Hašek byl jako rocková hvězda, a taky tak vyhořel

V úterý 3. ledna uplynulo sto let od smrti spisovatele, jenž stvořil údajně nejslavnější knihu české literatury, knihu, kterou zná celý svět a prý si ji pojí s českým humorem a viděním světa. Knihu o osudech jednoho dobrého vojáka za světové války, hrdiny, který se dokonce snad zařadil k základním literárním archetypům – třeba po bok dona Quijota.

V Salonu Echa se sešli tři zahraniční bohemisté a překladatelé Švejka do své mateřštiny: Fin Eero Balk, jenž svůj převod vydal v roce 1991, Francouz Benoît Meunier, který svůj uveřejnil v roce 2018, a Angličan Gerald Turner, jenž na tom svém zrovna pracuje.

Začnu aktualitou. Hašek možná víc než svým výročím vstoupil znovu do zdejšího obecného povědomí díky vystoupení Andreje Babiše na základní škole. Expremiér české vlády neznal odpověď na otázku Jak se jmenuje nejznámější dílo Jaroslava Haška?. Kdekdo se kvůli tomu pohoršil. Patří podle vás Hašek a Švejk skutečně mezi základní znalosti, které máme po každém požadovat?

Balk: Ano, myslím si, že z české literatury by každý měl znát minimálně Švejka a Čapkovu Válku s Mloky, to je nutný základ.

Meunier: Samozřejmě že by to měl znát každý Čech a Slovák. Víte, mně se ani nechce věřit, že Andrej Babiš tu odpověď doopravdy nevěděl. Nejsem si jist, jestli svou neznalost náhodou nepředstíral.

Turner: On je divný člověk a rád se vydává za lidový typ. Takže nejspíš kalkuloval, myslel si, že se mu vyplatí to jakoby neznat, ale spočítal si to špatně, nevyšlo mu to.

Meunier: Tady není co řešit, protože Švejk je postava – a kolegové mi to snad potvrdí –, která patří k základnímu světovému fondu, jenž by měl být všeobecně znám. Pravda, Josef Švejk nestojí v takovém popředí jako don Quijote nebo Král Ubu, ačkoli… postavení Krále Ubu je asi podobné jako Švejkovo. Ne každý ho zná. Ve Francii je známý, ale vlastně taky ne každému, takže se vždycky najde někdo, kdo ho nečetl.

Turner: Promiňte, kdy byl pořízen první překlad Švejka do francouzštiny?

Meunier: V roce 1931.

Turner: To je velice zajímavé, protože první anglický vyšel jenom o rok později.

Balk: No a první finský překlad se objevil taky ve třicátých letech, tuším, že roku 1935, ale to vyšel v Sovětském svazu. A druhý rok nebo za dva nato ve Finsku. Mimochodem, sovětský překladatel do finštiny byl popraven ve stalinských lágrech a finský vydavatel seděl dva měsíce ve vězení za rouhání, protože předem vydal časopisecky kapitolu, v níž feldkurát Katz káže vojákům v podvlíkačkách. Kolegové žurnalisté za to pak na vydavatele podali žalobu a byl z toho ten dvouměsíční žalář. A abych to doplnil: třetí překlad ve Finsku vyšel hned po druhé světové válce a pořídili ho kolaboranti, bývalý ministr vnitra sovětsko-finské okupační vlády, zkušený špion. Jenže po válce, kdy padlo nařízení, že finští emigranti ze Sovětského svazu se mají vrátit do země, neměl práci, a tak se tento hlavní ideolog Komunistické strany Finska živil překlady. Já jsem až čtvrtý překladatel do finštiny a jediný, kdo za sebou nemá tak barvitou, nebo dokonce drastickou minulost.

Čím vás vlastně Švejk přitahuje? Nebo čím vás přitahuje Jaroslav Hašek?

Meunier: Mě osobně přitahuje Švejk svou podvratností, pokud takové slovo v češtině existuje. On kombinuje prvky Idiota, Enšpígla, Krále Ubua, ale všechno je to geniálně podvratné a vtipné a pořád platné.

Turner: No a Hašek nic nebral vážně. Hned v prvních měsících svého života v Čechách jsem se seznámil se členy Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. Vymysleli ji Karel Nepraš s Janem Steklíkem, ale je to přece Hašek, to je v jeho tradici. A když jsem v sedmdesátém třetím roce četl překlad Parrotta, zdálo se mi, že to, co jsem žil v hospodách se Steklíkem, Neprašem nebo třeba s Magorem, je totéž, co čtu v Haškovi, jak bych byl s ním.

Balk: Velmi výstižná charakteristika je ta podvratnost Švejka. Tam, odkud pocházím, máme přísloví: Když našinec otevře hubu, tak zodpovědnost přejde na posluchače. A já mohu říct: Když Hašek otevře hubu, tak zodpovědnost přejde na čtenáře. V Haškovi je toho tolik! Například ta jednoznačná neúcta k vrchnosti, to je to, co určitě oslovuje Finy. Ten starý překlad, který byl přede mnou, zlidověl, lidé si ho pamatovali a citovali po hospodách. Mě jako překladatele navíc láká mnohovrstevnatost Švejkova jazyka a textu vůbec. A nemožnost přesně vyložit, o co tam někdy jde. To mě pořád fascinuje.

Celý Salon si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.