Domov mám v Rusku, v Česku jsem v dočasném exilu, říká rusistka Machoninová

Celý profesní život se zabývá ruskou kulturou a překlady ruské literatury. Několik let žila v Moskvě a po návratu si připadá jako v exilu. Loni vydala svou první prózu, román Hella. Popisuje autorčinu snahu rekonstruovat životní příběh Heleny Frischerové, předobrazu jedné z postav románu Moskva-hranice Jiřího Weila, československé komunistky, která s manželem odjela do SSSR, byla uvězněna v gulagu a po propuštění žila sama na různých místech sovětského Ruska. Text, v němž se spojuje ruská historie i současnost, osudy hrdinky i vypravěčky, potřeba poznávat a rekonstruovat a vědomí jejích limitů získal cenu Magnesia Litera Kniha roku.

Měla jste z toho ocenění radost? Na pódiu to tak úplně nevypadalo.

Nemůžu říct, že jsem v tu chvíli prožívala nějakou velkou emoci. Spíš mě to překvapilo. Nemyslím si, že Hella je kniha pro masové publikum, a nepočítala jsem s tím, že by mohla takovou cenu dostat. Těší mě, jakou z ní mají radost lidé kolem mě. Mám pocit, že je opravdu upřímná, asi i kvůli tomu, že byl oceněn takhle marginální počin. Ale k Helle mi tak nějak líp sedí cena Nadace Českého literárního fondu udělená týden před Magnesií Literou. Je to profesní cena, o které rozhoduje odborná porota literárních vědců, to je podle mě publikum mé knihy. Hella je kniha filoložky. Jsem samozřejmě ráda i za Magnesii Literu, vážím si jí, ale je to zároveň ohromná odpovědnost před spoustou lidí, které si ani nedokážu představit.

Jaký je momentálně v Čechách zájem o ruskou literaturu?

Situace se mění. Když začala válka, do vydávání ruské literatury se z pochopitelných důvodů nikdo nehrnul. To není právě okamžik, kdy je dobré propagovat cokoli ruského, ani sebelepší ruskou kulturu. Chápu to. Pak se do toho ale připletla i jiná věc, krize na českém knižním trhu. Nakladatelé se nejspíš obávají, že ruskou literaturu v současné době nebude nikdo kupovat. Mám řadu autorů a knih, které bych ráda uvedla do českého kontextu, a vůbec poprvé se mi stalo, že se mi pro ně nedaří najít nakladatele. Nicméně situace se mění, právě chystám druhý díl vzpomínek Tamary Petkevičové, Step Oksany Vasjakinové a novou prózu Mariji Stěpanovové. Válka trvá a všichni vědí, že tu s námi ještě nějakou dobu bude. Je dobré znát svého nepřítele, zájem o Rusko bychom měli mít vždycky.

A neštvou vás už trochu ty neustálé otázky na to, jak je vůbec možné žít v Rusku?

Štvou. Ale vy se mě teď stejně znovu ptáte. Nechci hrát roli někoho, kdo život v Rusku nějak „přežil“. Hella vznikla mimo jiné i z potřeby vysvětlit, jaké Rusko je a jaký já k němu mám vztah. Kdybych na otázku, jak je v něm možné žít, měla jednoduchou odpověď, nemusela bych Hellu vlastně vůbec psát. Odpověď je tam, na dvou stech šedesáti stranách. Možné to v každém případě je.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné dvojčíslo Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.