5 Autorka Pláště svědomí

Sochařka Chromy odhalila v Praze svou další sochu

ROZHOVOR

Prahu v uplynulém týdnu navštívila sochařka Anna Chromy, která se narodila v Českém Krumlově. Hudební akademii múzických umění (HAMU) totiž ku příležitosti oslav 70 let od zahájení výuky darovala bronzovou sochu Franze Schuberta v životní velikosti, kterou v zahradě Lichtenštejnského paláce sama odhalila. V Praze má už několik instalací, které ale vzbudily mezi kunsthistoriky velmi negativní reakce. Vystupoval proti nim například bývalý ředitel Národní galerie Milan Knížák. Podle řady odborníků jsou její objekty kýčem a hyzdí Prahu, studenti dokonce uspořádali protestní happening, aby její sochy byly odstraněny.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zd

Prý jste se chtěla stát malířkou, ale vinou vážné nehody jste se nakonec vrhla na sochařinu.

Ano, to je pravda. Někdy se zkrátka v životě musí stát něco strašného, co nás vlastně přivede na správnou cestu. Kvůli té nehodě jsem nemohla šest let malovat, a protože nedokážu nic nedělat, začala jsem se sochami a plastikami.

Stala jste se prvním umělcem ze Západu, kterého v roce 2009 pozvali Číňané do jejich Akademie sochařství.

A byla jsem prvním žijícím umělcem ze Západu, jehož sólo výstavu uspořádalo Národním muzeu v Číně, které je tím největším čínským muzeum! Číňané dokonce chtěli, abych vyučovala na tamní univerzitě. Dali mi taky profesorský titul.

Vaším nejznámějším dílem je Plášť svědomí, který se nachází třeba před Stavovským divadlem v Praze. Jak jste na nápad s Pláštěm přišla?

Plášť se poprvé objevil v mé malbě „Být, či nebýt“ z roku 1980. A ten Plášť v Praze byl vůbec prvním instalovaným Pláštěm na světě. Dneska jich je v Evropě a v Číně několik desítek. Třeba v Salcburské katedrále, v Národním archeologickém muzeu v Aténách, v Monaku.

A za svůj vůbec největší Plášť jste dostala jako první žena na světě ocenění Premio Michelangelo.

Ta cena se dává za sochařskou práci z carrarského mramoru. To je ten nejlepší mramor, je to něco jako ten nejdražší diamant. V Carraře v Itálii mám taky svoje studio a právě tady jsem pět let pracovala na více než pět metrů vysokém Plášti vytesaném z jednoho kusu bílého mramoru, který vážil 200 tun. A teď pro tenhle Plášť hledáme místo. Protože on nemůže skončit v nějaké soukromé sbírce, musí být dostupný veřejnosti, musí být třeba někde v muzeu.

Proč jste si vybrala zrovna práci s mramorem? Vždyť to musí být hrozně těžké!

Je to strašně namáhavé. Na začátku jsem se tomu bránila, protože jsem si myslela, že to není práce pro ženu. Taky kvůli tomu znečištění, kvůli tomu, co člověk vdechuje. Ale i to, že jsem začala pracovat s mramorem, byla náhoda. Profesor z Carrary mi prostě nabídl, ať s nimi začnu pracovat a já na to kývla.

 

Anna Chromy (*1940) je původem česká malířka a sochařka. Narodila se v Českém Krumlově, ale na konci druhé světové války se s rodiči usadila ve Vídni. Po svatbě s Wolfgangem Steinem se přestěhovala do Paříže, kde začala studovat umění. Při studiu na École nationale supérieure des beaux-arts ji zaujal Salvador Dalí a jiní surrealisté. S Dálím se dokonce později setkala a byl pro její dílo velkou inspirací. Třebaže jejím snem bylo stát se malířkou, po vážné nehodě nebyla schopná malovat, proto se zaměřila na bronzové a mramorové plastiky, které ji proslavily. S manželem nyní žije v Monaku, svůj ateliér má ale v Itálii.

 

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: Český trh s uměním pokořil historii. Prodala se díla za miliardu

Hesla: , , ,

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.