Scénář zdravotnictví za 20 let: buď přijde radikální změna péče nebo „kolaps“

PROMĚNA NEMOCNIČNÍ SÍTĚ

Scénář zdravotnictví za 20 let: buď přijde radikální změna péče nebo „kolaps“
Změna v nemocnicích přijde zřejmě buď plánovaně, nebo z donucení. Foto: Shutterstock
1
Domov
Záviš Dobiašovský
Sdílet:

Protesty v minulém roce nasvítily širší systémové problémy: v Česku jsou resorty, na nichž politici třicet let sedí a čekají, komu spadnou na hlavu. Zdravotnictví se mezi ně může hravě přidat. Lékaři, nemocnice, pojišťovny, ministerstvo, všichni se zdánlivě pustili do tlaku na změnu. Není to však poprvé a vždy to vyšlo spíše naprázdno. Odborníci mluví o potřebě radikální proměny nemocniční sítě, která s sebou nese jak možné benefity, tak značná rizika, mezi které patří i omezení péče. Jenže pokud bude systém dál ležet ladem, nemíří jinam než k živelnému „kolapsu“, při němž nebude mít odkud brát. Při pohledu na data je těžké takový závěr rozporovat.

Po dekádě se na konci loňského roku znovu ozvali ostrým protestem nemocniční lékaři. Zásadní důvod: k udržení současného systému péče se využívá stovek hodin nezákonných přesčasů. Ani ne dva měsíce po ukončení protestu je situace taková, že nemocnice opět volají po možnosti přesčasy nad rámec zákoníku práce navýšit a lékaři přitom lavírují, zda na to nemají přistoupit. Jediným hmatatelným výsledkem protestů tak zatím zůstává spíše jen další nalití miliard navíc na navýšení mezd zdravotníků.

To nepřímo ilustruje další aspekt situace, peníze problém efektivity neřeší. Mezi lety 2019 a 2024 dochází k nárůstu peněz mířících do zdravotnictví téměř na dvojnásobek, zdravotnický „účet“ se pro letošní rok dostal k hodnotě 500 miliard korun. Desítky miliard, které do systému přibyly v rámci boje proti pandemii covidu, zůstávají ztracené uvnitř a stejně tak do systému dlouhodobě zapadnou i další miliardy zaplacené VZP na navýšení zdravotnických mezd.

Při pohledu do budoucna je přitom jasné, že se z hlediska fungování systému rýsují závažné problémy, které současný stav mohou spíše zhoršit. Co lze těžko ovlivnit, je demografický vývoj. Podle projekcí Českého statistického úřadu má kupříkladu jen do roku 2040 přibýt více než dvojnásobně obyvatel starších 85 let, jejich počet se má vyšplhat téměř k půl milionu. Lidí v důchodovém věku pak bude už kolem 2,7 milionu. To pak podle ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky znamená do dvaceti, pětadvaceti let prudký nárůst nemocnosti v souvislosti s chorobami seniorního věku.

Z druhé strany se bude naopak „ztenčovat“ populace v produktivním věku, tedy stroze řečeno objem plátců do systému zdravotního pojištění. A naopak poroste počet těch, kteří budou na péči závislí. V neposlední řadě se demografická křivka negativně projevuje i v případě samotných lékařů, z nichž v řadě specializací tvoří kupříkladu i polovinu kapacity lidé starší 60 let.

Ačkoliv se tak spíše nedá čekat, že by se počet lékařů dramaticky navyšoval, není to hlavní problém. Jak ukazuje srovnání v rámci zemí OECD, Česko patří k zemím s nadprůměrným počtem lékařů na 1000 obyvatel. Zatímco v roce 2021 byl průměr v rámci zemí OECD 3,7, v Česku šlo o 4,3 na tisíc obyvatel, průměru pak odpovídal i počet sester. Co naopak jako jedna z mála statistik výrazně vyčnívá, je počet nemocničních lůžek na 1000 obyvatel. Průměr OECD (nejnovější data z roku 2021) se pohybuje něco málo nad číslem čtyři, Česká republika je na čísle 6,7. Například v Dánsku stačí na 1000 obyvatel nemocničních lůžek 2,5. Podle dat Eurostatu patří Česko k těm „nejrobustnějším“ i mezi zeměmi EU. Počet zdravotníků v nemocnicích akutní péče se za pět let zvýšil téměř o desetinu, jak ukazují data Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Loni měli víc než 116 000 pracovních úvazků.

Problém je tak podle odborníků především v efektivitě sítě a „distribuci“ kapacit zdravotníků. Zde se dostává na řadu téma reprofilace nemocniční sítě. To neznamená nutně zavírání nemocnic, ale jejich restrukturalizaci, optimalizaci, tedy kupříkladu uzavření oddělení, které dlouhodobě provádí příliš nízký počet výkonů. Vzhledem ke zmíněnému demografickému vývoji se pak mluví také především o tom, že by se některé nemocnice mohly místo akutní péče více zaměřit na jednodenní, následnou a dlouhodobou péči, kterou potřebují zejména senioři. Nemocniční síť je v Česku podle odborníků značně zahuštěná a v řadě případů by tak nebyl problém síť optimalizovat.

Na co však dlouhodobě snahy naráží je politická neprůchodnost a s tím spojená nevole obyvatel k podobným změnám. „Reorganizace chodu nemocnic je u nás komplikovaná a obtížně v současném stavu proveditelná. Nemocnice budou muset zavírat prostě proto, že není personál. A nebude to určitě ku prospěchu systému,“ podotkl odborník na zdravotnictví a někdejší ředitel FN Motol Pavel Vepřek v debatě k reprofilaci nemocnic na setkání pořádaném Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně.

Polovina z pěti set miliard z veřejného zdravotního pojištění míří do nemocnic. V ČR jich je asi 150, 12 největších zřizuje stát a další menší řídí většinou kraje, města či soukromé firmy. Lůžek akutní péče je zhruba 47 000. Počty hospitalizací přitom dlouhodobě klesají, za pět let jich ubylo o 12 procent a ošetřovacích dní přibližně o 15 procent. V roce 2022 bylo 1,7 milionu hospitalizací a 9,36 milionu ošetřovacích dní ve všech nemocnicích. Odborníci upozorňují, že si obdobně velké země vystačí jednak s výrazně nižším počtem zařízení akutní lůžkové péče, jednak by vznikl prostor pro mnohem víc zařízení věnujících se dlouhodobé a následné péči.

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit
×

Podobné články