Můj neviditelný spor s Václavem Havlem. Politická zpověď Petra Pitharta
PROČ STRANY PROHRÁVAJÍ S HNUTÍMI?
My Češi nemáme rádi politické strany. Nemáme rádi „partaje“. V devatenáctém století, na počátku politického života u nás, jsme je neuměli, na konci první republiky jsme je nechtěli. Ani teď je moc nechceme: nevstupujeme do nich, neobtěžujeme se pracovat v nich. Kibicujeme, to ano. Ale to je tak všechno. Nelíbí se nám, jak se v nich politici hádají, ačkoli o to jde: aby se tam hádali, aby strany byly demokratickými prvky politického systému jako jeho základ. V politických hnutích se nehádají, zato jdou nahoru. Ne proto, že mají lepší programy, ale proto, že jsou hnutími. Srozumitelnými, nehádajícími se spolky kolem nesporného vůdce.
Nemůže být náhoda, třeba přehlédnutí, že s politickými hnutími naše ústava nepočítá, ačkoli v době jejího vzniku (leden 1993) už politická hnutí existovala. „Malý zákon o politických stranách“ z roku 1990 s nimi naopak počítal. Od té doby – za čtyřiatřicet let – se některá hnutí značně přepodstatnila. Nejsou nadacemi, spolky, „nevládkami“. Jsou firmami, nikoli stranami. Zakládají je ti, kteří se zpravidla rovnou stávají vůdci hnutí, jejich majiteli. Dvě hnutí mají dnes významné zastoupení v parlamentu, který je bez věrohodné levice.
Sociální demokracii zničil její předseda Miloš Zeman, když už jím nebyl, když se stal prezidentem. Zničil autentickou levici. Není pravda, že pravolevé schéma dnes v politice už neplatí. Platí, že dnes u nás není subjekt, který by na sebe starosti levice bral.
Esej Petra Pitharta Proč strany prohrávají s hnutími? si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.