Německo: co reálně zaznělo ve vile v Postupimi?
ÚHEL POHLEDU
ÚHEL POHLEDU
VOLEBNÍ MODEL
Podle aktuálního volebního modelu agentury NMS Market Research by volby do Poslanecké sněmovny jasně ovládlo hnutí ANO, které s podporou 35,3 procenta voličů dá ...
Demonstrace proti pravicovému extremismu ovládly Německo poté, co novináři „výzkumného portálu“ Correctiv přinesli explozivní odhalení „tajného plánu proti Německu“. Podle jejich příběhu, který přejala i česká média, se v postupimské vile Adlon loni v listopadu konala utajovaná schůzka, na níž vysocí politici z AfD, členové CDU, významní němečtí podnikatelé a postavy „nové pravice“ plánovali „remigraci“, tedy odsun, přesídlení či rovnou vyhnání milionů cizinců či Němců neněmeckého původu ze země.
Odhalení šokovalo veřejnost, oslabilo stabilně posilující AfD a do placu vložilo morální požadavek na její zákaz.
Sama AfD, se kterou už předtím mluvila hlavní média jen na délku koštěte, reálně prostor na sebeobranu nedostala; o straně se teď „ve slušné společnosti“ mluví už jenom s ritualizovaným odplivnutím a s paličkou česneku v ruce. Asi by se s tím dalo i souhlasit, pokud by byla zjištění Correctivu důvěryhodná, doložitelná a novinářsky poctivá.
Portál NIUS si dal tu práci, nad kterou zejména veřejnoprávní média ohrnula nos, vyhledal aktéry a proti verzi špionážního thrilleru o nacistické hydře postavil jinou.
V první řadě tvrdí, že o žádné vysoce tutlané setkání nešlo. V ubytovacím zařízení na břehu jezera byli v tu dobu ubytovaní i jiní hosté, žádná speciální bezpečnostní opatření nebyla zavedena. Politici přítomni byli, ale jako soukromé osoby. Soukromé setkání se odehrávalo ve vyhrazeném sálu, ale netočilo se okolo zrady německé ústavy. Na programu byla řada přednášek (třeba k možnostem a rizikům korespondenční volby nebo ke komunální politice v Sasku-Anhaltsku).
„Remigraci“ tematizoval v rámci svého příspěvku kontroverzní Rakušan Martin Sellner – podle výpovědí, které shromáždil NIUS, ale neplánoval masové vyhánění německých občanů, jak se lze dočíst v Correctivu, ale tlačil neintegrované osoby s dvojím občanstvím k asimilaci a souběžně navrhoval odebírání německého občanství osobám, které spáchaly závažné trestné činy.
Tady je zajímavé, že podobné návrhy formulovala na podzim ministryně vnitra SPD Nancy Faeserová („až deset let zpětně“) nebo některé špičky CSU a CDU zejména v případech, kdy se z imigranta vyloupne antisemita. Týdeník Spiegel měl v říjnu na titulce kancléře Scholze s výpovědí: „Konečně musíme začít odsunovat ve velkém.“ To ale jako munici na sestřelení „semaforové koalice“ nikdo nepoužil. Na Sellnera nyní uvalila spolková policie zákaz vstupu do země.
Correctiv se prezentuje jako nezávislý portál, ale obdržel skoro tři miliony eur z veřejných peněz, které na stránkách mezi příjmy statečně neuvádí. Jeho výkonná ředitelka Jeanette Gusková pracovala na ministerstvu školství, odkud později do Correctivu plynuly finance, a jako „obhájkyně sociální spravedlnosti“ a „vůdkyně systémové změny“ je úzce propojena s levicovou občanskou společností. Má také mimořádně dobré kontakty na SPD. Další asi dva a půl milionu eur poslaly Correctivu nadace George Sorose a Pierra Omidyara.
Poťouchlý a pregnantní pozorovatel života všeho druhu Stanislav Komárek píše ve své sbírce esejů Zápisky z okcidentu toto: „Pro němectví, zejména to severní, je typická zcela neochvějná a intenzivní touha činit dobré spojená zároveň s eklatantní neschopností dobré jako dobré skutečně rozeznat.“ A dodává: „Zvláštní a hluboko v germánské mytologii kořenící je německá tragika a očekávání konečného zhroucení a zmaru zcela ve stylu dávného soumraku bohů. Za zvuku Wagnerovy hudby s plným pocitem tragické nevyhnutelnosti je nutno kráčet vstříc propastem. Není-li ohrožení reálných, lze soustředěnou pozorností vždy nějaká vyprodukovat.“
Na portálu NIUS lze najít rozklad ministerských statistik o údajně sílícím německém rasismu a pravicovém extremismu; jsou masivně manipulované (třeba krádež duhové vlajky před „místem mezinárodního setkání“ policie zařadila jako útok na azylový dům atd.)
Nevím, jestli příběh o Péťovi a vlkovi napsali bratři Grimmové, ale sem se hodí myslím přesně: Péťa tak dlouho z legrace volal „Tady je vlk! Tady je vlk!“, aby vystrašil tátu, až ho natolik otrávil, že když se v jednu chvíli vlk doopravdy objevil, táta už na pomoc nepřišel a vlk Péťu sežral.