1

Řešení i pro českou armádu „bez tanků“?

Po mnoha letech škrtů začal rozpočet Armády ČR opět růst, což se odráží ve smělých plánech nákupů zbraní. Situace v některých oborech techniky už je skutečně neúnosná, a tudíž se nové výzbroje dočkají např. motostřelci, dělostřelectvo a protivzdušná obrana. Začíná se hovořit i o náhradě tanků T-72M4 CZ. V tomto sektoru světového trhu je v posledních letech hodně živo, což demonstruje mj. oživení termínu „střední tanky“.

Nejprve však bude nutný krátký historický a terminologický exkurs, neboť vymezení lehkých, středních a těžkých tanků se v čase značně posunovalo. Před druhou světovou válkou nevážily některé tanky, které oficiálně patřily mezi střední, ani 20 tun, ale postupně se etablovalo jakési hrubé dělení na typy lehké (do 20 tun), střední (mezi 20 a 40 tunami) a těžké (nad 40 tun). Při řazení obrněnců však samozřejmě nehrála roli jen hmotnost, ale také jejich určení, což získalo ještě větší význam s poválečným rozvojem tanků.

Dlouhodobě totiž platilo, že těžké tanky měly (za cenu menší pohyblivosti) výkonnou výzbroj a silný pancíř, což je předurčovalo k ničení nepřátelských tanků a rovněž opevněných bodů na bojišti. Lehké obrněnce obvykle sloužily pro průzkumníky nebo výsadkáře, zatímco ty střední tvořily univerzální kompromis. Navzdory impozantním parametrům těžkých tanků to nakonec byly spíše střední typy, které nejčastěji rozhodovaly bitvy.

V éře studené války kráčel vývoj tanků Západu a SSSR zcela odlišnými cestami. Západ vsadil na maximální pancéřovou ochranu a vytvořil kategorii MBT (Main Battle Tank), tzn. vozidla, která hmotností odpovídají těžkým tankům, ale z hlediska úkolů jsou univerzální jako dřívější střední typy. Střední a těžké tanky tedy postupně vymizely a kromě MBT existovaly již pouze lehké typy, jež nadále sloužily primárně k průzkumu.

Sovětský svaz preferoval tanky s malou siluetou, a to většinou na úkor ochrany osádky. Vedle toho paralelně vyvíjel dva druhy obrněnců. Tanky zvané „střední“ (a to T-54/55, T-62 a T-72) se vyráběly v obrovských počtech a také se rozsáhle exportovaly, avšak protějškem západních MBT byly spíše „průlomové tanky“ (rusky „tanki proryva“; T-64 a T-80), které směřovaly jen k elitním útvarům sovětské armády. Dnešní hlavní typ ruské armády T-90 pak znamená jakýsi „hybrid“ obou konstrukčních přístupů z období SSSR.

Ke konci studené války se začal proměňovat také pohled na lehké tanky, které neměly výzbroj a pancíř, jenž by snesl srovnání se středními typy či s MBT. Pokrok v oboru kanonů ale nabídl možnost vyzbrojit novou generaci lehkých tanků zbraněmi ráže 105, 120 či 125 mm, jež se již plně vyrovnaly palebné síle MBT, hmotnost těchto vozidel se však pořád držela kolem 20 tun. Takový lehký tank nazvaný M8 AGS (Armored Gun System) chtěla zavést i US Army, ovšem Clintonovy rozpočtové škrty tento nadějný projekt zastavily.

Konflikty poslední dekády však ukázaly, že vozidla o hmotnosti okolo 20 tun prostě nemohou nabízet požadovanou úroveň odolnosti. MBT ale znamenají opačný extrém, jelikož ty nejtěžší (jako americký M1A2 Abrams nebo německý Leopard 2A5) se již dostávají na hranici 70 tun. To dost komplikuje jejich dopravu a omezuje pohyblivost, jelikož pod takovým obrněncem by se v mnoha zemích doslovně propadla většina mostů.

Novinky v oblasti tanků v posledních několika letech naznačují, že byl (možná) nalezen určitý kompromis, a to poněkud paradoxně opět ve formě „středních tanků“, ačkoliv tento pojem má jiný význam než tehdy. Objevilo se několik typů vozidel, jejichž bojová hmotnost se pohybuje zhruba mezi 30 a 40 tunami, a tak může být jejich pancéřová ochrana výrazně lepší než u typů z 20tunové kategorie, aniž by se příliš zhoršovala pohyblivost. Palebná síla odpovídá dnešním standardům, resp. vyrovná se vozidlům kategorie MBT.

