiéra. Jeho strana ovšem zcela vybouchla a místo 14 dostala jen pět procent. Pak by mohlo jít o dohodu Směru s nacionalisty (což bude patrně zcela bez problémů) a někoho z nenacionalstické pravice. Vyjednávat se bude patrně týdny a nikdo – ani sám Fico – si netroufá říct, jak to dopadne.

Z nového čísla Kde domov můj? Jak rozumět současným náladám na Západě

Echo týdne: Nesnesitelná všednodennost teroru ● Komentář: Kdo je vlastně v Německu labilní ● Komentář: Ruský zářez do americké kampaně ● Rozhovor s Burakem Bekdilem: Turecko už je zislamizované ● Salon: Řídit Ameriku jako firmu. Po trumpovsku ● Komentář: Dlouhý pochod institucemi ● Esej: Západ musí přestat panikařit z ruské hybridní války ● Rozhovor s Matějem Ptaszkem: Rokenrol je stejně důležitý jako fotbal ● Recenze: Vzpomínky a nejlepší zůstanou? ● Postavy:  Frank Mackey: předobraz Tumpa jako svůdce a soudce ● Přeceňovaný a Podceňovaný: Schengen vs. Společný trh EU ● Styl ● Technologie ● Aplikace ● Auto

Turci raději pláčou, než se smějí V zemi, kde mužská čest leží mezi ženskýma nohama
Osmdesátky pro děti i dospělé Nostalgie po poslední autentické době trvá

Přejít na diskusi