Americké demokraty dohonil čas

Jaký mají význam americké volby, ty takzvané midterms, tedy konané v letech, kdy se zároveň nevolí prezident? Ne moc velký; moc prezidenta v americkém politickém systému od počátku 20. století ustavičně stoupá. Američané úměrně tomu chodí k těmto volbám méně. Platí pravidlo, že voliči jsou z prezidenta mírně unaveni a jeho strana v nich ztrácí. Rovněž platí, že se k urnám dostavují ti pravidelnější, věrnější voliči, což v současné Americe znamená, že elektorát je bělejší a starší, zatímco příslušníci menšin a mladí lidé zůstanou u těchto méně vzrušivých voleb spíš doma.

To všechno se v letošních volbách naplnilo měrou vrchovatou a ještě trochu navíc. Republikáni získali od demokratů Senát a ve Sněmovně reprezentantů, kterou už ovládali, dosáhli nejpočetnější většiny od roku 1928. Není divu, že komentátoři se předháněli v hledání nejexpresivnějších výrazů pro to, co demokraty potkalo. Řekněme třeba nakládačka.

Ale jsou to přece jen midterms, proto bychom neměli přeceňovat dojem, který se nabízí: že nakládačku dostal Barack Obama a progresivní hodnoty a politické koncepce, které reprezentuje.

V momentce to tak rozhodně vypadá. Úspěšní republikánští kandidáti většinou stavěli svou kampaň na jednoduchém receptu – připomínali voličům, že jejich demokratický oponent hlasoval v Kongresu v 90, 97 či 99 procentech s Barackem Obamou. Ten naopak zůstával doma ve Washingtonu, neboť po boku většiny demokratických kandidátů nebyl vítán. A pokud měli v nějakém silně obamovském volebním obvodě pocit, že by prezidentova přítomnost mohla být přínosem, nevyplatilo se jim to, včetně prezidentova domovského Illinois. Demokratická kandidátka do Senátu v Kentucky Alison Lunderganová Grimesová, dokonce v debatách tvrdošíjně odmítala říct, koho volila v posledních prezidentských volbách, a v jednom kampaňovém spotu se nechala natočit při střelbě z lovecké pušky se slovy: „Nejsem Barack Obama. Nesouhlasím s ním ohledně zbraní, uhlí a environmentálních regulací.“

Nešlo jen o skandály a selhání Obamovy administrativy – zpackaný rozjezd nepopulární reformy zdravotnictví, invaze nezletilých latinskoamerických dětí nalákaných na mexickou hranici informacemi, že Obama hodlá legalizovat pobyt ilegálních imigrantů, informace o otřesném stavu zdravotní péče o veterány, bezradný, zaskočený postoj ke krizím v Iráku a na Ukrajině. Selhala celá progresivní politická pohádka o pokrokových demokratech a zlých, zapšklých republikánech, kteří vedou „válku proti ženám“ a menšinám. Do Senátu se dostala Jesi Ernstová z Iowy se svým virálním spotem o tom, jak se jí bude hodit, že vyrůstala na farmě, takže umí kastrovat prasata (vládním výdajům, které kongresmani směřují do svých volebních obvodů či svým politickým přátelům, se v Americe zkráceně říká vepřové). Ale dostala se do něj i Mia Loveová z Utahu, první republikánská černoška v Kongresu. Dostal se do něj Cory Gardner z Colorada navzdory kampani demokratického oponenta soustředěné na obhajobu ženských reprodukčních práv tak monotematicky, že mu novináři začali přezdívat Mark „Děloha“ Udall. Do Senátu se dostal i první černošský republikán z Jižní Karolíny od doby po občanské válce Tim Scott a do Sněmovny první černošský republikán z Texasu Will Hurd. V guvernérských volbách byli znovuzvoleni republikánští guvernéři Ohia a Wisconsinu, kteří ve svých státech prosadili zákony omezující moc odborů ve veřejném sektoru.

Kdo se naopak do Kongresu nedostal? Například Sean Eldridge, milionář a gay aktivista, jehož manžel Chris Hughes spoluzakládal Facebook a pak pracoval v Obamově volební kampani a předloni koupil známý liberální týdeník The New Republic. Voliči na jeho progresivní životopis a hodnoty nebyli zvědaví, a tak si zřejmě partneři pro příští volby koupí dům v jiném volebním obvodě (ten, který Eldridgeovi umožnil kandidovat do Sněmovny v New Yorku, je stál dva milióny dolarů). Milionář a manažer hedgeového fondu Tom Steyer sice nekandidoval, ale lil peníze – 73 miliónů dolarů – do kampaní proti kandidujícím „popíračům“ globálního oteplování. Ve většině volebních soubojů na něž se zaměřil, ale nejen neuspěl, ale dokonce se od té doby, co se do nich jeho organizace vložila, převaha dotyčných republikánů zvýšila.

Představy o nastávající o demografické trendy opřené permanentní většině demokratů se tedy ukázaly být silně předčasné. Demokraté nedokázali dostat k volbám především mladé lidi okouzlené Obamou, jejich převaha mezi ženami byla slabší, než potřebovali, a hodně ztratili u Američanů asijského původu – 17 % oproti posledním „midterms“ v roce 2010 a dokonce 47 % oproti prezidentskému roku 2012.

Ale demografie je to, co je – Amerika je a bude více multirasová a méně rurální. Jenže v politice není nic navěky dané a nic nestojí na místě. Obamovci se pyšnili svou převahou ve využívání nových technologií a „big data“ k lepšími cílování voličů v kampani a v den voleb. Tenhle náskok teď republikáni dotáhli. Dále demokrati sázeli na to, že republikáni, jak už jej jejich zvykem, zase nanominují nějaké extremisty, kteří se postarají demokratům o posvícení výroky o „legitimním znásilnění“ a podobně. Republikáni tentokrát usoudili, že s demokracií se to nesmí přehánět, a drsnými zákulisními metodami zasáhli do primárek tam, kde se rýsovalo vítězství nějakého kandidáta tohoto typu. A vybraní kandidáti byli na demokratickou taktiku systematicky připravovaní. Deník Washington Post popsal, jak na republikánské kandidáty, kteří přistáli ve Washingtonu cestou na kampaňové školení, čekalo na letišti překvapení: skupina lidí s kamerami je zasypala otázkami na téma znásilnění a antikoncepce. Nejednalo se ale o novináře, nýbrž o republikánské aktivisty, kteří takovouto předem koordinovanou „bojovkou“ připravovali kandidáty na to, co je v kampani čeká.

Hlad po moci vytváří kázeň. Mezi republikány po několika hubených letech zvítězila potřeba vyhrát volby nad potřebou ideologické čistoty. Není to koneckonců nic nového. Bill Clinton se v roce 1992 dostal k moci tak, že upozadil levicová ideologická témata, okatě zkritizoval jednu extrémní černošskou aktivistku a začal mluvit o reformě sociálních dávek. Pro mnohé demokraty to byla svatokrádež, ale po dlouhých dvanácti letech získali Bílý dům.

Je to hezké připomenutí fungování demokratického politického trhu. Politika nestojí na místě, že v ní nic není navěky předem dané a žádný náskok nad soupeřem netrvá věčně. Takže do příštích voleb může být všechno jinak. Jestliže se teď zdá, že republikáni mají proti sobě demografii, demokrati zase doplácejí na to, že média, převážně obsazená progresivně orientovanými lidmi, ujišťovala je i sebe sama navzájem, že historie je na jejich straně. Bezděky tak prokazují demokratům medvědí službu.