Je náš svět vyčerpaný?

Je zajímavé, kolik zdánlivě vyčpělých a nemoderních témat se v současné době vrací. Mnohá z nich jasně zazněla již v 60. letech: rasové nepokoje, udržitelnost či limity růstu. Jako bychom se na dějinné spirále sice posunuli o závit výš, ale také blíž k těm tématům, která na nás poprvé zapůsobila již před desetiletími. Nejedná se o úplně stejné problémy – třeba otázka rasismus dnes spočívá spíš v dělicí čáře chudoby než v tom, kdo je bílý a kdo černý. Ale o to je situace závažnější, protože ideologický rasismus se dá vyléčit dobrou vůlí – a té třeba v USA bylo vždy dost –, avšak chudoba je celý komplex problémů, který začíná vzděláním a končí nastavením ekonomiky.

Čas se zrychlil. Kde jsou doby, kdy průmyslové Británii trvalo 155 let než zdvojnásobila svůj HDP a kdy měla sotva deset milionů lidí? Rychlost má významný psychologický dopad. Nechceme – a zejména mladí lidé, pro něž rychlost třeba internetu představuje snad poprvé v dějinách lidstva hodnotu – dlouho čekat na nějakou formu blahobytu. Koho by bavilo celý život dřít a v padesáti konečně dosáhnout solidní životní situace? Potřeba mít věci hned teď vede k životu na dluh. Vnitřní dluh vytváříme nejenom tím, že si půjčujeme peníze na hypotéky, ale také tím, že odsouváme rodičovství a o to déle budeme své děti podporovat.

Vlastně není divu, že občas míváme pocit, že svět je vyčerpaný a my s ním, protože nás dohánějí dluhy všeho druhu – zanedbaná dopravní infrastruktura, eroze půd, stav atmosféry či přečerpávání zásobníků podzemních vod. Jen zvažme následující příklad. Moderní zemědělství ničí půdu několikrát rychleji, než se sama vytváří. Následkem eroze půdy bylo od 2. sv. války opuštěno 430 milionů ha půdy, tedy oblast o rozloze Indie, která mohla uživit miliardu lidí. A to přitom ročně přibývá 80 milionů lidí! Tento údaj však můžeme číst i obráceně: pokud se v zemědělství neodehraje nějaká závažná změna, a to nejspíš v zavádění geneticky modifikovaných plodin, pak nejpozději za patnáct let budeme potřebovat další zemědělskou půdu o rozloze Indie. A kde ji vezmeme, když větší zemědělské rezervy má jenom Afrika?

Celou esej Václava Cílka čtěte v aktuální vydání Týdeníku Echo.

Přejít na diskusi