Jaký bude opravený Green Deal? Nová klimastrategie EU vyvolává obavy, kde se na to vezme

Evropská komise představila Clean Industrial Deal (CID), nový strategický rámec zaměřený na dekarbonizaci evropského průmyslu, posílení jeho konkurenceschopnosti a dosažení větší strategické autonomie. CID v zásadě navazuje na neslavný Green Deal a měl by v následujících pěti letech formovat průmyslovou politiku unie. Reakce na jeho představení jsou však smíšené – zatímco ekologické organizace v návrhu vidí klíčový krok k udržitelné ekonomice, průmyslové svazy varují před hrozbou dalšího oslabení evropských firem.

Svaz průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) hodnotí CID jako obecný dokument bez konkrétních a efektivních opatření. Průmyslové organizace dlouhodobě upozorňují na to, že hlavní problémy evropského hospodářství, jako jsou vysoké ceny energií, složité byrokratické překážky a silná globální konkurence, nejsou adekvátně řešeny.

„Je dobře, že si Evropská komise konečně uvědomila, do jak velkých problémů se dostal evropský průmysl a ekonomika obecně kvůli klimatickým a jiným politikám EU, stále ale nenašla odvahu ke skutečnému přehodnocení kurzu,“ uvedl prezident SP ČR Jan Rafaj. Podle něj evropské podniky nedokážou konkurovat Číně, USA a dalším ekonomikám, což se projevuje odlivem investic a útlumem klíčových průmyslových odvětví, včetně farmaceutického, chemického, obranného průmyslu a ocelářství.

Průmyslové svazy také zásadně odmítají pokračující závazek Evropské komise snížit emise o 90 % do roku 2040 a dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. „Svaz průmyslu dlouhodobě odmítá cíl snížení emisí o 90 % do roku 2040, protože je ideologický a pro řadu odvětví průmyslu smrtící. Nikdo nám nevysvětlil, jak toho má Evropa dosáhnout a jaké to bude mít dopady, aniž to nezničilo průmysl. Pojďme chránit klima, ale musíme to dělat jinak,“ říká Rafaj.

Dalším zásadním problémem jsou vysoké ceny energií, které podle SP ČR zůstávají klíčovou překážkou pro konkurenceschopnost evropských podniků. Komise sice plánuje opatření jako snížené sazby daní na elektřinu a síťové poplatky hrazené státy, avšak tato opatření závisí na rozpočtových možnostech jednotlivých států. „Německo bude mít vždy více prostředků než Česko, což ohrozí konkurenceschopnost našich firem,“ varuje Svaz průmyslu.

Průmyslové svazy se rovněž obávají, že navrhovaná podpora obnovitelných zdrojů, sítí a čistých technologií bude extrémně nákladná a dopadne na občany a podniky ve formě vyšších daní a regulovaných cen energií. „Komise nezohledňuje jadernou energetiku jako strategickou linku, přestože právě jádro by mohlo být stabilním zdrojem čisté elektřiny,“ stojí ve stanovisku SP ČR.

Ekologické organizace: Dekarbonizace a konkurenceschopnost jdou ruku v ruce

Naopak ekologické organizace, jako Greenpeace ČR, Hnutí DUHA a Centrum pro dopravu a energetiku (CDE), v Clean Industrial Dealu vidí potřebný krok k dlouhodobé udržitelnosti a energetické nezávislosti Evropy. Podle nich musí průmyslová strategie EU reflektovat nejen potřebu modernizace, ale i sociální a environmentální dopady.

„Evropská komise musí řešit celý rozsah existenčních krizí, které mají sociální i environmentální dopady na evropské občany, nejen zaostávání evropského průmyslu,“ uvedla Miriam Macurová z Greenpeace ČR. Podle ní je konkurenceschopnost a dekarbonizace propojená problematika, přičemž je nutné využít příležitostí, které přechod na čisté technologie přináší.

Jiří Koželouh z Hnutí DUHA zdůraznil, že zelená transformace průmyslu je klíčem k zajištění energetické bezpečnosti Evropy. „Evropa opravdu potřebuje změnit přístup a zbavit se závislosti na dovozu fosilních paliv. K tomu je ovšem třeba prosperující průmysl. Bez oceli, betonu či strojíren větrné elektrárny nepostavíme. A zároveň bez větrných elektráren nebude dostatek cenově dostupné elektřiny pro průmysl.“

Heda Čepelová z CDE upozornila na to, že pro Česko je dekarbonizace obzvlášť složitá výzva, protože jeho ekonomika je silně založená na těžkém průmyslu. „Česko by tuto změnu nemělo prováhat, ale naopak proaktivně udávat směr k udržitelné modernizaci ekonomiky. Oddalování potřebné změny by jen zvýšilo riziko vyšších nákladů v budoucnu.“

Kdo zaplatí přechod k čistému průmyslu?

Obě strany se shodují v tom, že náklady na přechod k čistým technologiím budou obrovské. Zatímco průmyslové svazy varují, že náklady nakonec dopadnou na podniky a občany ve formě vyšších daní a regulovaných složek ceny energií, ekologické organizace navrhují přesměrování finančních prostředků od fosilních dotací k investicím do inovací.

Evropská komise oznámila, že plánuje mobilizovat přes 100 miliard eur na podporu čistého průmyslu, včetně nových dotací a garancí Evropské investiční banky. Zároveň připravuje zjednodušení státní podpory pro obnovitelné zdroje a přísnější regulace pro dovoz uhlíkově náročných produktů.