Závany třídního boje

Uplynulý týden byl ve znamení zajímavých a v mnohém signifikantních momentů, ale také důležitých událostí.

Pokud půjdeme chronologicky, tak je na řadě nejprve premiér Petr Fiala, který odmítl diskriminaci menšinových akcionářů polostátní energetické společnosti ČEZ. Ti se ale zcela oprávněně cítí diskriminováni tzv. wind fall tax, tedy daní z nadměrných příjmů vyplývajících z energetické krize. Vládou zavedená mimořádná daň se nakonec dotkla především státem kontrolovaného ČEZu.

Někdejší seriózně smýšlející a rozvážný politolog promluvil ve funkci premiéra jakoby omámený progresivisty očarovanými duchem marxismu-leninismu. Na menšinových akcionářích prý nesejde, protože jde převážně o miliardáře, lidi se stomilionovým majetkem, a těm rovné podmínky nepřísluší. Je pravda, že mezi 160 tisíci akcionáři budou extrémně bohatí lidé a společnosti, ale drtivá většina z nich jsou běžní občané platící daně, kteří své úspory například investovali do ČEZu jako stabilní, státem ovládanou, a tedy seriózně vystupující společnosti. Pro ně musí být premiérova slova trpkým zklamáním, vzkazem, že stát se nebude chovat férově a předvídatelně. Stát za vidinu krátkodobého zisku, protože jako většinový akcionář by měl tak jako tak 70 % z dividendy, riskuje pro pár miliard žaloby a především ztrátu důvěry v předvídatelnost svého chování.

Koalice podle očekávání mnohé nezískala z mimořádné schůze sněmovny, která měla ukázat, že vůdce opozice je bezpečnostním rizikem pro stát. Jaksi od začátku bylo jasné, že bude složité prokazovat, že by na ministra zahraničí Lipavského sháněl kompromitující materiály nebo že svou politikou ohrožoval bezpečnostní zájmy republiky. Mimořádná schůze nic nepřinesla, nic nezměnila.

Koaliční vládu naopak mohlo potěšit, že nesílí extrémní síla odporu a neposiluje nová strana PRO, která v sobotu svolala na Václavské náměstí demostraci, ohlašovala stotisícovou účast, ale s bídnou ji přišlo podpořit pár tisíc lidí. Ani zde žádný pohyb, vše při starém.

Překvapení ale přišlo ze Slovenska, kde první kolo nečekaně a s převahou vyhrál opozici blízký Ivan Korčok. Do druhého kola půjde jako favorit partner koaliční vlády Roberta Fica, šéf hnutí Hlas Peter Pellegrini, a finále slibuje zajímavý souboj. Nicméně i Slovensko, které je společensky mnohem složitěji uspořádané díky silné maďarské menšině a také občanům romského původu, ukazuje pevné rozdělení společnosti bez dramatických výkyvů do dvou silných protikladných táborů. Vzhledem k tomu, že do finále prezidentského souboje jdou v zásadě dva konsenzuální, nevyhranění kandidáti, Slovensko nečeká žádná dramatická změna, ať nakonec vyhraje kdokoli. Případné vítězství Ivana Korčoka nebude žádnou změnou, bude pokračováním politiky Zuzany Čaputové, Peter Pellegrini jen usnadní vládnutí Roberta Fica.