Právě takové vozidlo si v rámci programu MPF (Mobile Protected Firepower) hodlá pořizovat americká armáda. Jedním z kandidátů je poněkud paradoxně modernizovaný M8 AGS, dalším je zcela nový obrněnec Griffin na šasi bojového vozidla pěchoty ASCOD. Do stejné kategorie patří i polsko-britský tank PL-01, německý obrněnec MLT na šasi pěchotního vozidla Marder, nový čínský tank VT5 či turecko-indonéský projekt MMWT.

Staronová kategorie středních tanků může být vysoce zajímavou volbou pro státy, jež si chtějí zachovat tankové vojsko, ale z různých důvodů nechtějí investovat do kategorie MBT. Nabízí se tedy otázka, zda mezi takové země patří i Česká republika. Jak známo, v současné době má česká armáda všehovšudy jeden prapor s třiceti T-72M4 CZ, avšak již delší dobu se spekuluje o tom, co a kdy by je mohlo vystřídat. V poslední době se v kuloárech hovoří i o tom, že by se počet tanků v české armádě měl perspektivně navýšit.

Místo jednoho praporu by měly existovat dva až tři, což by znamenalo 60 či 90 tanků. Vypadá to možná trochu směšně, uvážíme-li, že Poláci počítají s 1500 tanky (z čehož zhruba tisícovku mají tvořit sériové deriváty výše zmíněného vozidla PL-01). Pořád je to ale lepší než současný stav a přece jen platí, že Češi (na rozdíl od Poláků) nemají velmocenské ambice a necítí přímé ohrožení v podobě evidentní přesily tanků ruské armády.

Zároveň je však nutné zdůraznit, že náhrada T-72M4 CZ nepředstavuje nějaký akutní problém a česká armáda má poměrně dost času. Stávající tanky mají kalkulovanou životnost zhruba do roku 2030 a vzhledem k délce akvizičního procesu by se výběrové řízení mohlo zahájit klidně až kolem roku 2025. Ostatně ani z finančního hlediska by teď zakoupení nových tanků nebylo únosné, protože rozpočet ministerstva obrany má nyní jiné priority, mj. protivzdušnou obranu, samohybné houfnice nebo bojová vozidla pěchoty.

Z tohoto důvodu také nedává příliš smysl zvažované zakoupení zánovních tanků Leopard 2 od některého z členů NATO. Kromě nezbytných nákladů na modernizaci by to zajisté znamenalo (kvůli hmotnosti těchto vozidel) nemalé problémy s dopravou a logistikou, nehledě k tomu, že navzdory svým nesporným kvalitám již konstrukce Leopard 2 prostě zastarává. To asi nejlépe dokládá fakt, že Němci už intenzivně pracují na náhradě.

Koneckonců i proto by Armáda ČR s výběrem nového tanku neměla příliš spěchat. Dá se totiž předpokládat, že v době, kdy bude opravdu potřeba řešit náhradu T-72M4 CZ, bude situace na trhu velmi odlišná, resp. nabídka bude nejspíše daleko bohatší. Vedle německo-francouzského obrněnce MGCS (Main Ground Combat System, tedy vlastně „Leopard 3“) mohou přijít např. nové obrněnce z Velké Británie (a)nebo Švédska, jelikož zřejmě bude sílit tlak na to, aby státy Evropy reagovaly na ruské vozidlo T-14 Armata.

Stranou samozřejmě nemohou zůstat ani Američané, kde se stále častěji mluví o nové variantě tanku Abrams. Vozidlo zvané M1A3 by mělo přinášet mj. výrazné snížení hmotnosti. Armáda ČR by však měla pozorně sledovat i vývoj ve staronové kategorii středních tanků, jelikož typy z programu MPF nebo polský PL-01 by mohly nabízet zajímavou alternativu. Každopádně ale tankové vojsko musí součástí české armády zůstat, protože i navzdory různým proměnám jsou tanky stále jedním z úhelných kamenů sil teritoriální obrany.

Děti na objednávku Posouvání hranic: Náhradní mateřství, výroba dětí na zakázku. Smíme všechno, co umíme?
Jsme poslední romantici Sochař a malíř Jaroslav Róna o židovských předcích, svých souputnících i dávných civilizacích

Hesla:

/
Vojenský a bezpečnostní analytik

Vojenský a bezpečnostní analytik a publicista. Zabývá se tématy moderních zbraní, ozbrojených sil, konfliktů a bezpečnostních hrozeb. Pravidelně přispívá např. do časopisů ATM, Střelecká revue, Válka Revue nebo II. světová a vydal knihu Zbraně 21. století (2009). Narodil se v roce 1983 a žije v Tišnově.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.